Hovořili jsme včera na mediálním semináři na Glasgow University se studenty z České republiky o rozdílech mezi zpravodajstvím českých televizí a televizí britských. Studentům jsme přehráli nahrávku části Channel Four News z 10. 10. (částečný český překlad je v Britských listech zde). Měli se pak zamyslet nad tím, čím se toto televizní zpravodajství odlišuje od českých televizí. Zde je pár bodů z této diskuse:

• Zprávy Channel Four jsou mnohem interaktivnější. Zdají se být nabitější informacemi, jsou živější, jsou energičtější.
• Je to dáno už formálními rysy. Moderátor ve studiu se chová živě. Na začátku pořadu stojí, během něho sedí, když hovoří s interviewovanou osobou prostřednictvím satelitního videolinku, otočí se v křesle jinam. Kamera se po studiu pohybuje. Reportéři v terénu, v zahraničí, v Afghánistánu, v Pákistánu se chovají daleko živěji než čeští reportéři. Gestikulují, mění výraz tváře, hovoří jasně, věcně. Čeští televizní reportéři v terénu nemohou dělat mnoho, protože drží v rukou obrovský mikrofon.
• Struktura vysílaných zpráv je daleko rozmanitější než v ČR. V České republice většinou sedí moderátor ve studiu, pak se přepne na reportéra v reálu a nakonec následuje reakce nějakého politika. V britské televizi vede moderátor ve studiu s reportérem v terénu inteligentní, dobře strukturovanou diskusi, novinářovy reportáže ze zahraničí jsou pak plné nejrůznějších záběrů z nejrůznějších situací. Jestliže reportér řekne, že "Američané prý ovládli vzdušný prostor", následuje na to střih amerického vojáka, který se k tomu vyjádří, atd. Reportáž je tak plná daleko většího množství zajímavého obrazového materiálu z nejrůznějších prostředí než v českých televizích. Je pravda, že britské televize mají asi daleko větší množství peněz než televize české, ale přesto jistě existuje spousta obrazového materiálu, které by české televize mohly inteligentně využívat, tak jako britské. Například obrazové záběry ze zahraničních tiskových konferencí.
• Novináři mají v britských televizích kritický odstup od informací, které jim sděluje vláda. Analyzují je z nezávislého hlediska. Projevují samostatný profesionální úsudek. Je poskytován velký prostor i opačné, nepřátelské straně, například v konfliktu o Afghánistán, tedy i názorům Arabů či Talibánu. Britské televize prezentují ve vysílání množství konkrétních informací z obou názorových stran. Vysílá se hodně záběrů přímo z Afghánistánu, na nichž vystupují Afghánci jako normální, živí, sympatičtí lidé, kteří mají s divákem společné lidství. Vzniká tedy mezi divákem a lidmi v jiných částech světa empatie. V českých televizích jsou informace ze zahraničí prezentovány neživotně, jako by byly z nereálného světa.
• Jednotlivá zpravodajská témata jsou zpracována na daleko větší ploše než je tomu v českých televizích. Zajímavé je, že přesto, že jsou reportáže na Channel Four dlouhé (55 minutové hlavní večerní zprávy), nejsou nudné. Jsou zajímavější a dramatičtější a živější než klipovité zpravodajství českých televizí.
• Channel Four News nejsou podbízivé. Nejsou strukturovány apriorně tak, jak si nějaký editor ve studiu myslí, že se musí vysílat to, čím je možno se divákovi zalíbit anebo ho emocionálně zmanipulovat. Zpravodajství Channel Four News působí autoritativně. Ta televizní stanice, jak se zdá, ty zprávy vysílá - zde jsou k dispozici a je na vás, jestli je přijmete nebo ne.
• K autoritativnosti Channel Four News přispívá i to, že hlavní moderátor Jon Snow je starší člověk s bílými vlasy, je to bývalý válečný reportér, který byl několikrát v poli zraněn a teprve v posledních letech jen moderuje zprávy ve studiu. Má za sebou velkou novinářskou kariéru. V českých televizích jsou reportéry mladíčci bez autority. Televize Nova vybírá moderátory nikoliv podle intelektuálních schopností, ale jak vypadají. Nějaká Bohryová nemá absolutně žádnou novinářskou autoritu.
• V českých televizích je vidět mezi řádky, jaký k problému zaujímá televizní politický postoj. V britských televizích to vidět není.
• Zpravodajství britských televizí je zaměřeno na lidi a na jejich osobní problémy, s nimiž se prostřednictvím jejich lidství můžeme identifikovat - nacházíme s nimi mnoho společného. V českých televizích místo toho vidíme spoustu formálních, politických žvástů
• Britské televize nehrají primitivním způsobem na city. Kdyby televize Nova udělala reportáž o vybombardovaném obytném domě v Afghánistánu, byla by tam srdcervoucím způsobem brečící a rukama lomící matka. Channel Four ukázal několik záběrů polorozbořeného domu, detail obvázané nohy malé holčičky a polocelek jiné obvázané holčičky, jak spí v posteli. K tomu odvysílal rozhovor s otcem rodiny, který pravil: "Tady žádné vojenské objekty nejsou, ať přestanou s bombardováním, nic to nevyřeší." Channel Four News je si zřejmě vědom, že kdyby z jeho zpravodajství bylo zjevné, že emocionálně manipuluje diváka, ztratil by autoritu. Přitom však dodržuje jemnou balanci, takže záběry jsou lidské a budí empatii. Viděli jsme pár záběrů malých dětí z Afghánistánu, velmi však decentních, nikoliv srdceryvných a dryáčnických.

Konflikt dvou diskursů: v Británii zpravodajství informuje, v ČR nutí občana, aby se manifestačně zařadil do davu

V další části se seminář soustředil na některé čtenářské reakce v Britských listech, které obvinily toto televizní zpravodajství a další otevřené texty tohoto druhu v BL z "marxismu". Píšeme o tom podrobněji v dnešním sloupku BL.

Jan Čulík vysvětloval, že jde o konflikt dvou různých diskursů. Novináři používají v Británii televizní řeč k pluralitní analýze problémů, k osvětlování slabých míst toho, co jim sdělují a co dělají vlády. Britští novináři tedy používají televizního jazyka ke komunikaci informací, k pluralitní diskusi.

Čeští televizní novináři nepoužívají televizního jazyka ke komunikaci a k informování veřejnosti, ale používají ho mimokomunikativním způsobem, jako signálu, že se od diváka očekává, aby se manifestačně přidal ke konvenčnímu, uznávanému názoru. Jiné názory jsou "špatné", "neautentické", to pak vede v extrémním případě k představám, že jejich nositele je třeba "vyhladit z povrchu světa".

Účelem českého televizního zpravodajství není přinášet informace, ale manifestačně potvrzovat už existující establishmentový názor na svět. Vysíláme, co jsou "správné názory". Co to znamená? Nechápeme, jak může někdo označovat nějaké názory za chybné, pokud nevyznává existenci jen jediného přípustného postoje ke skutečnosti. Takový postoj je totalitní: připomíná například snahu československého komunistického režimu po vzniku Charty 77 přesvědčit celý český národ, všechny občany bez výjimky, aby podepsali Antichartu. Znovu zdůrazňuji: nešlo při tom o obsah ani jednoho, ani druhého dokumentu, ale o symbolické, manifestační přihlášení se k davu a přiznání, že jsem otrokem a neodvážím se od většinové společnosti odlišovat.

Lidé, kteří kritizují Britské listy za to, že přinášejí nezávislé a kritické názory (viz představy, že údajně jde o "marxismus", nebo že snad jsou britské televize, Guardian, Independent či BBC "komunistické" :)) propadají právě zmatku v důsledku výše uvedené praxe českých sdělovacích prostředků. Domnívají se, že BL praktikují totéž jako české televize: že tím, že publikují i jiné názory, nutí čtenáře, aby se jejich přijetím zařadili do "opačného" davu.

Jenže my žádné přesvědčovací manifestační komunistické akce nepořádáme - neočekáváme, že se lidé budou zařazovat do davu a budou manifestačně skandovat ve prospěch námi publikovaných článků. Zveřejňujeme je čistě jako informace - v pluralitní společnosti musí existovat právo, aby byla slyšena i druhá strana. Je nutno vědět i o tzv. "kontroverzních názorech".

Argumentují-li myšlenkově nepříliš zkušení čtenáři, že je nutno názory, s nimiž nesouhlasíme, zadupat do země ("Hitlerovy názory měly být pronásledovány trestně od samého počátku") opakovaně se navracejí k představě, že vyjádření názoru je manifestačním projevem příslušnosti k davu. Nikoliv: pokud byste začali zakazovat a trestně stíhat Hitlerovy názory, stejně jako názory bin Ladenovy, vytvoříte z něho mučedníka a podpoříte jeho hnutí. S nedemokratickými názory je nutno polemizovat a je nutno je vyvracet, nikoliv zakazovat je.

V pluralitní společnosti existuje rozmanité množství názorů jako pouhé názory - jejich vyjadřování nefunguje jako manifestační přihlášení se k bojácnému mainstreamovému davu.