Zatčením pěti aktivistů a brutálním zásahem policistů skončila loňská petiční akce proti praktikám firmy NIKE, která se uskutečnila 12. května 2001 v pasáži Světozor v Praze v rámci Světového dne proti NIKE, pořádanému britskou kampaní No Sweat a United Students Against Sweathops v USA. Petice byla zaměřena proti zaměstnávání 12tiletých dětí a nelidským podmínkám, ve kterých jsou nuceni pracovat zaměstnanci v zemích třetího světa. - Toto je tisková zpráva hnutí revoluční mládeže REVO. - O neuvěřitelném rozsudku soudkyně Podlipné nad Radkem M., odsouzeným navzory důkazům na videozáznamu (neboť subjektivní "svědectví policisty má větší právní sílu než videozáznam"), jsme psali v BL zde.

Pod vyzývavě obnaženými
Haluzemi nemravné břízy
Myslel jsem včera odpoledne
Na rozechvělý vlhký klín ...

Mili kolegove ucitele,

v kvetnu vznikl novy vzdelavaci web, ktery ma pomahat ucitelum zakladnich a strednich skol ve vyuce vsech predmetu. Jeho pracovni verze je k nahlednuti na adrese www.volny.cz/eucebnice - od zari by měla byt k dispozici verze konecna.

Pokud byste se chteli na vzniku a tvorbě tohoto webu podilet svymi prispevky (staci je posilat ve Wordu), potom je tato zprava urcena prave vam! Budeme vdecni za jakekoliv ohlasy, ktere povedou k vylepseni tohoto webu. Pokud znate nekoho z vaseho okoli, koho by tento web zajimal, informujte ho prosim o jeho existenci. Hledame spravce pro jednotlive predmety, zatim je obsazena pouze cestina, i obcasne dopisovatele.

Pietní uctění památky básníka v den výročí jeho tragického skonu pořádá v úterý dne 14.5.2002 v 17 hod. na Olšanských hřbitovech Společnost Viktora Dyka.

(Jak najít hrob: -z Vinohradské tř. naproti zast. tramvaje č. 11, na poloviční cestě mezi st. metra A Flora a Želivského- od hlavního vchodu jít rovně až k prvnímu "náměstíčku, tam se dát doleva, hrob se nachází u cesty napravo asi po 30 m.)

Před několika málo lety se v okresním týdeníku Mělnicko objevila výzva ke sbírce na vyplacení místa posledního odpočinku Viktora Dyka.

Ctitel básníkova díla se ocitl na hřbitově v okamžiku, kdy tam probíhalo jakési necitlivé vyměřování. Nelenil a zjistil: hrob nebyl od r. 1986 placen, a tak v době, kdy se ve zboží proměňuje vše, včetně věcí v životě člověka posledních, nenechal běh věcí náhodě a za pomoci regionálního tisku pomohl zjednat nápravu.

Prý žádné nebezpečí nehrozilo, ale co kdyby?

Hrob malíře Jakuba Schikanedra takto "zmizel".

V případě operní pěvkyně Podvalové se nenašel nikdo, kdo by zabránil penězchtivé neoprávněné osobě z širšího příbuzenstva jednat proti poslední vůli umělkyně. Hrobka na Vyšehradském hřbitově změnila majitele.

Jak se v důsledku Američany inspirovaného procesu "globalizace" nevyhnutelně zvětšuje propast mezi bohatými a chudými zeměmi, sílí proti tomu lidové hnutí. Od prvních demonstrací v Seattle v roce 1999 přes protesty ve Washingtonu, v Melbourne, v Prase, v Seoulu, v Nice, v Barceloně, v Quebec City, v Göteborgu a v Janově se podstatně rozvinulo.

Vzhledem k tomu, že se mi líbí možnosti, které vznikají v důsledku současné globalizace (jako například nákup zboží z jiných zemí (vyrostl jsem v Brazílii za vojenského režimu, kdy jsme byli nuceni kupovat jen domácí, nepříliš kvalitní zboží) a myslím, že je daleko praktičtější jít nakupovat do nákupního střediska či hypermarketu než běhat po městě po nejrůznějších obchodech. Protesty proti těmto možnostem mi vadí.

Zcela však chápu kritiku antiglobalizačního hnutí, zaměřenou proti vykořisťování chudších zemí nejmocnějšími zeměmi. Souhlasím s touto kritikou. Mám také potíže s amorálním postojem dogmatu volného trhu. Jsem proti tomu, aby levné zboží vyráběly děti. Avšak usilovat utopicky o zastavení (podle mě přirozeného) procesu globalizace a navrátit se do minulosti, například do světa bez automobilů, je nejen naivní, je to utopie. To, co potřebujeme, jsou automobily, které by neznečišťovaly životní prostředí, nikoliv návrat ke koňským potahům.

Protestní hnutí dneška musejí zaujmout realističtější, lépe organizovaný přístup. A měla by se hodně poučit z historie.

"Přiloženě zasílám dva úvodníky od Karla Čermáka, které byly publikovány v Bulletinu advokacie (na internetu jsou k dispozici ve formátu pdf na http://www.cak.cz/ v rámci celého příslušného čísla Bulletinu, zejména pro ty, kteří mají pomalé připojení by možná bylo vhodné převzít je do BL). Jsou sice oba ze září minulého roku, ale myslím si, že mají delší časovou platnost a váží se k tématům v BL diskutovaným," napsal Jaroslav Štemberk.

Musím odpovědět na Váš článek "Odmítáme pojem kolektivní viny..."_ (BL 6.5.2002), v kterém mi připisujete "protiněmectví" a svou vlastní pozici představujete jako zjevenou pravdu.

Píšete m.j.: "Už jsem psal v Britských listech, že nesouhlasím s protiněmectvím Bořivoje Čelovského, které, jak se zdá, motivuje jeho kampaň za osvobození českého tisku ze zahraničních rukou. Je neférové odsuzovat Němce na základě pojmu kolektivní viny. Pan Čelovský to musí vědět. Co má moje šestnáctiletá dcera, protože je částečně Češka, společného s komunistickým útlakem v někdejším Československu? Co má dnešní dvacetiletý či třicetiletý Němec společného s hitlerovským nacismem?"

Odpovím nejdříve na Vaši neférovou otázku:

V reakci na žádost o informace o majetkových změnách v redakcích českých, zejména regionálních listů, jsme dostali tento dopis:

Vážená paní Pilařová,

nezlobte se, ale na analýze spolupracovat nemohu. Ve smlouvě se zaměstnavatelem, společností Vltava - Labe - Press, máme poskytování informací tohoto druhu zakázáno.

Děkuji za pochopení.

(Jméno a adresa pisatele jsou redakci známy.)

Avšak informace o některých listech v zlínském kraji jsme přece jen dostali. Viz níže. Z výše uvedeného dopisu a z níže publikovaných svědectví je zřejmě docela dobře možné extrapolovat, jaká je asi situace i jinde. - Upozorňujeme i na článek o nynější liberalizaci regulace britských médií, která však nedosahuje "liberalizace" české (v každé britské lokalitě musejí podle zákona existovat tři na sobě nezávislé mediální hlasy).

Jaroslav Formánek podnětným způsobem navrhuje na zdejším Fóru (viz níže), že by bylo záhodno spojit se s korespondenty tisku malých zemí Evropské unie a zjistit, jakým způsobem se tyto země brání proti hegemonii velkých členských zemí Evropské organizace. Zároveň by bylo záhodno jednat i s novináři v samotném Německu, zda firmy jako Vltava - Labe - Press neporušují v České republice svým zdejším monopolním postavením německé zákony. Z ČR to přece dosud nikdo nezkoumá.

Poznámka šéfredaktora Jana Čulíka: Toto je text, který si Tomáš Pecina vydal o své vůli a bez předchozího vědomí a souhlasu šéfredaktora listu. Jan Čulík nesouhlasí s Pecinovým rozhodnutím medializovat své osobní spory se Štěpánem Kotrbou a už vůbec ne s publikací těžko ověřitelných tvrzení, které Tomáš Pecina má z druhé či třetí ruky. Šéfredaktor to považuje za neetické. Učiní vše, co je v jeho silách, aby osobní spor obou dosavadních dobrovolných spolupracovníků nebyl dále v tomto listě medializován a čtenářům se omlouvá za nyní dramatickým způsobem projevenou neprofesionalitu svých dosavadních spolupracovníků. Pokusí se vytvořit nový redakční tým.

Vrátil jsem Štěpánu Kotrbovi přístup k redakčnímu systému, který mu odebral Tomáš Pecina. Pro dosud neinformované čtenáře: mezi spolupracovníky BL Tomášem Pecinou a Štěpánem Kotrbou vznikl ostrý osobní spor. Tomáš Pecina právem poukazoval na vážné nedostatky v některých materiálech Štěpána Kotrby, nabízených k publikaci (vypadaly v předvolebním období jako PR pro sociální demokracii), neprávem však o své vůli zabraňoval Kotrbovi v přístupu do redakčního systému. Oba spolupracovníci BL se zachovali neprofesionálně, když si nedokázali tento interní spor vyřešit mezi sebou, takže vyvřel i na stránky Britských listů. Přitom jde o legitimní a závažnou otázku, kde přesně vzniká hrozba, akutní zejména v manipulativním českém prostředí, že se nezávislý list zdiskredituje, pokud vznikne - třeba jen mimoděk - podezření, že jeden z jeho redaktorů usiluje o publikaci PR. Něco takového si BL nemohou dovolit. (K této "bouři ve sklenici vody" viz zde a zde.)

Obnovený přístup má ŠK pod (nikoliv ve sdělovacích prostředcích zrovna nezvyklou) podmínkou, kterou budou, doufám, dodržovat oba členové redakce, že totiž o tom, co a v jaké formě se má v listě publikovat, a kdo má mít přístup do redakčního systému, rozhoduje - přirozeně v případech sporů po rozsáhlých konzultacích s kolegy - šéfredaktor. Na celou kontroverzi se dívám stoicky...

Princip č. 1: Až do všeobecných voleb nebudeme publikovat žádné materiály od členů redakce, které by bylo lze interpretovat jako podporu pro nějakou českou politickou stranu, tedy ani další fotografie z předvolebních akcí politických stran. Po volbách budeme zveřejňovat fotografické seriály z akcí politických stran pouze po zralé úvaze, bude-li mít akce výraznou nezávislou zpravodajskou hodnotu. - Je to, samozřejmě, běžná, civilizovaná, novinářská zásada. Pochybuji, že byste chtěli číst časopis, který by bylo lze obviňovat, že nadržuje nějaké politické straně.

Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat.

V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.

Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy.

Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.