Něco nového v temném úterý

Podle koránu bylo úterý dnem, kdy Aláh stvořil tmu. Dne 11.září, když vrhli piloti-sebevrazi americká dopravní letadla proti významným architektonickým dominantámm, nepotřeboval jsem odtrhnout oči od televize a hledat kalendář, abych věděl, co to bylo za den: "Úterý temnoty" vrhlo stín na Manhattan a podél řeky Potomac. Také jsem ani nebyl překvapen, když jsem se dozvěděl, že navzdory přibližně 7 bilionům dolarů, které jsme vydali od roku 1950 na to, co je nadneseně popsána jako naše "obrana", nebylo podáno žádné předchozí oznámení FBI, CIA, zpravodajskou obranou agenturou nebo jakýmkoli jiným orgánem, a že žádná americká stíhačka se nezvedla při této příležitosti, vyjma toho, jako říkají pomluvy, že americké stíhačky sestřelily letadlo, které se srazilo s Pentagonem a které spadlo poblíž Pittsburghu.

I když naše vláda by měla ve zvyku přisuzovat chybu špatným lidem, dojem, který panuje, je tentokrát ten, že se alespoň částečně strefila: saudský miliardář, vychovaný v Harvardu a nyní žijící v Afghanistánu, Usama bin Ládin, nám šlápl na nohu. Zatímco Bushovy následovníci se předháněli v připravách předposlední z válek (rakety vypouštěné Severní Koreou a pochopitelně označené vlaječkou této země, které by pršely na Portland, Oregon, by byly zadrženy balony našeho protiraketového štítu), chytrý Bin Ládin věděl, že potřebuje pouze piloty odhodlané spáchat sebevraždu a zabít cestující, kteří by náhodou byli na palubě unesených obchodních letadel. Tak se stalo a vzniklo skutečně něco nového pod Sluncem - ono černé úterý.

Moje sestra, která bydlí ve Washingtonu, měla přítelkyni, která byla na palubě jednoho z těch letadel. Aniž by ztratila klid, přítelkyně zavolala svému manželovi mobilním telefonem. "Byli jsme unseni", informovala. Hned začala popisovat svoje poslední minuty života, zatímco se letadlo vrhalo proti páté straně Pentagonu. Bylo to na manželovy narozeniny. Vždy jsme byly uvědomnělí a stateční občané. Jsou to vojáci, politici a je to tisk, kdo v nás zanechává pochybnosti. Konečně nesetkali jsme se se sebevražednými bombardéry od dob bojovníků kamikadze (jak se nazývali v Tichomoří v době, kdy jsem byl vojákem ve druhé světové válce). V té době naším nepřítelem bylo Japonsko. Dnes máme Bin Ládina, muslimy, Pakistánce.

Telefon neustále zvoní. Bydlím na jih od Neapole, v Itálii. Vydavatelé, italské televizní a rozhlasové stanice chtějí komentáře. Já je chci také. Nedávno jsem psal o Pearl Harbouru. Nyní mě kladou stejnou otázku, opakovaně: to, k čemu došlo, nebylo přesně to, jako to ráno 7.prosince 1941? Ne, nebylo. Neměli jsme oznámení předem o úterním útoku - alespoň, co nyní víme. Naše vláda má mnoho a mnoho tajemství, o kterých se zdá, že naši nepřátelé vědí vždy předem, ale o kterých my sami se dozvídáme až později po letech. Prezident Roosvelt vyprovokoval Japonce, aby na nás zaútočili v Pearl Harbouru. V knize "Zlatý věk" popisuji různé kroky, kterými on k tomu směřoval. Dnes víme, že měl v úmyslu přijít na pomoc Anglii bojem s Hitlerovým spojencem - Japonskem. Ale co bude tím, co Bin Ládin měl nebo má v úmyslu?

Akce bez reakce

Je tomu několik desetiletí, co dochází v americkém měřítku k výjimečnému procesu satanizace muslimského světa. Protože jsem věrným Američanem, nemohu vám proto říci, proč se to děje (ale je skutečností, že nemáme ve zvyku zkoumat, proč se jakákoli věc děje, vyjma té, nebylo-li by to přisouzení viny za naše chyby druhým). Ve světě, ve kterém je ďábel neustále vykukující (chodící nad i pod námi a znepokojující nás, protože jsme tak dobrými), chce náš tisk, abychom uvěřili, že Bin Ládin je jednoduše ukázkou ryzího a opravdového zla, takže jsme nuceni si připomenout pátý článek NATO a vyhubit všechny ďábly, kteří mu poskytli úkryt, abychom jim dali jednoduchou lekci, kterou my sami jsme se nikdy nenaučili: že v historii, tak jako ve fyzice, neexistuje akce bez reakce.

Bushova administrativa, ačkoli se podivně ukazuje neschopnou ve všem kromě ve svém hlavním úkolu, kterým je zbavit bohaté placení daní, jeví se v tomto případě jako trhající podepsané dohody civilizovanými zeměmi, věci jako Kjótský protokol nebo dohoda o jaderných raketách, kterou jsme měli s Ruskem._Zatímco Bushovy stoupenci pokračují dál v příkladném drancování financí a národní bezpečnosti (fond, johož prostředky jsou pochopitelně nedotknutelné), nechávají FBI a nebo CIA dělat, čemu dobře rozumějí nebo nedělat absolutně nic - tak trochu jako Čaroděj ze země Oz dělal své legrační triky pohádkového kouzlení, zatímco fandí tomu, aby nikdo neobjevil, že všechno je lež.

Abychom byli spravedliví, nemůžeme svalovat veškerou vinu našeho nedostatku logiky na současného prezidenta. Ačkoli jeho předchůdci všeobecně měli IQ vyšší než on, také oni usilovně pro 1% obyvatel, které je vládcem země, zatímco ponechávali celý zbytek, ať se o sebe postará. Bill Clinton byl zvláště vinný. I když to snad byl nejschopnější prezident od Franklina Delana Roosvelta, Clinton, ve svém frenetickém hledání volebních vítězství vytvořil kohoutek policejního státu, který jeho následovník musí, v této dané chvíli, ve které toto píši, připravit se na to, aby ho stiskl.

Policejní stát? Jakpak to?

V dubnu 1996, rok po atentátu v Oklahomě, prezident Clinton schválil protiteroristický zákon, takzvaný "zákon z konference", ke kterému přispěly mnohé dost špinavé ruce, včetně těch vůdce většiny v senátu, Boba Dola, který byl jeho spolupatronem. Ačkoli Clinton udělal mnoho oportunistických a neohlášených věcí, aby vyhrál volby, ojediněle řekl nějakou neohlášenou věc. Jeho legislativu o terorismu autorizuje sekretář spravedlnosti k použití ozbrojených sil proti civilnímu obyvatelstvu, tím anuluje zákon Posse Comitatus z roku 1878, který provždy zakazoval použití vojenské síly proti našemu obyvatelstvu. Habeas corpus, jádro anglo-americké svobody, také může být zrušen, jestliže se bude mít zato, že je mezi námi jeden terorista. Rozhořčený vyjádřenými kritikami skupinami i jednotlivci lpícími na ústavě, nařkl Clinton své kritiky, že jsou "málo vlastenci". Poté, obklopen národní vlajkou, promluvil z trůnu: "Není vůbec vlastenecké poukazovat, že je možné milovat zemi, ale opovrhovat jejím prezidentem". To je objasňující tvrzení, které může být použito na veškeré obyvatelstvo, v tu či onu chvíli. Jinými slovy, byl by málo vlasteneckým Němec, kdyby býval řekl, že nenávidí nacistickou diktaturu?

Černé úterý již dodává značné napětí naší stále více militarizující se společnosti. V sedmdesátých letech se FBI znovu nalezla: ze sboru "generalistů" vycvičených v právu, účetnictví a oblečených v obleku s kravatou a bílou košilí (překvapující je, jak mohl být J. Edgar Hoover pokračovatel v civilní linii), se přeměnila se v armádu frontových válečníků "zvláštních zbraní a taktik" (také známých jako SWAT), kteří se rádi oblékají do maskovacích uniforem, černých obleků nindžů a v závislosti od úkolu např. i lyžařských masek. Na začátku 80. Let byl vytvořen supertým SWAT FBI - "tým 270 na záchranu rukojmích". Jak se tak běžně stává ve Spojených státech, tato skupina se specializovala ne na osvobozování rukojmích nebo záchranu života, ale na podnikání vražedných útoků proti skupinám, které neschvalovala, mnohokrát proto, že byly nanejvýš nezávislými, jako to byl případ náboženské sekty Davidovy větve - evangelických křesťanů, kteří mírumilovně žili ve svém vlastním komplexu ve Wacu (Texas) až do chvíle, co tým SWAT FBI (vybavený ilegálními armádními tanky) 82 z nich, včetně 25 dětí zabil. K tomu došlo v roce 1993.

Nyní od toho černého úterý budou moci týmy SWAT být již používány k pronásledování Araboameričanů podezřelých či ve skutečnosti proti jakékoli osobě, která by mohla být vinna terorismem - termín, který nemá žádnou zákonnou definici (jak je možné bojovat proti terorismu s podezřením na habeas corpus, jestliže ti, kteří chtějí mít svůj "corpus" osvobozen z vězení, již jsou uvězněni?). Ale v ovzduší postoklahomského traumatu Clinton řekl, že ti, kteří nejsou na straně jeho dryáčnické legislativy, jsou konspirujícími spojenci teroristů. Jestliže Clinton, který měl tak chladnou hlavu, byl schopen se rozohnit až do této míry, co může očekávat od super vznětlivého Bushe po onom úterý?

I když americké obyvatelstvo by nemělo přímé prostředky k ovlivnění své vlády, jsou jeho názory občas brány jako vzorky průzkumem veřejného mínění. Podle průzkumu CNN a časopisu Time z roku 1995 věří 55% Američanů, že "federální vláda se stala tak mocnou, že ohrožuje práva občanů".

The New York Times je hlavní hybnou silou názorů získávaných od amerických podnikatelů, a kromě toho je nejpřesnějším barometrem stavu nálad našich vládců než, The Wall Street Journal, který trpí nedostatkem úvodníků. Přesto všechny sloupky úvodníku uveřejněné The New York Times od 12. září minuly trochu cíl. Mám podezření, že pokrytí problematiky televizí nás nechalo všechny vyčerpané (mimo opatrného konzervativce, jakým je Anthony Lewis). Obrázky ohně a exploze znovu běžící před našima očima, nahánějí strach, i když není poblíž žádná katodová trubice, která by je přenášela.

Pod záhlavím "Potřeby vedení"

The New York Times se ukazuje optimistickým a říká to takto: Všechno dopadne dobře, jestliže budete tvrdě pracovat a neztratíte pozornost, odbočíte-li od věci, pane prezidente. Bush zjevně "čelí mnoha výzvám, ale jeho nejdůležitějším úkolem je pouhá otázka vůdcovství". Díky bohu. Není pouze potřeba vůdcovství, protože to je příliš jednoduché. V jednu chvíli jsem se začal bát... Následně The New York Times mluví o věcech tak, jak se jeví, oproti tomu jak by se měly jevit. "Administrativa strávila značnou část včerejšího dne tím, že se snažila překonat dojem z toho, že by Bush projevil slabost, když se odmítl vrátit do Washingtonu po teroristickém útoku". Ale co jsem mohl pochopit, je to, že nikdo se tím mnoho neznepokojoval. Většina z nás se dokonce cítila trochu bezpečnější s Bushem v jeho bunkru v Nebrasce. The New York Times uklidňuje Bushe a říká, že on nebude nucen přijmout demokraty ve svém kabinetu, jako to udělali někteří prezidenti v době válek - a hotovo. Tady to je. Pouhé střelení doprostřed, jako náhodou. "V době válek". Noviny trpělivě kladou zrnka na misku vah, pro Bushe a pro nás. "V příštích dnech je možné, že Bush požádá národ o jeho podporu ve vojenských akcích, které mnozí občané budou moci pokládat za alarmující. Bude potřebovat ukázat, že ví, co dělá". To je snadné. Chybou je, že FDR nedostala dopisy tohoto typu od Arthura Krocka z The New York Times.

Příští úvodník "Spojenci proti teroru"

Potřebujeme zjevně spojence. "Jako při válce v Zálivu, bude i nyní prezident muset vytvořit koalici států, rozhodnutých jednat". Skvělá rada. Také bude muset najít způsob, kterým by tito spojenci zaplatili za válku, která bude vedena ve prospěch celého lidstva. Bush-otec pracoval na tom, aby přesvědčil jiné, aby pomohli zaplatit účet jeho války CNN. Japonci měli tu odvahu reklamovat směnný kurz. Jejich škoda - stačí se podívat, co se stalo s jenem.

Když týden došel ke svému konci, Pakistánci s obarvenými vlasy a uhýbajícíma očima byli již vyslýcháni CNN proč (výhružně) dnes Pakistán vystupuje jako neoficiální patron Talibanu." Má se za to, že Taliban poskytuje oporu nejnebezpečnějšímu mezinárodnímu teroristovi Usamovi Bin Ládinovi". Bylo zapotřebí hodně odvahy k tomu, aby toto bylo uveřejněno v The New York Times. Ale zdá se, že to dobře do sebe zapadá s tím, co opakujeme. "Washington včera dal jasně najevo, že jeho trpělivost s Pakistánem se rychle vyčerpává". Ubohý Pakistán. Já bych byl nerad na jeho místě.

Příští úvodník: "Národní obrana"

Boj proti teroru se potřebuje přesunout z periferie do Centra plánování a operací americké národní bezpečnosti. Nikdo neříká, že by to byl snadný úkol nebo že by to stálo málo, ale s těmi téměř 30 miliardami dolarů, které Washington vydává na špionáž, by země mohla vědět o teroristických sítích a jejich konspirátorech, bude-li moci být investováno "více peněz na užitečnější cíle". "Američané potřebují znovu si promyslet, jak ochránit zemi bez otevření ruky s penězi a výsadami svobodné společnosti, kterou hájíme". Pravda, pravda.

"Třetí světová válka" Thomase L.Friedmana je optimistickým úvodníkem

Friedman je velmi mladý a ještě prožil svoji válku. Ale, přemýšlejme dobře - s výjimkou Colina Powella (a dvou nebo tří senátorů), členové administrativy a parlamentu navzdory tomu, že jsou všichni stoupenci vojenské rétoriky, jsou lidé, kteří byli jen doma. Oblast, kterou Friedman pokrývá, je Střední východ Mnohokrát to, co o věci píše, je zajímavé. Z hlasů pozdvižených v The New York Times ve čtvrtek pouze on mluví o "podpoře, kterou dáváme Izraeli" znechucující Araby, ale hned vzápětí začíná mluvit o vrozeném opovrhování naší hegemonií, kterým se Arabové živí. Náhle nekoncentrovaně vzkřikne: "Bude to tím, že moje země toto skutečně chápe tak, že toto bude třetí světová válka?". Otázka není pouze řečnickou. "Lidé, kteří naplánovali úterní atentáty, spojili vysoký stupeň špatnosti s vysokým stupněm génia a devastujícími účinky. A nejenže, že jsme připraveni dát naše nejlepší mozky na boj proti nim (v rámci projektu Manhattan třetí světové války) skutečně odvážně, dokonale a nekonvenčně, budeme mít vážné problémy". To je jistojistý recept na další problémy.

Nový den hanby

Sloupek "Nový den hanby" Wiliama Safira předvídá, že "příští útok nebude pravděpodobně veden uneseným letadlem - možností, kterou budeme moci převídat. Je pravděpodobnější, že to bude jaderná raketa koupená teroristy nebo sud smrtících zárodků". Nakonec Anthony Lewis pokládá za dobré ponechat stranou Bushovu jednostrannost pro spolupráci s jinými zeměmi, pro potlačení úterní tmy s pochopením jejího původu, současně s tím, že přestaneme činit provokace proti kultuře, která oponuje nám a našemu společenskému zřízení. Lewis - neobvyklá věc pro pisatele úvodníků The New York Times - nyní brání mír. Já také. Ale pravdou je, že on a já jsme staří a už jsme "tam" byli. Oceňujeme naše svobody, které mizejí v zrychlujícím se rytmu, na rozdíl od přehnaných patriotů, kteří jdou a buší do svých bubínků na Times Square, vyzývajíce všechny k totální válce, která má být vedena Amerikou.

mezititulky redakce BL, překlad Ivan Henn