10. 5. 2002
Proč Tomáš Pecina opouští redakci BLZde je vyjádření redaktora Britských listů, jež je zároveň jeho posledním článkem v deníku. (TP)
Poznámka šéfredaktora Jana Čulíka: Toto je text, který si Tomáš Pecina vydal o své vůli a bez předchozího vědomí a souhlasu šéfredaktora listu. Jan Čulík nesouhlasí s Pecinovým rozhodnutím medializovat své osobní spory se Štěpánem Kotrbou a už vůbec ne s publikací těžko ověřitelných tvrzení, které Tomáš Pecina má z druhé či třetí ruky. Šéfredaktor to považuje za neetické. Učiní vše, co je v jeho silách, aby osobní spor obou dosavadních dobrovolných spolupracovníků nebyl dále v tomto listě medializován a čtenářům se omlouvá za nyní dramatickým způsobem projevenou neprofesionalitu svých dosavadních spolupracovníků. Pokusí se vytvořit nový redakční tým. |
Sleduji vesměs značně odtažité debaty ohledně roztržky v redakci Britských listů a cítím, že bych měl uvést některé mýty na pravou míru. Budu se snažit o maximální stručnost a věcnost. Se Štěpánem Kotrbou jsme se osobně poznali v září 2000 a rychle jsme se spřátelili. Oceňoval jsem - a dosud oceňuji - jeho intelekt, kreativitu, analytické a dobře strukturované myšlení, orientaci v domácím i zahraničním politickém dění, kontakty, zatvrzelou, až fanatickou pracovitost, kultivované, noblesní vystupování, nepopiratelné kouzlo osobnosti a jistý druh joie de vivre, jež z něj vyzařuje. Jako každý má i Š. Kotrba své slabé stránky, mezi něž patří nedostatek všeobecného vzdělání (nečte ani v jednom cizím jazyce), jistý deficit uměřenosti úsudku, jež nedokáže tlumit občas se projevující euforičnost jeho jednání, nedostatek literárního talentu, jehož vinou je odsouzen zůstat i jako novinář spíš průměrným než vynikajícím, a sklon ke specifickému, paranoidnímu vidění světa. Zejména tato poslední vlastnost v době, kdy se sám ocitá v krizi, vystupuje na povrch a stává se - bohužel - dominantní složkou jeho osobnosti. S jistým údivem jsem zjistil, že Š. Kotrba postupně "odhalil" jako osoby působící ve prospěch tajných služeb celou řadu lidí, s nimiž se setkal - namátkou vybírám reportéra a pozdějšího dramaturga České televize Jiřího Ovečku nebo jednatele společnosti Globe Internet (ta poskytuje "novým" Britským listům na základě sponzorské smlouvy webhosting) Jakuba Ditricha. Zhruba v polovině prosince 2001 se stalo, že Štěpán Kotrba odhalil i mne. Úkol, jímž mne můj zaměstnavatel, Bezpečnostní informační služba, pověřil, spočíval v likvidaci Jana Čulíka a jeho deníku. Aby mi v tom včas zabránil, požádal Š. Kotrba - podotýkám, že bez vědomí J. Čulíka - začátkem ledna 2002 jednoho ze spolupracovníků redakce, aby převzal kontrolu nad redakčním systémem a zajistil, že se do něj nedostanu. Toto přání bylo i po technické stránce nerealizovatelné (jako jednatel občanského sdružení jsem byl jediný, kdo mohl dávat poskytovateli webhostingu závazné pokyny, nebo, pokud by nebylo jiné řešení, přenést doménu i s redakčním systémem jinam) a příslušný spolupracovník Kotrbu dosti razantně odmítl. Zároveň Š. Kotrba začal J. Čulíkovi i jiným osobám poskytovat informace o tom, jak Britským listům všemožně škodím: jako pars pro toto uvedu, že jsem měl údajně každý měsíc zpronevěřovat částky v řádu statisíců korun za imprese ve výměnném systému internetové reklamy Billboard.cz - realita je taková, že ze z výměnného systému má přímý finanční zisk pouze jeho provozovatel; BL z něj nikdy nedostaly ani korunu. Mou reakcí na tato obvinění, která nikdy nebyla vyslovována přímo, ale přesto se ke mně z různých stran dostávala, i na pomalu, avšak nezadržitelně klesající úroveň a úměrně rostoucí zaujatost vlastních Kotrbových textů (včetně popisků jinak technicky stále lepších a četnějších fotografií), byl požadavek, aby si Jan Čulík zvolil, zda chce v redakci spolupracovat s ním nebo se mnou; možnost, abych působil v jednom týmu s člověkem, který se o mně vyjadřuje tak, jak bylo výše popsáno, jsem si neuměl představit a nepřipouštěl jsem ji. Další peripetie sporu jsou v důsledku nejnovějších událostí víceméně známy, stejně jako to, pro koho se nakonec Jan Čulík rozhodl. Neodcházím se záští, je normální, že se týmy lidí mění, rozpadají a znovu vytvářejí; odcházím i s vědomím, že i já mohu být - přirozeně v přeneseném smyslu - zvážen a shledán lehkým. Vyjádření šéfredaktora: Jak už jsem uvedl několikrát, o Štěpána Kotrbu v tomto sporu nejde: šlo v něm o pravomoci šéfredaktora a o to, zda má mít šéfredaktor právo rozhodovat o tom, kdo má či nemá mít přístup do redakčního systému. Je politováníhodné, že Tomáš Pecina medializuje "hospodské řeči" Štěpána Kotrby, které, pokud k nim skutečně došlo, jsou jistě vážnou osobní urážkou, kterou si měli oba pánové vyřešit mezi sebou: pokud taková nepodložená tvrzení Štěpán Kotrba šíří, měl by se za ně Tomáši Pecinovi omluvit. Přiznávám Tomáši Pecinovi právo být rozhořčen a šokován údajnými drby, které se snad kolem něho od Štěpána Kotrby šíří. Vzhledem však, že je to na úrovni hospodských keců, je obtížné brát něco takového vážně a nejsem si jist, zda je seriózní taková tvrzení z druhé ruky (jichž je jistě v horečné atmosféře České republiky spousta) medializovat. Takováto údajná tvrzení také mají těžko co dělat s redakční politikou listu. Právě proto, že je Štěpán Kotrba "samorost", je nutno jeho příspěvky pro Britské listy redigovat a důsledně trvat na tom, aby byly věcné a řádně podložené. To je součástí normální redakční práce v každém časopise. Ani neočekávám, že by měli Tomáš Pecina a Štěpán Kotrba spolupracovat: respektuji, že se rozkmotřili....:) (Kdyby se býval pokusil Štěpán Kotrba odříznout Tomáše Pecinu od Britských listů, vystoupil bych proti tomu stejně razantně jako proti pokusům Tomáše Peciny odříznout od BL Kotrbu.) Ale o tom debata není. Britské listy se nikomu neuzavírají a šéfredaktor se "nerozhodl" pro Štěpána Kotrbu a proti Tomáši Pecinovi. Je politováníhodné, že se Tomáš Pecina rozhodl z redakce BL odejít, protože nedokáže akceptovat normální podmínku, že v případech sporů musí být - po rozsáhlé diskusi a zvážení všech stanovisek - konečné rozhodnutí na šéfredaktorovi. Časopis to samozřejmě výrazně poškodí, ovšem práce pro tento list je dobrovolná. Pecinovo rozhodnutí z BL odejít považuji za zbrklé, neuvážené a přehnané. Zpochybňuje tím nesmírně záslužnou práci, kterou pro českou společnost za poslední roky udělal a za niž mu jménem svým i jménem čtenářů děkuji. Vydávám Britské listy už šest let jako bezplatnou službu české společnosti, protože mám pocit, že je takováto práce potřebná a že prostě pro českou společnost chci dělat to, o čem se domnívám, že je to to nejužitečnější, co je v mých silách. Nedomnívám se, že je účelem Britských listů užívat tohoto časopisu k prosazování individuálního "věhlasu" jednotlivých redaktorů či přispěvatelů a mrzí mě, že se kolegům ohlas jejich psaní natolik zřejmě vrazil do hlavy, že při svém vypjatém individualismu nejsou schopni toho, čeho by měl být schopen každý rozumný dospělý člověk - totiž kompromisu. Obávám se, že z hlediska veřejného zájmu je tento osobní spor zcela irelevantní. A prvotním cílem našeho snažení by měl být veřejný zájem. |