11. 3. 2002
Proč Amerika neposloucháNa konci Philadelphia Avenue ve Washingtonu sedí na bedně od mléka žena středních let s větrem ošlehanou tváří a hnědou parukou. Je obklopena transparenty požadujícími jaderné odzbrojení a rozdává kolemjdoucím levně vytištěné letáky. Tato pozoruhodná žena drží na tomto místě vigilii ve dne v noci už 21 let, napsal Mark Leonard v týdeníku Observer, avšak vyplýtvala tu nejlepší léta svého života marně. Američanům netrvá dlouho, než si uvědomí, že tato žena, Concepcion Picciotto, je Evropanka. Podobně jako víra této ženy ve světový mír, i evropská víra v multilateramismus a v lidská práva vězňů se nyní zdá slabá a nikoliv z tohoto světa - je to chybné vnímání, luxus, jaký si Amerika po 11. září už nemůže dovolit.
Při diskusích ve Washingtonu a v New Yorku zjistil minulý týden Mark Leonard, že Američané - politikové i analytikové z Bílého domu a ministerstva zahraničních věcí i z celé řady institutů a médií - budou naslouchat Evropě jen potud, pokud Evropa přijde s novými argumenty a strategiemi, které Američany zaujmou. |
Není pravda, že se po 11. září Američané poučili, že je zapotřebí multilateralismu: naopak jsou jím nyní velmi frustrováni. I NATO se jim nyní zdá jako nepřijatelně byrokratická organizace. Co by tedy měla Evropa dělat? Tony Blair se snaží reagovat tím, že Spojeným státům poskytuje bezmeznou podporu. Levice si myslí, že je to slabé a oportunistické, a je přesvědčena, že to Blairovi nijak nepomůže získat na americkou vládu vliv. Nejnovější obchodní spor mezi Spojenými státy a Evropou ohledně oceli ukazuje, že domácí politické ohledy budou vždycky pro americkou vládu přednější. Francis Fukuyama proslul svou sebevědomou vírou v globální triumf liberální demokracie. Nemyslí si, že v důsledku 11. září je nucen tuto svou analýzu podstatněji měnit. Avšak zdůrazňuje, že rozdíl mezi Evropou a Amerikou je spíš existenciální: "Evropské země se poslední dobou zbavují své suverenity, viz euro a maastrichtská smlouva. Američané naproti tomu stále ještě věří tomu, že je Amerika něco výjimečného a že si musí zachovat vlastní suverenitu. Americká vláda se ještě pořád domnívá, že zdrojem legitimity je národ a že neexistují žádné vyšší zdroje legitimity. V Americe tradičně vládne znepokojení, že velká část mezinárodního práva byla vypracována vládami, které jsou méně demokratické než Spojené státy." Fukuyama tvrdí, že se stavějí Američané vůči mezinárodnímu právu s takovým podezřením, že si myslí, že ani Evropané na mezinárodní právo pořádně nevěří: "Evropané přece neberou problémy s geneticky modifikovanými potravinami či s globálním oteplováním vážně - to je jen spiknutí, jako ochromit Ameriku." Jiní Američané si jsou vědomi významu Evropy, například v otázkách vydávání podezřelých osob, při vyjednávání o mezinárodním obchodu či při protimonopolních rozhodnutích - Evropa zabránila tomu, aby se firma General Electric spojila s firmou Honeywell. Američané mají tendenci si představovat, že Evropu ovládají jen bědující levičáci, takže když se vůči Americe obrátí s kritikou čelný britský konzervativec, jako nedávno Chris Patten, je obtížnější to bagatelizovat, uvedl Joseph Nye, bývalý činitel z Pentagonu. Potíž je, že mezinárodní pořádek nutně závisí a dál bude záviset na americké moci. Takže legitimita "evropského projektu" - idea mezinárodního společenství, založeného na právech a na odpovědnosti - idea světového pořádku, založeného na pevných pravidlech, bude vždy nutně spojena s postavením Ameriky ve světě - bez americké podpory nebude mít evropský projekt legitimitu. Proto je dobré, že Blair podporuje Bushe, argumentuje autor. Evropa může hrát vedle Ameriky vedlejší, ale důležitou roli. V mnoha ohledech je role Evropy na světovém jevišti podobná, jaká byla role Německa při rozvoji Evropské unie. Zatímco Británie a Francie prosazovaly své národní zájmy a nechtěly řádně přispívat financemi do EU, Německo dlouhodobě investovalo do struktur Evropské unie, tiše platilo za její rozvoj a odstraňovalo neshody mezi jejími nacionalističtějšími členy. |