16. 10. 2001
Ironický odstup televize BBC:Jásir Arafat v Londýně: může Blair v boji proti bin Ladenovi pomoci Palestincům?Může Tony Blair pomoci Palestincům, aby získali nyní svůj samostatný stát, ptal se včera ve 22.30 pořad televize BBC Newsnight poté, co Jásir Arafat jednal v Londýně s Tonym Blairem. Líbí se nám nezávislý a ironicko sarkastický tón reportéra Davida Sellse, a tak přinášíme ukázku z toho, jak tento jeden z nejlepších britských televizních novinářů včera večer interpretoval v pořadu, který bývá srovnáván s českou Jednadvacítkou (!) nynější konflikt mezi Izraelci a Palestinci a Blairův nejnovější pokus do toho v rámci "války proti terorismu" zasáhnout.
|
Moderátorka: Dobrý večer. Tony Blair dnes přislíbil, že oživí mírový proces na Blízkém východě. Zatímco se jednalo v Londýně, Israelci dál prováděli svou politiku vyvražďování extremistů. Když před čtrnácti dny pronesl Tony Blair na labouristické výroční konferenci svůj dosti nezvyklý projev, hovořil k publiku, které velmi chtělo, aby uklidnil nervozitu, vzniklou v důsledku teroristických útoků proti Americe. Blair jim namísto toho na výročním sjezdu své strany přislíbil, že "bude napravovat nespravedlnosti světa". Argumentoval, že vyřešení konfliktu na Blízkém východě je klíčem k širšímu světovému míru. V pondělí se Blair setkal v Londýně s Jásirem Arafatem a zdůraznil, že Británie podporuje vytvoření palestinského státu. Tak se Blair pokusil učinit se v této věci vyjednavačem. David Sells zkoumá jeho taktiku i šance na úspěch. Reportér David Sells: Jásira Arafata v pondělí přivítali v Downing Street jako nějakého dávno ztraceného příbuzného. Tony Blair byl vyloženě vřelý. Ještě před několika týdny byl tento šéf Palestinců napolo vyhnancem, zapleteným do onoho špinavého izraelsko-palestinského konfliktu, kdy docházelo k sebevražedným atentátům a vraždění izraelských osadníků, všechno to bylo dost ošklivé. Najednou však učinil Osama bin Laden Arafatův boj součástí svého vlastního boje. Nyní je nutné se ucházet o přízeň arabských zemí. Námluvy se teď musejí konat i vůči Arafatovi. Anebo alespoň to musí vypadat, jako že se i vůči Arafatovi konají námluvy. Jako blesk z čistého nebe, mírový proces na Blízkém východě se dostal do středu veškerého zájmu. Asi po hodině rozhovorů s Jásirem Arafatem zopakoval britský premiér svou podporu pro mírový proces: Tony Blair: Cílem je realistický palestinský stát jako součást vyjednaného a všemi stranami schváleného narovnání, který zaručí mír a bezpečnost pro Izrael. Za tímto účelem je nyní načase, aby byly plně realizovány všechny rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Reportér David Sells: To byla zřejmě hudba pro Arafatovy uši. Jásir Arafat: Nežádáme o hodinky s vodotryskem. Žádáme o tom, aby byly realizovány rezoluce OSN, aby bylo realizováno to, co bylo schváleno během všech jednání od madridské konference. Reportér: Jenže z hlediska Izraele, to je jako žádat o hodinky s vodotryskem. Arabsko-izraelská válka z roku 1967 vedla ke schválení rezoluce Rady bezpečnosti č. 242. Válka z roku 1973 vedla ke schválení rezolucí č. 338. Veškeré izraelské osady měly být rozmisťovány podle těchto rezolucí, podle základního principu půdu za mír. Rezoluce č. 242 konstatovala, že získávání území válkou je nepřijatelné. Požadovala, aby se izraelská armáda stáhla z okupovaných území. V roce 1967 Izrael okupoval západní břeh Jordánu, pásmo Gaza a východní Jeruzalém. V roce 1973 požadovala rezoluce č. 338 příměří, pak mírové vyjednávání a realizaci rezoluce č. 242. Všichni ty rezoluce formálně schvalují. Realizovány nebyly. Nynější rozhodnutí premiéra Tonyho Blaira zmínit se přímo o těchto rezolucích bylo zvláštní. Byla to Arafatova agenda. Professor Joffe, pozorovatel z Cambridge University: Pokud měl Blair na mysli ty rezoluce, které se týkají mírového procesu, jak vznikl před deseti lety, pak asi učinil velmi významný výrok. Blair má určitý vliv, v tom smyslu, že má přístup k izraelské vládě a Ariel Šaron má přijet do Británie co nevidět. Reportér: Teprve nedávno byl mírový proces považován za úplně mrtvý. Možná, že by bylo pozitivní ho obnovit. Avšak zůstávají i nadále problémy, které ho znemožňovaly. Mohou Palestinci dostat nějakou část Jeruzaléma, která by se stala hlavním městem jejich budoucího státu? A jak může vzniknout rozumný palestinský stát, na jehož území jsou teď skoro všude izraelské osady? Izraelská kolonizace tohoto území pokračuje i nadále. A pak je tady právo návratu do starých domovů Palestinců v samotném Izraeli, kam arabští uprchlíci nesmějí. Navzdory veškeré londýnské rétorice, noční můra na Blízkém východě pokračuje dál. Na předchozí palestinské atentáty reagují Izraelci vyvražďováním Palestinců. Včera byla usmrcena jedna osoba v Kalkilii, druhá dnes v Nablusu. Extremisté na obou stranách hrají navzájem svou hru. Ti, kdo autenticky usilují o smír, jsou marginalizováni. A narovnání zůstává jen snem. Představa, že by se Ariel Šaron a Jásir Arafat dohodli na nějakém mírovém narovnání pro Palestince i Izraelce, je velmi nepravděpodobná. Co si myslí jeden, zcela odmítá druhý. Ale důsledkem 11. září je to, že oba z nich teď musejí hrát divadlo tak, aby to odpovídalo americké politické agendě. Musí to vypadat, jako že se obě strany snaží o kompromis. Takže by snad mohlo dojít k určitému pokroku, například k příměří a ke skutečnému úsilí k ukončení každodenního násilí. A kdyby prezident Bush opravdu chtěl, mohl by se vyrovnat svému otci a pozvat si Izrael důrazně na kobereček. Mohl by Izraeli například pohrozit, že mu přestane poskytovat ono obrovské množství finančních dotací, anebo že jejich platby odloží. Tony Blair a Evropská unie by mohli obdobným způsobem začít vydírat Jásira Arafata a učinit totéž se svou pomocí pro Palestince. Ani jedno, ani druhé se však zřejmě nestane. Předložil jsem to všechno Jamesi Rubinovi, který býval členem Clintonovy vlády. Souhlasil: James Rubin: Myslím si, že lidi v Evropě ani na Blízkém východě, kteří si myslí, že Spojené státy využijí své vojenské či finanční pomoci Izraeli jako nástroje k tomu, aby ho přiměni změnit svou politiku, žijí ve světě snů. To se v tuto chvíli nestane. Ale mohlo by se stát, že buď prezident nebo ministr zahraničních věcí dají jasně najevo Izraeli, jak důležité je nyní pro americkou bezpečnost, pro americký boj s globálním terorismem, aby Izrael - nikoliv udělal politické ústupky - ale aby alespoň zahájil proces snižování násilí a začal vyjednávat. Reportér David Sells: Něco z toho se trochu v pondělí stalo v Hebronu. Ve snaze vdechnout trochu života do příměří, které bylo vyjednáno na americké naléhání, stáhl Šaron izraelská vojska ze dvou palestinských čtvrtí v tomto městě na západním břehu, plném napětí. Toto rozhodnutí stálo izraelského premiéra šest členů jeho parlamentní koalice, kteří na protest odstoupili. Obě strany jsou stále ještě nesmírně daleko od toho, že by byly schopny zahájit mírový proces. |