10. 5. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 5. 2002

Zpověď pedofilního kněze

Nedávné vydání časopisu Time se obšírně věnovalo problematice pedofilie mezi katolickými kněžími i možnostmi nápravy. Z obsáhlého materiálu jsme pro české čtenáře přeložili a upravili zpověď pedofilního kněze, jehož Time nazývá otec X.

Otec X byl zatčen v roce 1990 pro obtěžování dětí, jehož se dopouštěl po dobu 7 let. Po dobu své 30leté praxe pracoval ve své kalifornské diecézi právě s mladými. V době zatčení mu bylo prokázáno 17 případů sexuálního obtěžování. Většina jich byla posléze odmítnuta, protože nebyly překročeny stanovené hranice. Otec X byl odsouzen na osm let a podrobil se léčení. Cítí se zodpovědný i za ony odmítnuté případy, i když mu bylo prokázáno sexuální obtěžování v dalších případech, kdy věk mladistvých byl nižší než 14 let. Během své služby napsal dvě knihy pod pseudonymem A.Companion, v nichž kritizuje americký nápravný systém. Před rokem byl propuštěn za dobré chování, je však nadále v podmínce. Nyní je mu přes 60 let a musí se každý rok po celou dobu svého života registrovat jako sexuálně labilní člověk. Pro časopis Time se svěřil se svým životním příběhem:

"Sloužil jsem jako kněz asi osm let, když došlo k prvnímu nezákonnému kontaktu s dítětem. Často jediné, co jsem potřeboval nebo chtěl, byl pouhý fyzický dotek. Jen blízkost. Moje paže kolem jeho ramen. Ale sexuální potřeby - nebo touhy - nevím, jak to vysvětlit, už v tom byly také. Zjistil jsem, že se dotýkám genitálií. Chlapcům bylo 11, 12, někdy 13 let. Ale každé dítě, které mi projevilo náklonnost, bylo bezbranné. Ostatně, doteky jsou mezi kněžími a chlapci naprosto obvyklé.

Vyrůstal jsem v dobré rodině. Neměli jsme v ní žádné násilníky nebo sklony k závislostem. Mám mladšího bratra a sestru a máme spolu báječný vztah - stejně se sestřenicemi a bratranci. Ale když jsem se po terapii ohlédl zpět, zjistil jsem, že jsem dost podobný své matce, která se starala o domácnost a s nikým se nedělila o to, co se v ní děje. Můj otec, dělník, nebýval moc často doma, a také si s námi moc nepovídal. Soukromé věci se prostě držely doma pod pokličkou.

Myslím, že jsem už tehdy tušil, že mám určité homosexuální sklony, ale nikdy jsem si to nepřipustil. A také to nebylo na pořádku dne - kromě vyprávění vtipů. Ve skutečnosti jsem vyrůstal, aniž bych měl nějaké povědomí o tomto bodě. Až později, v dospívání, jsem o tom začal víc přemýšlet a byl jsem ze sebe rozčarovaný. Ale nebyly žádné zdroje, jež by mi pomohly. Když jsem vstoupil do semináře, bylo to proto, abych utekl přítelkyni a její touze se vdát. Nejdřív jsem chtěl do semináře tak na půl roku a pak skončím a pokusím se zjistit, co se svým životem. Ale zůstal jsem. V semináři samozřejmě neexistuje možnost rozvíjet svou osobnost, nebyla zde žádná diskuze o sexualitě. Nemluvilo se o ní dokonce ani z hlediska teologie. Byl jsem přesvědčen, že milost kněžství mi vyjasní můj sexuální život, já se změním a budu šťastnější než kdy předtím.

Vzpomínám si, jak krátce, asi měsíc, po příjezdu na místo mého prvního určení, když jsem procházel halou, zahlédl jsem sám sebe v zrcadle. Měl jsem na sobě kolárek. Díval jsem se na sebe a říkal jsem si: "Jsi stejný jako před měsícem, akorát jsi teď knězem." A v té chvíli jsem si uvědomil, že nastávají problémy.

Co mi to přineslo? Trochu vyčerpání, trochu stresu. Ale pracoval jsem sedm dní v týdnu, 16 hodin denně - jako kněz. Neměl jsem volný ani jeden den. Ale cítil jsem se skvěle - získával jsem tak svou vlastní identitu, naplnění svého života. Patřil jsem mezi skvělé kněze, kterým se povedly skvělé věci, ale neměl jsem žádný soukromý život. Mezi mnoha kněžskými aktivitami je práce s dětmi. Když jsem s nimi chtěl být, nechtěl jsem je nijak ranit. Byl jsem s nimi, protože jsem chtěl k někomu patřit, chtěl jsem, aby někdo byl mým přítelem, v tom smyslu, v jakém jsem nikdy žádného přítele neměl. Určitým způsobem jsem byl v jejich věku. Fyzický kontakt, dotek, vůbec neměl sexuální nádech. Ale touha vás dožene dál, za určitý bod. V náhodném fyzickém kontaktu jsem neviděl nic špatného. Ale když jsem se začal dotýkat genitálií, bylo mi jasné, že je to zlé. Nemyslel jsem na zranění, ale spíš morální zlo.

Šel jsem ke zpovědi - tam poznám skutečnou lítost. A pak na čas nebudu nikoho obtěžovat. Nejlepší bude jít do jiné diocéze ke knězi, který mne nezná. Byl jsem si však absolutně jistý, že se poté konečně sesbírám a půjdu dál. Vůbec jsem to neviděl v tom celku, v jakém to vidím dnes.

Bylo to v jednu sobotu v 90. letech. Na faře se najednou objevil biskup. Dost mne překvapilo, že ho vidím. Řekl mi, že za ním přišlo pár dětí a obvinily mne z obtěžování. Jedno dvě obvinění se zakládala na pravdě, ale ta ostatní byla vymyšlená. Do té chvíle jsem se cítil pozitivně a plný naděje, protože se mi dařilo delší dobu nikoho neobtěžovat. Ale nyní, s příchodem biskupa a těch dětí, se vše změnilo. Říkám: "Co chcete, abych udělal?" A biskup na to: "Abyste šel na převýchovu." Já na to: "Dobře. Myslím, že to sám chci." Dostal jsem se do bodu, kdy mi to znělo skvěle.

Nevěděl jsem, jak se budou věci dál vyvíjet, ale poté, co se vše dostalo na veřejnost, se příliš mnoho nezměnilo. Všechny ty útoky v novinách nebraly v potaz můj pokrok, takže jsem nemohl změnit něco, co se již stalo v minulosti.

Nyní jsem spokojen sám se sebou, jaký jsem a kdo jsem. Ale cena za toto poznání byla hrozná. Nejvíce mne tíží, že ať z toho pro mne osobně vzešlo cokoliv dobrého - a že vzešlo, protože jsem nikdy nebyl tak vyrovnaný jako teď -, je to pro lidi, kteří mne stále zraňují, přímo či nepřímo, naprosto bezpředmětné. Cokoliv, z čeho mám prospěch, je pro ně sůl v jejich ranách.

Vzdal jsem se již myšlenky vrátit se zpět a dát věci do pořádku. Několik málo z těch mladých lidí mne hledalo a mohli jsme si spolu promluvit. Ale zranění, která jsem vytvořil, nemohu změnit. Nemůžu se vrátit do minulosti a opravit to. Přemýšlel jsem hodiny a dny nad tím, jak to zařídit - přát si, aby to zmizelo, modlit se, aby to zmizelo. Nezmizelo. Došlo k hrozným zraněním a bolestem. Teď tomu rozumím naprosto s přehledem. Tím je to pro mne těžší, nést to vše v sobě. Bylo by to zlé, i kdybych byl jen jejich soused. Ale takhle je to, jako by ty špatnosti udělal Bůh nebo Ježíš.

Tento článek je převzat se souhlasem autora ze serveru ChristNet

                 
Obsah vydání       10. 5. 2002
11. 5. 2002 Britské listy hledají nové spolupracovníky Jan  Čulík
10. 5. 2002 Jsou dobrovolné podniky udržitelné? Ondřej  Hausenblas
10. 5. 2002 Demonstrace za tři v ČR neprávem odsouzené občany
10. 5. 2002 Po vraždě Pima Fortuyna: Nalezne Evropa osvícení?
10. 5. 2002 Nacionalismus, přistěhovalectví a rasismus: Evropa neví, co si o sobě myslet
10. 5. 2002 "Volební rvačka" v redakci BL? Jiří  Kofránek
10. 5. 2002 Zpověď pedofilního kněze Jan  Lipšanský
9. 5. 2002 Ani Slovákom sa do NATO neletí ľahko Lubomír  Sedláčik
10. 5. 2002 Pitomec stojí vedle blbce? Petr  Kuča
10. 5. 2002 Čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej Karel  Čermák
10. 5. 2002 Čtvrthodinka v sadech Lukáš  Bárta
10. 5. 2002 Nudný režim Oskar  Krejčí
10. 5. 2002 Učitelé, pomozte nám s novými internetovými stránkami! Radek  Sárközi
10. 5. 2002 Viktor Dyk (31.12.1877-14.5.1931)
11. 5. 2002 Pieta - koho ještě zajímá? Jaroslava  Čajová
9. 5. 2002 Etatismus versus globalizace: mohou být anarchisté nadějí lidstva? Fabiano  Golgo
9. 5. 2002 Dutolebí a prasohlaví Karel  Čermák
9. 5. 2002 Němci měli kolektivní odpovědnost za válečné zločiny Bořivoj  Čelovský
9. 5. 2002 Britská vláda umožní mezinárodním koncernům kupovat britské sdělovací prostředky
8. 5. 2002 Nic o historii majetkových změn českých regionálních deníků se nedovíme? Jan  Čulík
9. 5. 2002 Jak to dopadlo s Jihlavskými listy Petr  Klukan
10. 5. 2002 O historii českého tisku - první informace
10. 5. 2002 Financování Britských listů Jan  Čulík
11. 5. 2002 Tomáš Pecina k financování a dosavadní organizační struktuře BL Tomáš  Pecina, Jan  Čulík
10. 5. 2002 Proč Tomáš Pecina opouští redakci BL Tomáš  Pecina
8. 5. 2002 Pokus o ukončení anarchie mezi redaktory :) Jan  Čulík
12. 6. 2002 Čtení na pokračování - Politika s ručením omezeným Jan  Keller
5. 7. 2002 Páteční čtení na pokračování: Střet civilizací ? - Dominance Západu, nebo dialog světových kultur Oskar  Krejčí, Ivo T. Budil, Bob  Fliedr, Tomáš  Halík, Martin  Hekrdla, Stanislav  Komárek, Miloš  Mendel, Vladimír  Nálevka, Zdeněk  Zbořil
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
10. 5. 2002 O historii českého tisku - první informace   
10. 5. 2002 Čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej Karel  Čermák
10. 5. 2002 Nacionalismus, přistěhovalectví a rasismus: Evropa neví, co si o sobě myslet   
10. 5. 2002 Zpověď pedofilního kněze Jan  Lipšanský
9. 5. 2002 Dutolebí a prasohlaví Karel  Čermák
9. 5. 2002 Etatismus versus globalizace: mohou být anarchisté nadějí lidstva? Fabiano  Golgo
9. 5. 2002 Němci měli kolektivní odpovědnost za válečné zločiny Bořivoj  Čelovský
9. 5. 2002 Jak to dopadlo s Jihlavskými listy Petr  Klukan
8. 5. 2002 Nic o historii majetkových změn českých regionálních deníků se nedovíme? Jan  Čulík
7. 5. 2002 Francouzské prezidentské volby: Chirac 81,55%, Le Pen 18,45% Josef  Brož
7. 5. 2002 Dzurindu chcel dav lynčovať, jeho úradníci cenzurovať Lubomír  Sedláčik
7. 5. 2002 "Zvítězí-li ve volbách ODS, bude pro ni obtížné sestavit vládu bez Cibulkova Pravého bloku" Zdeněk  Jemelík
7. 5. 2002 Spor mezi spolupracovníky Britských listů Jan  Čulík
6. 5. 2002 Odmítáme pojem kolektivní viny, ale zahraniční vlastnictví českého tisku je vážný problém Jan  Čulík
6. 5. 2002 Tabu: víte, že čteme v ČR německé noviny? Bořivoj  Čelovský