Šokující obžalobou absolutního selhávání českých médií je myšlenkový zmatek, často přecházející až do hrůzně patologických postojů, které jsou svým naprostým nedostatkem pluralitního myšlení a přítomností tupé zabedněnosti skutečně nebezpečné k životu. Tento myšlenkový zmatek projevují na základě vlny nemyslivé propagandy v českých médiích mnozí čtenáři přispívající do diskuse k článkům v Britských listech, týkajících se "americké války proti terorismu", přebíraným z mainstreamových západních sdělovacích prostředků.

Je právě vinou českých médií, že nevštěpují české společnosti, jak je to běžné v demokratických zemích, podstatu plurality. Např. hlas arabského světa - a je to rozsáhlý a rozrůzněný svět - není v českých médiích skoro vůbec slyšet.

Primitivnější členové české společnosti, kteří se projevují na diskusních stránkách Britských listů - a je to opravdu silná káva - jsou pak šokováni, že i příslušníci jiných civilizací mají právo na to, aby byl jejich názor slyšen, aby byl součástí veřejné diskuse.

Proč vzniká v ČR tato bigotní hysterie, kterou v normálních společnostech plodí jen ta nejhorší spodina? Vím, že to lidé snad tak "špatně" nemyslí, výsledek je však stejný. Motivací je silný myšlenkový zmatek. Dovolte mi to vysvětlit.

Mezi českým a západním přístupem k novinářské práci existuje zásadní rozdíl. Novináři používají např. v Británii televizní řeč ke komunikaci, k pluralitní analýze problémů, k osvětlování slabých míst toho, co jim sdělují a co dělají vlády. Anglosaští novináři na Západě používají televizního jazyka ke sdělování informací, k pluralitní diskusi.

Čeští, zejména televizní novináři to dělají jinak. Ti absolutně nepoužívají televizního jazyka ke komunikaci a k informování veřejnosti. Používají televizního vysílání zcela mimojazykově, neinformačně, pro prosazování mocenských a politických cílů. Jazyk je pro ně nástrojem moci, přesně tak, jak to geniálně analyzoval pro dobu komunismu Václav Havel ve svých hrách ze šedesátých let (Zahradní slavnost, Vyrozumění). Stejně jako Hugo Pludek v Zahradní slavnosti, používají čeští novináři jazyka a toho, co píší mimokomunikativním způsobem, jako mocenského signálu, že se od podřízeného, podrobeného občana očekává, aby se manifestačně přidal ke konvenčnímu, uznávanému názoru a těm, kdo mu vládnou. "Říkáme ti, člověče, co je správné a v co musíš věřit." Jiné názory jsou "špatné", "neautentické", to pak vede v extrémním případě k představám, že jejich nositele je třeba "vyhladit z povrchu světa".

Tato mocenská manipulace je nesmírně nebezpečná - je deprimující, že naše diskusní fóra pod články dokazují, kolik lidí, nic zlého netuše, se stává její obětí. Tato manipulace je nebezpečná nejen proto, že to zavádí od skutečné, normálně nepřehledné reality, do neskutečného, umělého, virtuálního světa, ale i proto, že to ze zcela normálních lidí vytváří ve virtuálním světě úhlavní nepřítele, nelidi, osoby, které je nutno vyhladit. Je to neevropský, předosvícenský názor.

Je skutečně s podivem, této manipulaci propadají mnozí Češi tak ochotně a že se - podle reakcí některých čtenářů BL - tento netolerantní primitivismus vyskytuje tak často v ČR, údajně v civilizované zemi.

Kritikové mainstreamových mezinárodních názorů a normálního způsobu vedení veřejné diskuse, kterou do českého prostředí přinášejí Britské listy, nechápou zásadní věc. Protože podvědomě vědí, že to, co jim prezentuje Česká televize a televize Nova, nejsou informace, ale jsou to mocenské, emocionální apely ve smyslu "člověče, buď poslušný a zařaď se poslušného davu, jemuž my rozkazujeme, jinak tě odmítneme a označíme za asociála", tito lidé se mylně domnívají, že publikováním jiných informací, způsobem šíření informací, které se domácí české mocenské manipulaci vymyká, požadují od nich Britské listy, aby se čtenáři zařadili do jiného, snad opačného, nepřátelského davu.

Britské listy ani seriózní západní sdělovací prostředky ovšem nic takového nepožadují - prezentují pouze nezávazně informace a názory pro ty lidi, kdo mají zájem o nich zauvažovat. Čtenář nemá povinnost se s nimi identifikovat.

Jenže v celé věci hraje důležitou záležitost ještě jiný faktor: Ti čtenáři, kteří se tak zde v diskusních příspěvcích tak zuřivě brání proti publikaci odlišných názorů, se z pohodlí v uzavřeném nemyslícím českém davu bojí vyčlenit: BOJÍ SE MYSLET - byli by sami a mimo pohodový dav. To přece v české společnosti nejde, že?

Normalizaci sedmdesátých a osmdesátých let, kdy jsme všichni poslouchali Husáka, máme příliš zažitou v krvi.