Cheney přiveze do Londýna nové důkazy proti iráckému diktátoru a sdělí Tonymu Blairovi, že inspekce OSN iráckých jaderných, chemických a biologických zbraní možná nezabrání nové válce v Perském zálivu. Americká žádost o tak velký počet britských vojáků bude velmi nepříjemná holubicím v britské vládě, jako jsou ministryně pro mezinárodní rozvoj Clare Shortová a bývalý ministr zahraničí Robin Cook. V britské vládě je už nyní v této věci rozkol. Jeden člen britské vlády charakterizoval ty britské ministry, kteří zpochybňují Blairovo rozhodnutí plně podpořit americkou vojenskou akci jako "mnichovany".

Žádost o tak velký počet vojáků je v míru bezprecedentní. Je to jedna ze tří hlavních alternativ, o nichž nyní uvažuje britská vláda, která vždycky na veřejnosti zdůrazňovala, že ohledně vojenského zásahu proti Saddámovi nebylo dosud učiněno žádné rozhodnutí.

Britská vojska mají být součástí armády čítající 250 000 vojáků, která má provést invazi do Iráku prostřednictvím operace podobné operaci "Pouštní bouře" z roku 1991.

Druhou alternativou je, že by v Iráku začaly podporovat menší speciální jednotky domácí opoziční síly tak, jako tomu bylo při válce v Afghánistánu.

Třetí alternativou - které prý britské ministerstvo zahraničních věcí dává přednost - je alternativa "agresivního zadržování". Podle tohoto plánu by byly letecké údery proti Iráku zintenzivněny, pokud by Saddám nesouhlasil s podrobnými inspekcemi na svém území.

Cheney se z Londýna vydá na desetidenní cestu po Blízkém východě, jejímž účelem bude tam získat podporu pro ofenzívu proti Iráku.

Amerika už zahájila vojenské přípravy na pozemní válku proti Iráku. Americké speciální jednotky poskytují výcvik iráckým protisaddámovským partyzánům a připravují je na válku k níž má dojít v nadcházejících měsících. Američtí instruktoři přijíždějí do kurdských oblastí v Iráku. Instruktoři zlepšují taktické a bojové schopnosti místních lidí a učí je jak využívat chaosu, který vznikne v důsledku amerických leteckých úderů. Připravuje také seznam potenciálních cílů.