Případ Daniely Pilařové, o němž píšeme v dnešních Britských listech, je šokující zejména proto, protože dokazuje, na jak nízké úrovni stále zůstává v ČR podstata vztahu mezi zákazníkem a poskytovatelem služby či prodejcem zboží. Zákazník je, zdá se, v ČR stále vystaven v civilizované společnosti zcela nepřípustnému teroru poskytovatele služeb či prodejce zboží, vůči němuž je zákazník pořád v podřízeném, služebném postavení a poskytovatel služeb či prodejce mu službu či zboží poskytuje "under false pretences" na základě falešných či dostatečně nezveřejněných podmínek.

Daniela Pilařová uzavřela s podnikem "Česká pojišťovna zdraví" smlouvu o zdravotním připojištění, na základě níž zaplatila pojišťovně podstatné částky. Pak byla postižena rizikovým těhotenstvím a spontánně potratila - v nemocnici se musela podrobit operaci. Když se po návratu domů domáhala vyplacení pojistné prémie, Česká pojišťovna zdraví odsekla, že za zdravotní komplikace v těhotenstí pojištěnkyně nic nedostane, neboť: "Těhotenství jste si způsobila sama, není to nemoc, a tudíž si za jeho komplikace nesete následky sama".

Po této neobyčejně sprosté reakci přirozeně přestala Daniela Pilařová pojistku dál platit. Jaké však bylo její překvapení, když jí po půl roce tato drsná pojišťovna drze vyzvala k zaplacení - pro Danielu Pilařovou bezcenné - pojistky ve výši více než 3000 Kč.

Vyskytly se reakce, že paní Pilařová nemá při protestech proti pojišťovně šanci, protože prý neprokáže, že při podpisu smlouvy o pojištění nebyla seznámena s předtištěnými podmínkami zmíněné pojišťovny, v nichž se praví, že pojišťovna skutečně prémie za léčbu způsobenou komplikacemi v těhotenství nevyplácí, atd.

Jenže o to vůbec nejde. V civilizované společnosti by samozřejmě pojišťovna ustoupila a pojištěnkyni by se omluvila - v žádném případě by jí neposílala další účty, a to nejen proto, že by se obávala záporné publicity.

Jádro věci je totiž toto: Podstatou obchodní dohody mezi prodejcem a zákazníkem musít být oboustranná spokojenost, nikoliv podvod. Uzavřená obchodní dohoda mezi prodejcem a zákazníkem je platná v normálním podnikatelském prostředí jen potud, pokud dohoda platí k oboustranné spokojenosti. Jestliže si zákazník uvědomí, že uzavřená obchodní dohoda obsahovala nějakou podmínku (zde odmítnutí pojišťovny vyplatit prémii za zdravotní komplikaci při těhotenství), která ho ve vztahu k prodejci znevýhodňuje, jestliže šlo o zápornou podmínku, o jejíž existenci zákazník při uzavírání smlouvy s prodejcem nevěděl (nezáleží na tom, z jakých důvodů), smlouva je neplatná. Z tohoto hlediska je irelevantní nutnost prokazovat, zda pojištěnkyně byla při uzavření smlouvy seznámena s jejími nepříznivými podmínkami. Z její reakce poté, co se pojištěnkyně dověděla, že nárok na prémii nemá, jasně vyplývá, že byla smlouva uzavřena podvodným způsobem. Za těchto okolností by slušná pojišťovna už zaplacené pojistné zákaznici vrátila a nepožadovala by nehorázným způsobem další platby.

Smlouvu v žádném případě nelze uzavírat tak, že záporné či nevýhodné podmínky před zákazníkem utajíme a když je objeví, vydíráme ho, aby platil dál. To je podnikatelský terorismus, proti němuž by se měli lidi vzbouřit, aby konečně vznikly v českém podnikatelském prostředí normální, slušné vztahy.