Stiglitz: Spojené státy žijí v "náhražkovém kapitalismu"

20. 1. 2010

Systém, kde "socializujete ztráty a privatizujete zisky", už není kapitalismus, prohlásil Stiglitz.

KD│ Existence vrstev finančních manažerů, kteří nenesou zodpovědnost za ztráty, které způsobí, ale když se jejich společnosti daří, dostávají obrovské odměny, znamená, že v USA vládne jakýsi "náhražkový kapitalismus" ("ersatz capitalism"), řekl včera laureát Nobelovy ceny za ekonomii a profesor Kolumbijské univerzity Joseph Stiglitz v rozhovoru pro televizi CNBC.

Nejsme jako Turci

20. 1. 2010 / Petr Schnur

Článek Štěpána Steigera, kterému se opět trefně podařilo vložit prst do české slabiny (Proč se nic nestalo?), mne inspiroval ke krátkému zamyšlení nad jinou událostí v Izraeli, která na rozdíl od osudu vyhoštěné české občanky diplomatické kruhy "postiženého" státu mobilizovala.

Důvěřuj, ale neďáky prověřuj!

20. 1. 2010 / Josef Švéda

Jan Čulík si opravdu nic neidealizuje, když píše, že v Británii život není "natolik boj, jak je tomu v ČR". Mezilidské vztahy jsou zde vskutku založeny na důvěře. Mluví však jenom o jedné Británii. Přirozeně o té, v níž žije. Nicméně Británie jsou přinejmenším dvě. Město Glasgow je ztělesněním těchto dvou diametrálně odlišných států. Na jeho západní straně (West End) je krásná univerzita, zelené parky, spousta útulných kavárniček a stylových klubů. Panuje zde kosmopolitní atmosféra, žijí tady povětšinou studenti, profesoři, podnikatelé, lékaři a vědci.

Sexuální "pánské jízdy" Britů do Prahy: Svatouškovství manipulujícího zpravodajství

20. 1. 2010 / Karel Dolejší

Simon Boazman, reportér pracující pro BBC, natočil v Praze hodinový film Stag Weekends: The Dirty Secrets (Víkendové pánské jízdy: Špinavá tajemství) věnovaný předsvatebním výletům britských mužů za komerčním sexem. Při té příležitosti byla ČR prezentována coby tranzitní středisko obchodu se ženami, což je tvrzení značně nepřesné. Česká pobočka nevládní organizace La Strada, která se dlouhodobě věnuje problematice obchodu s lidmi, sice se štábem BBC o tématu hovořila, podle ředitelky Ireny Konečné je však z výsledku natáčení zřejmé, že Britové přijeli zrealizovat předem hotový koncept - a informace od odborníků, které se do předpřipraveného schématu "nevešly", jednoduše ignorovali.

An English version of this article is in CLICK HERE

Péče o staré lidi musí zahrnovat individuální i společenskou rovinu

20. 1. 2010 / Ivana Štěpánková

Omlouvám se za tu neurvalou drzost, že jako nevzdělaná a jen nedostatečně morální žena se vměšuji do debaty o domácí péči o staré lidi a svými slovy se snažím vyjádřit lítost nad jejím předčasným ukončením, napsala Ivana Štěpánková. Nastíněny jsou dva náhledy:

  • 1) svědomí a odpovědnost jednotlivce -- o tom hovoří pan Paul
  • 2)svědomí a odpovědnost společnosti ( jako společenství těchto jednotlivců), která si vydržuje stát, aby podporoval potřeby a požadavky, které vyplývají z jí uznávaných morálních hodnot -- o tomto hovoří paní Martykánová

Mít dítě či být otcem?

20. 1. 2010 / Marie Haisová

V různých vlnách probíhající diskuse o přiznání otcovství by mohly být vnímány jako dialog mezi pojetím "mít dítě" či "být otcem".

"Mít dítě" je vlastnickým přístupem, jehož nedílnou součástí je manipulace, kalkulace, vypočítavost a citové vydírání. Rozdílným pojetím je vědomé "bytí otcem", což je kategorie vědomá, odlišná, chtěná a důstojná.

Polidšťování opice kapitalismem

20. 1. 2010 / Daniel Veselý

Reakce na článek Pavla Urbana Kuba versus Haiti ve světle obnošeného dadaismu

Pan Urban se jako obvykle pustil do boje s větrnými mlýny. Nevím, proč by mělo utrpení obyvatel Dominikánské republiky, jakožto i utrpení Haiťanů, v obou případech způsobené regionálním hegemonem, nějakým způsobem determinovat rozdíl mezi ekonomickou prosperitou jak prvé, tak druhé země? Netroufám si také vysvětlovat, proč se lidé v Dominikánské republice mají lépe než obyvatelé Haiti. Je možné se však podrobněji rozepsat o utrpení Dominikánců, jež pan Urban zmiňuje.

Haiti: Pár údajů k zamyšlení

20. 1. 2010

Opravdu nevím, kdo může za zaostalost Haiti, ale je faktem, že Haiti jako jediná země vybočuje i z "latinskoamerického" standardu a blíží se spíše zemím subsaharské Afriky a Tichomořské oblasti, napsal čtenář Vítězslav Novák.

Nebezpečné není jenom náledí, ale i sníh na střechách

20. 1. 2010 / Jiří Baťa

Zima se přihlásila ve své plné síle a sněhu je všude víc než dost. V plné míře se již projevily problémy s úklidem sněhu. A nejen na chodnících a silnicích. Jeden "fenomén" zimy však byl opomenut. Sníh, který je předmětem zájmu, neleží jenom na chodnících a vozovkách (nebo jiných veřejných komunikacích), ale leží také na střechách. Vím, nic objevného, leč má to svoje specifika. Sníh na střechách je totiž svým způsobem stejně nebezpečný, jako na zemi. S tím rozdílem, že přijde-li na věc, nepadá člověk na zem, ale na zem padá sníh. A snad každý uzná, že je něco jiného, padá-li sníh ve formě vloček, nebo ve formě sněhové "masy" (případně laviny), čítající i několik metráků. Notabene může spadnout jak na lidi, tak dopravní prostředky či jiné objekty. S tímto "fenoménem"však jaksi pan poslanec Kubera nepočítal. Asi to bude tím, že málokdy zvedne hlavu výše, než k pultu sněmovní lavice, nebo k mikrofonu.

Britské listy = bolševické listy

20. 1. 2010

Dolejší je zase trapný pacholek Kremlu. Měl by se smířit s tím, že ta slavná kubánská revoluce nepřinesla Kubě nic jiného než zmar. Kde je ta prosperita a svoboda? Proč pořád někdo z Kuby emigruje do USA a kde jsou ty davy emigrující z USA na Kubu? Blisty jsou skutečně zkratkou pro bolševické listy. Abyste se z té vaší ruské nadrasy neposrali pánové, napsal čtenář, který se představil jako Jan Lánik a který své nadávky posílá Britským listům častěji....

Dny otevřených dveří v Centru vizuální historie Malach

20. 1. 2010

V letech 1994 -- 1997 natočila americká Shoah Foundation 566 rozhovorů s pamětníky a svědky holokaustu v České republice, a dalších 656 na Slovensku. V jejím digitálním archívu se dnes nachází 4557 interview s pamětníky pocházejícími z Československa. (Více informací můžete najít ZDE.)

Svědectví jsou sice fyzicky uchovávána na Univerzitě Jižní Kalifornie (USC), ale univerzity a vzdělávací instituce mohou získat k archívu přístup: Centrum vizuální historie Malach na Karlově Univerzitě je v současné době jedním ze tří přístupových míst v Evropě, společně s Berlínem a Budapeští. Slavnostní otevření Centra Malach se bude konat 29. ledna 2010, ale ještě než k němu dojde, rádi bychom k návštěvě pozvali ty, bez nichž by tento unikátní archiv nikdy neexistoval: tedy pamětníky a jejich rodiny.

Jakeš à la Bém

20. 1. 2010 / František Řezáč

Tak tohle je možná alternativa k Topolánkovi. Dík Daniele Drtinové! Děkujeme! Nechte ho mluvit!

(Videozáznam interview s pražským primátorem Pavlem Bémem ZDE.)

Google v Číně: 'Business as usual'

20. 1. 2010

KD│ Po zprávách, že americký internetový gigant po skandálu s hackerskými útoky na gmailové účty lidskoprávních aktivistů omezí své aktivity v Číně, se zástupci společnosti vyjádřili, že činnost Googlu v ČLR pokračuje v zásadě beze změn, informovala AFP.

Myšlenková policie:

Nešťastník napsal na Twitter vtip a policie ho vyslýchala sedm hodin

19. 1. 2010

Když nedávno hrozilo, že silné sněžení zabrání cestě Paula Chamberse ze severní Anglie do Irska, rozhodl se dát průchod své frustraci na Twitteru. Napsal tam, aby pobavil své kamarády. "Letiště Robina Hooda je uzavřeno," vyjádřil se tam. "Máte něco přes týden, abyste se dali dohromady, jinak to letiště vyhodím do povětří!"

Kuba versus Haiti ve světle obnošeného dadaismu

19. 1. 2010 / Pavel Urban

Nevím, kdy byla Haiti americkým rohem hojnosti. V každém případě nezávislost získala už v roce 1804, tedy v dobách, kdy byl mučitelský potenciál USA v oblasti ještě dost omezen. V porovnání s jinými zeměmi měla tedy více času na svobodný rozvoj. Navzdory tomu je opakovaně popisována jako nejhorší země pro život na americkém kontinentu, jako symbol beznaděje. Ani v sousední Dominikánské republice není život lehký. Ti, kteří poznali obě země ale tvrdí, že v porovnání s Haiti je to ráj na zemi. Emigrační tok naznačuje, že si to myslí i místní.

Haiti pohledem člověka sousedícího a domněnky s tím související

19. 1. 2010 / Martin Groh

Přírodní katastrofa, která Haiti potkala, se den ode dne vyhrocuje, respektive její dopady na normální život a chod života tamních obyvatel. Z tisku a zpráv agentur, jakož i ostatních sdělovacích prostředků se toho můžeme dočíst spoustu, ale nic nenahradí pohled člověka, který na karibském ostrově žije několik let a to v zemi, která s Haiti přímo sousedí. Totiž z Dominikánské republiky. A protože tam přítele mám, dovolte mi, abych se s vámi všemi, informací lačnými, podělil o jeho bezprostřední pohled a názor , starý jen pár dní.

Immanuel Wallerstein: Jak uvažovat o Číně

19. 1. 2010 / Immanuel Wallerstein

Když položíte lidem po celém světě otázku, co si myslí o Spojených státech jako zemi a světové mocnosti, dostanete velmi jasnou odpověď. Každý má nějaký názor – obyvatelé Severu i Jihu, bohatí i chudí, muži i ženy, lidé politicky na pravici nebo levici, mladí i staří. Jejich názory jsou velmi rozdílné – od krajně příznivých až ke krajně nepřátelským. Lidé ale mají silný pocit, že vědí, co si mají o Spojených státech myslet.

Před třiceti lety platilo asi totéž o Číně. Dnes už ne.

Obama: Rok vlády a skutečné změny

19. 1. 2010 / Miroslav Polreich

Barack Obama očima Zbigniewa Brzezinského v autoritativní stati pro Foreign Affairs

Respektovaný americký časopis o zahraniční problematice, Foreign Affairs přináší ve svém posledním čísle (leden – únor 2010) z pera Zbigniewa Brzezinského podrobnou analýzu změněných priorit americké zahraniční politiky a možnosti jejich řešení v rámci demokratické koncepce Baracka Obamy. Brzezinského rozbor má svoji přitažlivost a hloubku nejenom z hlediska věcného, ale vyžaduje vnitřní reflexi i z našeho vlastního přístupu, neboť rozkolísaná atmosféra českého politického prostředí měla mediální výraz v podpoře republikánského kandidáta a Bushovy „zásadní“ politiky s pravicovým zaměřením uvnitř a bojovým odhodláním navenek.

K chodníkovému zákonu

19. 1. 2010

V pořadu Máte slovo na ČT 1 minulý čtvrtek byl diskutován "Chodníkový zákon", za účasti mimo jiné i tvůrce tohoto zákona, pana senátora Kubery. Pan senátor vehementně tento zákon obhajoval, jsa podporován panem Axamitem, místopředsedou sdružení majitelů domů (jak jinak), s tím, že jde o principielní otázku: Proč by měl být majitel domu odpovědný za odklízení sněhu z cizího majetku, rozuměj, majetku města, píše Pavel Jedlička.

Důvěra versus identifikační mimikry

19. 1. 2010 / Karel Dolejší

"Tam kde hynuli sobi / Čech se přizpůsobil"
Divadlo Járy Cimrmana: Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem

K otázce, jak je to vlastně kde s důvěrou ve společnosti na Západě a v ČR, mám ještě několik drobných poznámek. Vyjdeme-li z toho, že generalizovaná důvěra ve smyslu confidence (spoléhání na to, že něco s určitostí nastane nebo nenastane) a vedle ní specifická důvěra spojená s vlastní volbou ve smyslu trust mají za svůj negativ odcizení (buď vůči společnosti jako celku, nebo vůči specifické oblasti možného rizika), pak se na první pohled zdá, že bez společenské důvěry to jde opravdu jen těžko. Nedostatek důvěry podle Fukuyamy vede k růstu transakčních nákladů, jak se lidé snaží pojistit se proti nežádoucím alternativám, a v extrémním případě až ke stažení do vlastního lokálního světa. Jenže: Odcizení od společnosti nejprve předpokládá ustavení subjektu v moderním smyslu, který teprv dokáže sám sebe uchopit jako něco zásadně odlišného od sociálního kontextu, v němž se právě nachází, a v tomto smyslu se od něj oddělit (v klasické terminologii: schopnost odstupu od role). Takový subjekt je zřejmě zvláštním západním vynálezem, který například v asijských společnostech v této podobě neexistuje - a v evropských podmínkách podle všeho neexistoval před dórskou invazí do mykénského Řecka následovanou vznikem antické polis, tj. zhruba do roku 1000 před Kristem.

My, které již neznamená já + ty a společná cesta lidstvím

19. 1. 2010

Chtěl bych zareagovat na vzniklou polemiku o sociálním kapitálu mezi panem Čulíkem a panem Dolejším. Jak vytvořit důvěru mezi lidmi, kterou i dvacet let po pádu komunismu v české společnosti postrádáme? Jsem přesvědčen, že sociální kapitál je možné vytvořit i bez dlouhodobé předkapitalistické zkušenosti. Důvěra totiž začíná u jednotlivce. Když jako jedinec přestanu věřit občanovi, kterého neznám, s kterým třeba jednám, přispívám tak totiž nevědomky k onomu hrůznému obrazu o stavu dnešní společnosti, kterou nastiňuje pan Dolejší v článku "Dvacet let kapitalismu: "Ještě" nedůvěra?". Jakkoliv se vám může zdát tento princip idealizovaný, s nápravou je nutné začít od nás samotných, píše Zdeněk Hlisnikovský.

Haiti jako hovádko boží

18. 1. 2010 / Daniel Veselý

Vrcholem cynismu je nyní, za statného kuropění mediálních trub, tolik deklarovaná humanitární pomoc Spojených států nejchudšímu státu západní hemisféry Haiti, aktuálně postiženému přírodní pohromou biblických proporcí. Jakoby vedle přírodních kataklyzmat, nestačila dvě století, kdy tuto bohem odmrštěnou zemi ekonomicky a fyzicky týraly dvě velmoci -- Francie a Spojené státy. Nejdříve zemi téměř zlikvidujeme, abychom ji pak, za nadiktovaných podmínek, "pomohli". Sbratření harpunářů a velryb. Haiti je drastickým plakátovým děckem globálního kapitalismu v nejděsivější jeho podobě, a to mluvíme o době před apokalyptickým zemětřesením.

Prosperovat znamená důvěřovat

18. 1. 2010 / Jan Čulík

Jediným důvodem veškeré lidské činnosti není "sobecké uspokojování hospodářských potřeb jednotlivce". Důležitější je touha každého člověka, aby společnost uznala jeho zásluhy a schopnosti.

Francis Fukuyama, Trust: The Social Virtues and the Creation of Prosperity, (Důvěra. Sociální ctnosti a vytváření prosperity.) Hamish Hamilton, Londýn, 1995. 457 stran. 25 liber.

Na telefonické zavolání se v českém úřadě či podniku ještě dnes většinou setkáte s nevrlou nebo aspoň ostražitou reakcí. Mnoho lidí je pořád jaksi ve střehu vůči okolí, v němž žijí, jako by v nejbližším okamžiku čekali nějaký podraz. Nedůvěra se rozplyne, až když se ukáže, že jste známý nebo přítel. Může mít tento apriori nedůvěřivý postoj českých lidí vůči neznámému okolí nějaké hospodářské důsledky?

Tuto recenzi napsal autor v roce 1995. Dějí se věci, které dokazují, že je vysoce aktuální dodnes.

Dvacet let kapitalismu: "Ještě" nedůvěra?

18. 1. 2010 / Karel Dolejší

Jeden z hrdinů, jejichž příběhy vypráví kniha Heleny Epsteinové Děti holocaustu, vyrůstá v 50. letech - na samotném vrcholu americké prosperity - v New Yorku u rodičů, kteří prošli koncentračním táborem a ztratili takřka všechny příbuzné. Jednoho dne dítě před otcem chválí charakterové vlastnosti svých kamarádů, načež ten propukne v bouřlivý smích: "Měl bys je vidět, kdybys je nechal týden o hladu!" Lidé, kteří prošli peklem, si tedy velmi dobře pamatovali, čeho je člověk schopen; a následky tohoto krutého poznání nesly nejméně dvě další generace jejich potomků. Americká společnost jednou ztracenou důvěru v druhé v případě těchto lidí obnovit už nedokázala. Každý okamžik jejich života až do smrti byl naplněn zřetelným vědomím křehkosti a tenkosti civilizační slupky na "přirozeném" člověku.

SCOTRAIL:

Omlouváme se za zpoždění vlaku, vracíme vám 50 procent ceny jízdenky

18. 1. 2010

Vážený pane Čulíku,

děkuji vám za váš email datovaný 1. ledna 2010 týkající se vaší cesty s námi z Glasgow do Mallaig a zpět dne 28. prosince 2009.

Je mi velmi líto, že jsme vám způsobili nepřijemnosti. Jak asi víte, váš vlak měl zpoždění, protože v Tullochu přestaly fungovat výhybky. Mohu vás ujistit, že navzdory tomu, jaký mohl vzniknout dojem, vyvinuli jsme veškeré úsilí snížit zpoždění na minimum.

Je naším cílem ve ScotRail poskytovat za všech okolností spolehlivé spojení, které jede načas. Je mi líto, že tentokrát jste shledal, že tomu tak nebylo. Plně chápeme, jaký dopad může mít takové zpoždění na plány našich zákazníků a dovedu si představit, že jste za těchto okolností byli rozhněváni. Prosím, přijměte mé upřímné omluvy, že jsme vám způsobili nepříjemnost.

Bez sociálního kapitálu, tedy bez důvěry, vstřícnosti a slušnosti mezi lidmi, společnost nemůže prosperovat

18. 1. 2010 / Jan Čulík

Napsal nám v neděli do Britských listů neuvěřitelný, drzý rasista, že není pravda, jak píše Independent i Karel Dolejší, že za bídu, chaos, vládu mafie a téměř úplnou absenci jakékoliv státní infrastruktury mohou Spojené státy, které tam plánovitě už desítky let drtí jakoukoliv občanskou společnost. Ne, podle zmíněného rasisty vládne na Haiti chaos, "protože tam žijí černoši". "Běloši by tam udělali pořádek."

A přesto, a přesto

18. 1. 2010 / Jan Čulík

Karel Dolejší má naprosto pravdu, ve svém, jako obvykle, vysoce informovaném a erudovaném, ale - také jako obvykle - pochmurném článku, v němž právem poukazuje na to, že Fukuyama nemá žádný recept, jak by se v traumatizovaných společnostech, jako je Česko, dal vytvořit sociální kapitál, tedy důvěra mezi lidmi. Má pravdu i v tom, že se nám to rozkládá pěkně dnes po celém světě, takže sociální kapitál bude vniveč zřejmě i v mnoha zemích, dosud plných vstřícnosti a vzájemné společenské důvěry.

A přesto, a přesto...

Nevyléčitelná kulturní závislost Čechů na "západu"

18. 1. 2010 / Bohumil Kartous

Češi a malé národy vůbec mívají problémy s kulturní identifikací. S globalizací totiž vtrhl i do těch nejmenších a nejnepatrnějších kultur světa problém kulturní konkurence. Vyrovnávaní se s ní má různé podoby, od svaté války slibující zničení všeho "nekulturního" až po líbání rukou fotbalistům, kteří se dostanou na mistrovství světa, slovutnou to scénu mezinárodního úspěchu a zdroj národní hrdosti. Češi jsou v tomto ohledu na cestě od líbání rukou fotbalistům (hokejistům) k určité míře svébytnosti, kterou, nebo spíše jejíž pocit po dlouhá léta postrádali. Přesto ale nemá příliš na výběr. Nejen v ekonomickém, ale také v kulturním vývoji je ovládána determinanty, které leží mimo její hranice a kterým se může jen těžko vzepřít. Zvlášť tehdy, vyplňují-li z převážné většiny představivost běžného člověka, protože vlastním představám se vzepřít jen ztuha.

Monitor Jana Paula: Skutečně morální lidé se musí uskrovnit, chtějí-li pečovat o své rodiče

18. 1. 2010 / Jan Paul

Obdržel jsem na poslední Monitor překvapivě velkou řadu pozitivních ohlasů, je z nich zřejmé, že mnoho lidí před tímto tématem neklopí oči a to je potěšující. Nemocnice není hospic, specializované zařízení, zřizované k důstojnému umírání nevyléčitelných lidí, kde pracují specielně školení odborníci. V hospici klient nepřekáží, je na správném místě, pokud nemůže z nejrůznějších důvodů umírat doma mezi svými blízkými. A zde jsem u dalšího tématu, které se svém článku otevřela Darina Martykánová.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2009

9. 1. 2010

V prosinci 2009 přispělo finančně na Britské listy 203 osob celkovou částkou 67 486.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 11. 2009 částku 147 734.43 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a

"Antigerontismus" - staří lidé v české společnosti | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | Úklid chodníků | Vědecký výzkum, Akademie věd a společnost | Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost