K clanku:

"Cesi mohou volit na 108 vyslanectvich"

"Moznost volit... budou mit letos poprve i cesti emigranti, kteri ZUSTALI OBCANY SVE VLASTI."

To neni pravda.

Pravda je:

"Moznost volit... budou mit poprve i cesti emigranti, kterym VLADA JEJICH VLASTI JEJICH RODNE OBCANSTVI PROTIPRAVNE, PROTIUSTAVNE A ZLOCINNE N E U K R A D L A..."

Jirina Fuchsova

Ceska basnirka, rodna obec PLZEN,

a 30.000 rodilych Cechu v USA, dodnes, protipravne, protiustavne a zlocinne BEZ OBCANSTVI CESKEHO.

18. unora 2002

VERITAS VINCIT.

Poznámka JČ: Diskriminace Čechů žijících ve Spojených státech Českou republikou je skutečně protiprávní. Britské listy se jí zabývaly dávno, v roce 1997. Celá problematika je vysvětlena v knize ...jak Češi myslí, Chomutov, 1999, str. 367- 410. Dvojímu občanství u amerických občanů zabraňovala nyní už zrušená československo-americká úmluva z roku 1928, ovšem jen pro Čechy, kteří se usadili v USA po roce 1957. Tato skutečnost tvrdě postihla především velkou vlnu exulantů z Československa po roce 1968, kteří byli nesmírně kulturně a politicky aktivní a systematicky se zasazovali za svobodu Československa, podporovali exilová nakladatelství (Josef Škvoreckého, atd.). Existují - protiprávně - různé kategorie Čechů žijících na Západě, někteří z nichž dvojí občanství, a tedy právo volit mají, jiní ho mít nesmějí. Jde mimo jiné o majetkové restituce (majetek, který v ČR po roce 1968 zanechali čeští exulanti) z nichž byli Češi v zahraničí, zejména v Americe protiprávně vyloučeni. Problematiku, která od té doby ovšem zaznamenala určitý pokrok, nikoliv však uspokojivý, vysvětluje tento dialog zveřejněný na konci Britských listů z 15. května 1997. Z mnoha příspěvků Jiřiny Fuchsové na toto téma upozorňujeme např. na závěr vydání BL z 27. 5. 1997 a na esej "Návrat" z 9.6. 1997, viz zde.

Poznámka TP: Nejde jen o Čechy žijící v USA a není to jen právní, ale v prvé řadě politický problém. Všechny Parlamenty od roku 1989 nalezly shodu, že vrátit majetek emigrantům není žádoucí (celkový objem tohoto - vesměs nemovitého - majetku se odhaduje - v dnešních cenách - na 150-200 miliard korun). Proto byly restituce podmíněny českým občanstvím a trvalým pobytem restituenta, tedy předpoklady, které emigranti nemohli splnit.

Obě tyto podmínky, z nichž druhou už Ústavní soud zrušil, jsou z hlediska mezinárodních závazků České republiky nepřijatelné a dlouhodobě neudržitelné, neboť popírají oprávněný a nepromlčitelný majetkový nárok oprávněné osoby, která se dopustila skutku, jejž nelze posuzovat jako deliktní jednání. Emigranti jsou tedy i demokratickou zemí za svou emigraci trestáni a je jen výrazem mimořádné slabosti lobby zahraničních Čechů, že tento stav toleruje. Není tajemstvím, že v individuálních případech se restituce řešily lživým prohlášením a/nebo úplatkem příslušnému úředníkovi.