"Třetí cesta" nemá jasnou definici a chápe se víceméně jako něco uprostřed, mezi kapitalismem bez hranic a vládním intervencionismem. Třetí cesta slouží dobře nové generaci, které nevěří v dogmata a ideologie, poté, co se ukázalo ve dvacátém století, že žádná ideologie neměla konečné řešení jak odstranit společenské zlo.

Politik, zastávající filozofii třetí cesty, je osoba, která v souladu s tímto trendem snaží nalézt rovnováhu mezi absolutní svobodou, jakou chtějí korporace a ortodoxní kapitalističtí šílenci, a mezi odpovědností vůči společnosti.

Diktatury (komunistické a vojenské), které v minulém století zkoušely zavádět intervencionistické vlády, zjistily, že se jim proto rozložila ekonomika. A tak dospěla většina civilizovaného světa k názoru, že vláda, která příliš silně zasahuje do života společnosti, realizuje jen selhávající formuli sociálního inženýrství. Fukuyama vyhlásil konec Historie a konečné vítězství kapitalismu amerického stylu, avšak zapomněl si povšimnout, že americký úspěch je důsledkem něčeho daleko významnějšího než jen důsledkem prosté neviditelné ruky trhu.

Spojené státy získaly své bezpercedentní bohatství v důsledku součinnosti faktorů, mezi nimiž je americký smysl pro komunitu, puritánská podnikatelská etika, protestantská disciplina, vlastenectví, spasitelský komplex, schopnost se často stěhovat, tendence vůči solidaritě... a také - ovšem nikoliv výlučně - v důsledku své formule liberálního kapitalismu.

Avšak takzvaný neoliberalismus, který převládl v Jižní Americe a v některých bývalých socialistických zemích po pádu Berlínské zdi, byl jen karikaturou původního liberalismu, důsledkem byly úplně odlišné výsledky.

Jak napsal Martin Zvěřina v Lidových novinách o průzkumu veřejného mínění, z něhož vyplynulo, že se Češi bojí kapitalismu - reagují na to, co jen oni znají jako kapitalismus - jeho českou verzi, která vznikla po roce 1990. Tak jak tomu je i u jiných verzí, které se nevyvinuly v USA, absence jiných ingrediencí vedla k tomu, že vzniklo jiné jídlo.

Bez fundamentalistického křesťanství a puritánské etiky, která je motorem podnikatelských vztahů, založených na dlouhodobé perspektivě, která bere v úvahu i prospěch celé společnosti, zjistily ostatní národy, že na rozdíl od amerického kapitalismu, v jiných variantách kapitalismu bere hrstka lidí skoro všechno a ostatní nedostanou nic. Viz Jižní Amerika, Česká republika, Indonézie...

Neoliberalismus vyžaduje férové hráče. Volný trh bez vládního dohledu může vést při absenci participativní demokracie, jaká existuje ve Spojených státech, k vykořisťování dělníků. Jestliže lidé dospějí k názoru, že výrobek určité značky škodí zájmům nějaké reprezentativní skupiny americké společnosti, američtí občané nesmírně lehce z vlastní iniciativy zorganizují bojkot, v jehož důsledku jejich zájmy nakonec zvítězí. Avšak která jiná společnost má tuto neuvěřitelnou schopnost zorganizovat se, dát se dohromady pro dosažení společného cíle?

Pod velkým tlakem prokazují mnohé společnosti takovouto schopnost. Avšak v každodenním životě to dokáže jen málo zemí.

A bez toho jsou pak výsledkem méně zastupitelské vlády a méně omezené podnikatelské chování.

Třetí cesta se stala alternativou těchto dilemat, v situaci, kdy neexistovala přesná pravidla. Kromě toho byla myšlenka třetí cesty pro politiky velmi příhodná - umožnila totiž politikům, aby nepřišli o voliče z opačné strany politického spektra. Třetí cesta slibuje být alternativou k oběma dvěma starým cestám. Bohužel však vypadá ve skutečnosti třetí cesta jako fraška bez tváře.

A je to ještě horší - třetí cesta je pouze mocným receptem jak získat moc - třetí cesta má masku solidní veřejné filozofie. Avšak má jasné jádro.

Součástí tohoto jádra je proměnit odpůrce, kteří měli ve zvyku druhého ochromit, v partnery. V tomto smyslu je česká "opoziční smlouva" jen výsledkem třetí cesty.

Ovšem po pádu Berlínské zdi vznikla mantra, kterou mnozí neustále opakují, že problémem je vláda a že by vláda vůbec neměla hrát žádnou roli v jakémkoliv řešení. Argumentuje se, že čím více lidí dáme na pospast vrtkavosti volného trhu, tím lépe na tom budeme. Avšak, zřejmě v důsledku úspěchu třetí cesty a toho, že třetí cesta nepoužívá rétoriky, už se nikdo neodvažuje hovořit takto thatcherovsko-reaganovským způsoebm.

Škrty ve státní službě anebo likvidace ministerstva školství, nebo ignorování ekologických problémů či zrušení televize veřejné služby - to všechno byly kdysi konzervativní cíle. O nich se však mimo Českou republiku nyní už vůbec nehovoří. Naopak, George W. Bush zvýšil rozpočet federální vlády a jeho roli při vzdělávání a poskytl množství podniků po 11.9. státní dotace, aby neudělaly bankrot.

Avšak myšlenka třetí cesty odstranila na druhé straně také nejen představu, že trh je zdrojem veškerého zla, ale i zjednodušenou víru, že jestliže budou lidé prostě jen platit daně, stát za ně udělá všechno ostatní.

Hlavním argumentem "třetí cesty" je, že součástí řešení jsou stát i trh zároveň: že stát i trh musejí hrát významnou a legitimní roli a že musejí spolupracovat a ne být spolu v pořád v konfliktu. Blair i Clinton podporovali volný trh a byli odměněni ekonomickým úspěchem. Avšak nezlikvidovali ani neochromili státní sociální politiku, tu pomáhal podporovat silnější hospodářský růst.

Máme tendenci pomýšlet na hospodářství jako na něco, co produkuje spotřebitelské zboží, avšak když hospodářství dobře funguje, plodí daleko více než jen zboží. Silný hospodářský růst vede k silnému růstu vybraných daní, kterých je možno využívat k financování různých dalších služeb, od silnější a efektivnější policie až po lepší školství. A silnější hospodářský růst vede k poklesu nezaměstnanosti, v jehož důsledku klesají výdaje na podporu v nezaměstnanosti, čímž se uvolní další peníze pro veřejné služby. V jihoamerické verzi kapitalismu se však tyto peníze nevracely do společnosti v žádné formě, ani nevytvářely lepší zaměstnanecké prostředí, ani nepomáhaly široce odstraňovat široce rozšířenou chudobu, jen to vedlo k posílení kont společenské elity, kont udržovaných ve Švýcarsku anebo na Bahamských ostrovech. V české verzi kapitalismu sežraly tyto peníze spořitelny a jejich klienti. Tak ty peníze prospěly elite hyen s politickou protekcí a účet zaplatili ostatní daňoví poplatníci.

Proto by nemělo být dovolováno, aby trhy úplnou volností zešílely. Rolí státu je udržet trh v takovém stavu, aby dokázal plnit svou řádnou roli, aby, například, docházelo k poctivému placení daní, k poctivé právní praxi, aby existovaly lidské vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavaetli a aby byly respektovány západní principy. Vládní intervencionismus diktatur komunistického anebo kapitalistického/militaristického typu selhal v důsledku téhož zla, které postihuje volný trh v mnoha zemích mimo anglosaský svět: korupce. Tito lidé se nezajímají o to, že by měli své společnosti pomáhat. Chtějí jí škodit

Třetí cesta zřejmě také selže, protože v sobě má něco z nepřenosnosti vítězné americké kapitalistické formule do jiných zemí: i třetí cesta potřebuje přímou účast jednotlivých občanů, členů společnosti, na své realizaci.

Společnost je jako trojnožka - dvě z jejích nohou (stát a trh) jsou příliš dlouhé a jedna příliš krátká. Třetí nohou je to, co lidé navzájem dělají pro sebe jako příslušníci rodin a sousedství, jako přátelé a spolupracovníci.

Blair učinil takovéto pojmy uvědomění si komunity a odpovědnosti (za sebe i za druhé) základním kamenem své první předvolební kampaně. Během svých prvních let v úřadě prosadili či rozšířili jeho ministři celou řadu programů, které mají jasně komunitářský charakter: komunitní dohled občanů nad zločinností, asociace pro majitelé domů a bytů a organizace, které vyvíjejí vliv na místní supermarkety tím, že třeba odmítnou kupovat výrobky, které se jim nějak nezamlouvají.

Toto jsou jen první kroky směrem ke třetí cestě. Spojené státy mají stovky tisíc organizací (které jsou často nazývány, nesprávně, svépomocnými organizacemi, avšak tyto organizace jsou organizacemi vzájemnépomoci. Tyto organizace poskytují služby, které jsou daleko více zaměřeny na jednotlivého občana než cokoliv, co by byla schopna poskytnout vláda. Pomáhají milionům osob bojovat proti alkoholismu, proti depresi, rakovině prsu, násilí v rodinách a s mnohým dalším. Nejsou to jen formální, dobročinné organizace k ničemu, v nichž bohatí členové společnosti konají pro chudé občany dobré skutky, poskytují pomoc a jednají altruisticky, i když i tento způsob práce má místo a je důležitý.

Organizace pro vzájemnou pomoc jsou daleko více životnější a pružnější než státní instituce, protože jejich členové jsou plně soustředěni na to, co dělají - lidé z toho pak mají každodenní prospěch.

Je těžké si představit, že by kdy mohly být vyřešeny problémy zdravotnictví, pokud se zdravotnictví nestane součástí třetí cesty a lidé začnou za sebe přebírat daleko větší množství osobní odpovědnosti (přestanou kouřit, omezí pití alkoholu, budou šetřit na stáří) za sebe i za jiné.

Obecněji řečeno, ať jde o péči o děti anebo o ochranu životního prostředí, lidé musejí za sebe převzít větší odpovědnost. Největší a nejrychleji rostoucí skupina obyvatel, kteří mohou udělat více, to jsou důchodci. Ti nyní mají delší a zdravější život a bylo by pro ně i po psychologické stránce velmi prospěšné, kdyby mohli více pracovat pro sebe navzdájem a pro své komunity.

Ti, kteří argumentují, že v ideologii "třetí cesty" není místo pro rovnost, mají pravdu. Nikdy nikde na světě neexistovala země, kde by vůbec zavládlo i něco vzdálené podobného rovnosti. No ano, Sovětský svaz to nebyl. I ostrůvky skutečného socialismu v Izraeli, kibucy, v současnosti už jen dožívají.

Avšak "třetí cesta" se musí zabývat otázkou sociální spravedlnosti, pokud se chce odlišovat od neoliberální zkušenosti ze "vznikajícího světa" (tj. z postkomunistických zemí a z bývalého Třetího světa.)

A čeští politikové by si měli alespoň najít modernější verzi kapitalismu. Současná česká verze kapitalismu se nepříjemně podobá té verzi kapitalismu, která v současnosti vládne v méně gramotnějších zemích...