Strategie, kterou jak se zdá přijal britský premiér, je potvrdit, že [v britské vládě] existuje odpor, a snažit se se jím zabývat nyní a nedovolit mu, aby hnisal a stal se otevřenou ranou v době, kdy se povede válka. To je rozumné. Špionážní informace o obnoveném úsilí Iráku získat biologický, chemický a jaderný materiál, musejí být poskytnuty k dispozici širšímu publiku. Je nutno připomenout voličům, proč je Saddám Husajn takovou hrozbou.

Tomuto úkolu zrovna nenapomůže prozrazení plánovacího dokumentu Pentagonu - prostřednictvím listu Los Angeles Times - ani poněkud hysterické reakce, s nimiž byl tento dokument přijat v Británii. Analýza je součástí pravidelných cvičení, v jejichž rámci se pokoušejí Spojené státy předvídat okolnosti, za nichž by teoreticky mohla vypuknout válka, při níž by bylo nutno uvažovat o užití jaderných zbraní. Nepřátelé USA jistě využijí tohoto dokumentu k argumentaci, že Spojené státy připravují tajně jaderné útoky proti několika státům.

To je pro Tonyho Blaira nesmírně iritující, ale nemůže s tím nic dělat. Brzo bude mít přesnější informace o amerických úmyslech než jakýkoliv jiný zahraniční vedoucí představitel a na tom základě si může vypracovat vlastní strategii. Už ví, že americká vláda to myslí vážně a reaguje na skutečnou mezinárodní krizi. Alespoň bude ušetřen váhání Clintonovy éry. Otevírá se mu tu prostor pro skutečně státnický postoj. Je to prostor, v němž si britský premiér vedl v minulosti velmi dobře a musí si v něm vést dobře i nyní.