"Měli bysme ho pověsit," tvrdí jeden rvevolucionář. "Nenene, přivážeme ho za koně a uvláčíme v ulicích," to jsou ti, co mají rádi legraci. Konzervativci radí uříznout hlavu.

Launay se pochopitelně snaží utéct. A jak se tak snaží, nakopne jednoho z tvůrců novopečené republiky. To ovšem neměl dělat. Kdosi hned navrhuje, aby mu postižený usekl hlavu. Má na to svaté právo, Launay ho přeci uhodil. Davy jsou spravedlivé, a proto je návrh nadšeně přijat.

Nezaměstnaný kuchař šel sice původně k Bastile jenom zevlovat, ale....

Náhle je přesvědčen, že ho osud vyvolil pro vlastenecký čin. Zabít pohůnka zrůdného režimu je vyznamenání. Šavlí, kterou mu někdo ochotně půjčil, seká do obnažené šíje. Protože je ale tupá, vytáhne z kapsy malý nůž s černou rukojetí. Jako kuchař přeci dovede s masem pracovat.

Zločin? Ani náhodou. Zásluha.

Obecné vlastnosti davů

Nejnápadnější ale je, že ať jsou jedinci, ze kterých se skládá, jakkoliv ohledně inteligence, vzdělání nebo povahy odlišní, nabývá dav jakési kolektivní duše s národními rysy. V seskupení tvořícím dav nedochází pouze k součtu a průměru prvků, nýbrž k utvoření nových vlastností. Jevy neuvědomělé mají v kolektivní duši převahu. Co to je?

Naše vědomé činy vycházejí z neuvědomělého podkladu, který nese nesčetné stopy dědičnosti rasy nebo národa. Právě těmi jsou si všichni jedinci téže rasy podobní. To, čím se liší, jsou prvky vědomé a jsou výsledkem výchovy. Lidé velmi rozdílné inteligence mají totožné pudy, vášně a city. Ve všem, co je předmětem citu - náboženství, politika, mravnost, náklonnosti, antipatie - není velký rozdíl mezi ševcem a matematikem.

Jedinec v davu získává pocit moci. Skutečnost, že je součástí většího počtu lidí, mu dovoluje povolit pudům, které by osamocen nezbytně potlačil. Druhou příčinou chování davu je duševní nákaza. Je to snadno zjistitelný jev, ale co je jeho podstatou, dosud uniká. Každopádně v davu je každý čin zvýšeně nakažlivý. Do té míry, že jedinec často obětuje svůj osobní zájem, zájmům kolektivním. Davy jsou totiž často mravné a nekradou. Jen vraždí.

Nejdůležitější je sugestibilita. Vědomá osobnost mizí a vůli a úsudek nahradí impulsy. City a myšlenky jsou zaměřovány jakoby hypnotizérem. Odolní jedinci v davu jsou strženi proudem. Pokud ho chtějí ovládat, nesmí nikdy bojovat rozumem. To nejhorší možné jsou logické argumenty. Nanejvýše mohou zkusit odvrácení proudu jinou sugescí.

Kolik davů se nechalo hrdinně pobít pro víry a ideje, kterým stěží rozuměly?

Zářijoví vrazi

Bylo jich asi 300 a představovali dokonalý typ různorodého davu Francouzské revoluce. Kromě malého množství řemeslných zločinc skládal se hlavně z kramářů, ševců, zámečníků, zedníků, posluhů a podobně.

Měli dvojí úlohu: soudců a katů. Kdo vlastně vydal pokyn vyprázdnit věznice pobitím vězňů není dosud dobře známo. Provedeno to bylo rychle, mravně a čestně. Konali vlasteneckou povinnost.

Nejdříve vytvořili soudní tribunál. Ten zjišťuje, že obžalovaných je mnoho. Proto se hned z počátku usnáší, že šlechtice, kněží, důstojníky a královské sloužící povraždí bez zvláštního rozhodování. Ti co zbudou, budou souzeni podle vzezření a pověsti.

Dav nepostrádá dobrosrdečnost pařížského dělníka. Když se jeden z národních gardistů dozvěděl, že vězňové nedostali 26 hodin vodu, chtěl zabít nedbalého dozorce. Od úmyslu ho odvrátily prosby samotných vězňů. Co na to očitý svědek?

"Když je nějaký zajatec tribunálem prohlášen za nevinného, stráže i vrahové, všichni ho objímají a nadšeně mu tleskají. Pak se vracejí k zabíjení ostatních. Po celou dobu panuje dobrá nálada. Tančí a zpívají kolem mrtvol a rozestavují lavice pro dámy, aby lépe viděly na zabíjení aristokratů.

Někdo si stěžoval, že dámy vzadu špatně vidí a že aristokraty smí mlátit jen úzký kroužek vyvolených. Všichni uznali oprávněnost této stížnosti. Rozhodli, aby oběti byly pomalu voděny mezi dvěma řadami katů. Ti je budou bít jen tupou stranou šavle, aby se mučení prodloužilo. V La Force vyvedli ven zcela nahé oběti, asi půl hodiny je mučili a když se dost vynadívali, dorazili je rozpáráním břicha.

Výsledek? 1500,- kusů nepřátel národa je bradou vzhůru. Za živa mluvili také francouzsky.

Nová čistá společnost

Je lépe problémům předcházet a pozabíjet pokud možno i nepřátele budoucí. Když došla šlechta a její pomahači, kdosi davu nakukal, že ostatní věznice obsahují žebráky, tuláky a mladé vězně - zbytečné jedlíky. Bude lepší se jich zbavit. Určitě jsou mezi nimi i nepřátelé lidu. Mezi nimi i paní Dalaruová, vdova po jednom traviči. Zuří, protože sedí a kdyby mohla, vypálila by za to Paříž. Ona to snad dokonce řekla, ne ona to řekla!

Důkaz se zdá jasný. Obsah dalšího vězení je vyvražděn. Včetně asi půl stovky dvanácti až sedmnáctiletých dětí - jako budoucích možných nepřátel národa. Není nad prevenci.

Týden takhle pracovali do úpadu, trpělivě. Cennosti odevzdávali do společné pokladny. Hluboce přesvědčeni, že se zasloužili o vlast, žádali na příslušných místech odměnu. Nejhorlivější si dělali nárok na vyznamenání.

Vždycky "to" má strukturu

Myšlení 19.století vycházelo z přesvědčení, že vše je pochopitelné. K pochopení i velmi složitých jevů je zapotřebí jen poznat strukturu a měřit, měřit, měřit. Tak tedy měřme:

A. Davy různorodé: 1/ Anonymní ( například pouliční,)

2/ Neanonymní (shromáždění poslanců, porotců) B. Davy stejnorodé: 1/ Sekty (sekty politické)

2/ Kasty (soudci, vojáci)

3/ Třída (měšťanská, selská, dělnická* ).

*v té době řazeni ke kastě.

Jejich vůdcové používají vždy totéž: tvrzení a opakování, fakta budou později. Vůdce davu musí být sám ideou pohlcen. Jen tak je v reálném čase schopen reagovat na její vývoj. Platí i pro parlament. Uskupení lidí na malém prostoru sleduje své dva nebo tři výrazné vůdce.

Pokusy socialistů sjednotit na velkých kongresech představitele dělnictva z různých zemí skončily vždy prudkými spory.

Davy zemí latinského práva, ač revoluční, jsou vždy centralistické. Vždy žádají k uskutečnění svých záměrů zákrok nebo změnu státu.

Anglický nebo americký dav si státu nevšímá a dovolává se jen soukromé iniciativy.

Jiná slova, stejný význam

Co je to král? Jak cítíme to slovo dnes? Důležitý je pocit, při vysloveném pojmu. Na staré zprofanované slovo horoucí pocit nevyvoláte. Co takhle prezident?

Každý nový režim začíná proto vytvářet vlastní pojmologii. Systém totiž musí fungovat a staré pojmy vytvářejí nenáviděné představy starého režimu. Státníci tedy označují populárními nebo alespoň neutrálními výrazy věci, které se davům zprotivily.

Berně se stala pozemkovou daní. Ze spotřební daně je daň nepřímá. Daň cechovní a mistrovská se stala daní živnostenskou.

Hurá na parlament

Jsme v Britských listech a tedy žádná ořezávátka. Můžeme a máme tedy povinnost odhalit původce neutěšeného stavu našeho státu. Je jím dav parlamentních nul sesazený v lavicích a pod dohledem několika vůdců. Ti sedí samozřejmě na vyvýšeném místě. Ovládají své věrné sugescí. Ovšem pouze ve všeobecných otázkách. Zdá se to zvláštní? Odpovědí je diktát společenských potřeb.

O všech místních otázkách mají poslanci hotový názor. Ani nadání Démosthénovo je nezviklá v otázkách privilegií vinopalníků nebo ochranných cel, jež představují potřeby vlivných voličů. Časem se ustálily a staly se nezměnitelnými.

Ve všeobecných otázkách, třeba zavedení nějaké daně nebo i nového ministerstva je situace jiná. Tady se dav poslanců spoléhá na vůdce. Každá strana je má. Někdy mají i stejný vliv. Poslanec se pak ocitne mezi protichůdnými vlivy a stane se nevyhnutelně velmi nerozhodným.

Proto často o čtvrt hodiny později hlasuje opačným způsobem nebo připojuje k zákonu dodatek, který ho zcela znehodnotí. Například v naší době tak prošel zákon o mimosoudních dražbách majetku dlužníků. Tentýž den byl znehodnocen dodatkem o nutném souhlasu dlužníka.

Potřebnost vůdců je zřejmá, protože je jako předsedy stran nalézáme ve všech evropských zemích. Působí velmi málo svými úvahami a velmi mnoho svojí prestiží. Ztratí-li prestiž, zmizí i vliv.

Stále totéž

Na straně 147. můžeme číst

1/ "Navrhne-li některý člen shromáždění zákon, který zdánlivě odpovídá demokratickým idejím, třeba všeobecné důchodové pojištění pro dělníky nebo zvýšení platů cestářům a učitelům, ostatní poslanci se neodváží z obav před voliči návrh zamítnout, ačkoliv vědí, že to vyvolá potřebu nových daní."

2/ "Závazku souhlasit se všemi místními výdaji se poslanec nemůže vyhnout. Protože pro svůj okres a své znovuzvolení získá prostředky jen tehdy, vyhoví-li požadavkům svých kolegů-poslanců. Za pouhý rok 1895 bylo odhlasováno 90 miliónů franků na železnice místní důležitosti.

Zákon o dělnickém důchodovém pojištění bude brzy podle ministerstva financí stát ročně minimálně 165 miliónů franků. Neustálý růst takových výdajů zaviní nezbytně úpadek státních financí. Portugalsko, Řecko, Španělsko, Turecko, již k němu dospěly.

Není však třeba se o to starat. Nahradíme peníze kupóny. Veřejnost vždy postupně bez velkého odporu přijala snížení hodnoty až o 4/5, při jejich vyplácení.

Tyto důmyslné úpadky přivádějí systém rychle do rovnováhy.

Konec konců

Postupné omezování svobod novými a novými zákony se projevuje v každé zemi. Stále větší veřejné výdaje a místní dávky odnímají peníze jednotlivci a je s nimi naloženo podle úvahy veřejných činitelů.

Vznik nepřehledných řad zákonitých opatření vede nutně k rozmnožení počtu, moci a vlivu úředníků, kteří je mají provádět. Ti se takto stávají skutečnými pány civilizovaných zemí.

La Psychologie des Foules

Gustave le Bon (*1841, +1931)

Vydáno 1895, česky 1. 1897, 2. 1947, 3. 1994

Revize překladu L.K. Hofmana a Z. Ulrycha provedl P. Turek

1994 nakladatelství KRA