Rozhašení redakce BL mě velmi mrzí. Existenci BL považuji za velmi důležitou, ať si na ně nadává každý, jak chce. V kontrastu k tomu, jak omezeně nás české čtenáře informuje a podněcuje většina domácích tiskovin, si BL velmi cením. Jako příklad toho, co je rozhled, uvedu vzpomínku z raných let osmdesátých: Kuala-Lumpurské Timesy tehdy přinesly obsáhlou a podrobnou reportáž o vymírání lesů v Krušných horách. Kromě toho ovšem ještě řadu dalších z celého světa a o všeličems. Zatímco u nás se dodnes píše hlavně jen o našich lesích, horách a stráních.

Co se týče zaujatosti: Chápu, že dobrý list musí velice bedlivě pečovat o to, aby nebyl nakloněn na žádnou politickou stranu, a zdá se mi, že mnozí diskutéři kolem BL nerozlišují politický náklon od názorové profilace. Rozpoznám a snesu list, který vychází z určitého chápání světa (liberálního, kolektivistického, individualistického, duchovního ap.). Předpokládám, že většina čtenářů BL to umí rozpoznat a odfiltrovat podle libosti. Ale nesnáším náklon politický - fandění partaji levé nebo pravé či horní a dolní, nebo jak chcete. (Partaje u nás naštěstí ani nemají moc nějaké trvalé a vyjasněné názory, takže nebezpečí, že splyne partajní náklon s názorovým, je malé.) Kdybych vyčuchal v BL propagaci nějaké strany, budu otrávený. Když v ní čmuchám osobní názory pánů redaktorů, pak si čtu, co mi říkají o věci, koukám, co mi neříkají, a jejich názory beru cum grano salis.

Ale to, že redakce fungující z větší části na dobrovolnosti nemůže najít v rozepři shodu a řešení, znám z několika dalších organizací. Jako by tam, kde chybějí peníze, nefungovala dobře pravidla. Nad prací a osobními vztahy se musejí vznášet pravidla, vymezení kompetencí, která plynou ze společně stanované a přijaté mise, poslání, cíle. A to si patrně nepořídíme dost pevně a promyšleně, když spoléháme na tvořivost, poctivost, dobrovolnost. Ne že by lidi v těchto strukturách nebyli poctiví a třeba tvořiví, ale při nárazu na ledovec se takové lodi ponoří a utopí. Zavést propracovaný záchranný systém by je patrně donutila předem jen pojišťovna a akcionáři.

Je možné, že jako lidi nejsme dost emancipovaní, abychom udrželi v chodu i spolek bez byrokracie a peněz? Tím nemyslím redaktory BL, ale Čechy a možná lidi vůbec - připadá mi, že větší vliv na svět mají instituce, v nichž jsou lidi odcizeni svým vlastním vztahům a zájmům. Vždyť když ve velkém podniku na českém území chce majitel zvýšit výkonnost a efektivitu, učí zaměstnance oslavovat úspěchy druhých i své. "Zatleskejme si!" volá na podnikové oslavě personalista, a vidí, jak tleskači na půl huby cedí manželkám: "Stejně se mu to povedlo náhodou, a za komunismu byl vedoucím v odborech..."

Podnikatelé už vědí, že musejí vrátit lidi k osobnímu vztahu k práci, aby se nevyráběly zmetky a nečekalo na rozkaz. Mají tu výhodu, že ve svém podniku žijí v pevné struktuře, ve které organizovaně povolují pouta.

Dobrovolnické spolky jsou na tom opačně: k zavedení pevnějších pravidel nemají dost mocenských nástrojů, a když se jedinci nepodřídí "duchu", kultuře, ideji, přijdou vepsí. Přílišnou divergencí se rozpadnou, přílišnou shodou však se stanou nudnými.

A přitom máme v Česku ještě pořád tak blízko k tomu, jakým způsobem vznikala americká ústava - řád nad divočinou poměrů: Na divoce svobodném území zbaveném nadvlády Anglie lidé žili v divokém prostředí a poměrně divokým způsobem. Museli se postarat sami o sebe, tváří v tvář Indiánům, hladu, neúrodě, nemocem, svým vlastním slabostem.

Museli se dohodnout, jak si to zařídí, aby se nepomlátili, neokradli a aby nepodlehli útokům zvnějšku. Mohli napodobovat Evropu, ale nechtěli si nasadit pouta, od kterých uprchli.

Ve staré zkrocené Evropě vznikaly státní struktury staletým pozvolným vylaďováním, dlouhým vyhníváním toho, co se už překonalo a nefunguje. Jen ve chvílích převratů a chvilku po nich, kdy se pořádky rozbily, bývá naděje, že vzniknou nové vztahy (nikdo neví, zda lepší), když si je lidé nespoutaní staršími normami rozumně ustanoví.

Hádám, že deset dvacet let po posledním převratě je vždycky doba, ve které nejsou pořádky usazené tak, aby se nedaly dohodnout rozumnější než ty předtím. Pak už budou vládnout jako ty "staré".

Jenže u nás jako bychom pořád trpěli tím, že staré pořádky padly, a ne jako bychom měli využít šanci k uspořádáním bližšímu naší práci a našim životním radostem. V období otevřených dveří se ohlížíme po vrátném, aby nám řekl, zda a kdy smíme ven a dovnitř.

Velká svoboda, kterou požíváme ve volné dobrovolnické struktuře, je plodná, podnětná, potěšitelná. Ale je taky velice náročná na naše umění vyrovnávat rozhoupanou palubu, zvládat své vlastní náklonnosti tak, aby se na volné hladině člun nepřevrhl. Vůbec si nemyslím, že to umíme, ale stejně tak si nemyslím, že je lepší radši plout kanálem.

Myslím si však, že si nemáme namlouvat, že se nutně podaří vytvořit vzorový internetový list, jenž bude nezávisle a vyrovnaně poskytovat rozhled po světě i po domově. Možná že výkony dobrovolnických spolků musejí být amatérštější, než jaké bychom si přáli, prostě proto, že se neumíme v neziskovém prostředí chovat tak spoutaně, jak by to žádala redakce ziskového média. Cenou za svobodu jsou větší vlny, na kterých se houpá kvalita BL. Já si cením svobody.