Dobré je, argumentuje autor, že 11. září nevedl ke vzniku světové války odlišných civilizací. Demokratické a právní systémy zemí v Evropě a v Severní Americe budou i nadále omezovat nejhorší výstřelky moci a snah o pomstu.

Avšak úkoly, které vyvolaly události 11. září, skoro vůbec nebyly splněny. Lidé si nyní uvědomují, že globalizace vyžaduje bezpečnostní opatření, například prevenci před teroristickými útoky.

Nálepka "terorismus" se od 11. září nyní užívá k diskreditaci všech osob, které vystupují proti diktatuře. O terorismu se hovoří jen v souvislosti s násilnými činy, páchanými opozicí - skoro nikdo nevěnuje žádnou pozornost užívání teroru státními orgány, praxi, která vznikla za francouzské revoluce.

Groteskním zkreslením nových obav o bezpečnost na světě byl projev prezidenta Bushe o "ose zla", který se pokusil spojit válku proti terorismu (tj. proti organizacím, jako je al Qaeda) s bojem proti státům vyvíjejícím zbraně hromadného ničení. To je samo o sobě velmi pochybná souvislost. Také je zde využívána praxe z období studené války: přehánění hrozeb a vyvolávání konfrontací tam, kde je možno vyjednávat. Severní Korea nemá potřebnou technologii, ay dokázala umístit pořádné zbraně na své zastaralé střely; Írán se otevřel mezinárodní inspekci svých chemických, biologických a jaderných center.

Americká ofenzíva proti Iráku by - pokud by byla úspěšná - byla zřejmě přivítána mnoha lidmi v té zemi, avšak pokud by nebyla podpořena politickými iniciativami, mohla by skončit katastrofou: je zapotřebí podpořit palestinský stát, uzavřít diplomatické dohody se všemi sousedy Iráku, včetně Íránu, a je nutno slíbit iráckému lidu, že po pádu režimu Saddáma Husajna budou zrušeny protiirácké sankce. Důvody proč vést válku proti Iráku nemají nic společného s organizací al Qaeda - důvodem je nebezpečí, kterým je Saddámův režim pro Iráčany i sousedy Iráku.

V důsledku příliš úzké a nebezpečné interpretace bezpečnostních požadavků svět selhal i při plnění druhého úkolu, totiž při vytváření mezinárodní spop>lupráce. Události z 11. září posílily rozhodnost a ambice republikánské pravice. Americká vláda nevyužila příležitosti této krize k úsilí začít vytvářet svět, který by byl více založen na spolupráci, ale reagovala otevřenějším unilateralismem. Spojené státy odstupují od mezinárodních právních dohod, od ekologické politiky, od kontroly zbrojení a uvalují na svět dovozní cla (viz ocel).

V Americe se všeobecná nálada a politika stala více nacionalistickou a zároveň se po světě šíří protiamerické nálady, které povzbuzuje Bushův unilateralismus. Většina lidí, podporujících Bushův unilateralismus, odmítá přemýšlet rozumně či tvůrčím způsobem o tom, jak řešit problémy moderního světa. V důsledku tohoto postoje je automatické nepřátelství vůči Spojeným státům důsledkem neschopnosti myslet.

Rostoucí resentiment proti Západu odráží něco jiného, co bylo podstatou krize z 11. září - totiž to, že po velké části světa zuří mezietnické a společenské konflikty a emoce jednotlivých lidských společenství se stávají v jejich rámci obětí manipulace. 11. září neměl žádný vliv na Palestinu, na Čečensko, na Kašmír, na Indonésii, na Nigérii, na Gudžarat. Tady všude dál zuří nenávist.

Avšak události 11. září mají kořen ve všech těchto konfliktech. Bin Laden a jeho stoupenci jsou produktem konfliků v Afghánistánu, v Kašmíru, v Palestině, v Bossně i jinde. Největším selháním v reakci světa na události z 11. září je neschopnost pochopit, jak vznikají organizace jako al Qaeda a co vyvolává jejich mezinárodní podporu. Nikdo se touto otázkou nezabývá. Ústup od racionality a univerzality v rozvinutém světě má proto svou brutálnější a hysteričtější obdobu na globálním Jihu.

Události 11. září, jak je nyní vidno, nevyvolaly nové myšlení o světových problémech. Pouze osvětlily, jasněji než dříve, v jakém světě žijeme.