Ani nepřeháním, jak se může někomu zdát. Jedním z nejdůležitějších kontrolních mechanizmů jsou totiž média a co ta předvádějí, je otřesné. Ovšem ani to mne příliš nepřekvapuje. Ač to zní paradoxně, je neskonale snadnější realitu vytvářet než nestranně a s odstupem komentovat. Tvrzení, že po teroristickém útoku na USA, již nikdy nebude svět takový, jako dříve, patří do sféry virtuální reality. Změnilo se jen vidění světa. Mnoho lidí ztratilo pocit, že žijí v bezpečném světě. Je to čistě psychologická záležitost, riziko teroristického útoku na naší zemi není ani větší ani menší než dříve. (!)

Pouze média, která nám dříve nabízela bezpečný konzumní svět, nám nyní nabízí nebezpečný konzumní svět. Je příznačné, že toho již dokázali někteří využít a začali prodávat nefunkční plynové masky. Některé ministry to pohoršilo, ale pro to není žádný racionální důvod. Jde o "pomoc" stejného druhu jako obrněné vraky před RSE. Jde o klamání nedokonalé lidské psychiky, v medicíně se tomu říká placebo efekt.

Již jednou jsem v Blistech napsal (a sklidil kritiku), že člověk nejedná racionálně. Právě v extrémních situacích jako tato často jedná spíše jako příslušník "primitivního" národa, tedy magicky. Hromada železa, či škraboška před obličejem, není nic než magické předměty. Stíhání lidí, kteří schvalují útok na USA, je stíháním za porušení tabu. Takhle nějak je to s naší racionalitou.

Já neschvaluji teroristické útoky, ani nepodceňuji jejich riziko, pouze volám po zdravém odstupu a reflexi. Nebo chcete li po zdravém rozumu. "Rituálním" způsobem se nebezpečí teroristického útoku nezbavíme.

Celému protiteroristickému tažení v celosvětovém měřítku schází hlubší promyšlenost. Stejně tak schází politice Spojených států, ale s tím já nic neudělám. Nad problémem terorizmu a antiterorizmu se ovšem zamyslet mohu.

Ještě počátkem devadesátých let mohli američtí politologové Cetron a Davies napsat, že terorizmus je relativně levný politický nástroj, který používají chudé národy vůči bohatým. Tato věta již dnes neplatí. V případě Usámy bin Ládina nehrají peníze žádnou roli. Bin Ládin také nebojuje za práva nějakého konkrétního národa.*) Bin Ládin bojuje za svojí vizi, patří tedy do řady politických psychopatů jako Lenin, Stalin či Hitler. Tyto tři "velikány" máme alespoň do jisté míry prozkoumané, takže můžeme s patřičnou dávkou obezřetnosti, pokusit se některé jejich vlastnosti přenést na něj. Možná se nám trochu podaří odhalit motivy jeho jednání.

O Usamu bin Ládinovi nám hodně řekne příhoda, kterou před časem vyprávěl v rádiu Jan Petránek a která pochází od bin Ládinovy sestry. Malý Usama obklopený rodinným přepychem prý měl jednou nápad. Chtěl mít drahokam, ve kterém by byl vyrytý celý text koránu. Když se dozvěděl, že to nejde, vzal prý meč a posekal s ním veškeré růže rostoucí v zahradě.

Je li mezi čtenáři Britských listů nějaký psychiatr může zajásat, protože to je hysterie jak vyšitá. Je li ovšem tento psychiatr poctivý, ihned si zároveň uvědomí jak těžko předvídatelné je jednání takového člověka , a že racionální komunikace s ním je prakticky nemožná.

Nicméně ona medicínská škatulka je pro nás jistým východiskem, tonoucí se jak známo chytá i stébla. Dalším východiskem nám bude, jak jsem již napsal, srovnání s jinými velkými psychopaty v politice. V článku na téma psychopatie jsem napsal, že hysterií nerozumíme afektované chování, hysterické výstupy mají utilitaristické pozadí, jsou zaměřeny k dosažení nějakého záměru. Smyslem chování hysterika je zaměřit energii druhých k vlastní osobě. K tomu ještě dodávám, že druzí jsou pro hysterického psychopata vždy jen nástrojem k dosažení vlastního cíle.

Zde se ovšem dostaneme k problému, na který nám současné společenské vědy nejsou schopny dát jednoznačnou odpověď. Jde o to, proč se někteří lidé nechají tak snadno ovládat a znásilňovat, v tomto případě dokonce, proč jsou schopni spáchat sebevraždu. V textu o Adolfu Hitlerovi jsem napsal: "Vinou politiky vítězů první světové války bylo Německo skutečně v ošklivé krizi. Bujela hyperinflace, kvetl černý trh a především všude vládl pocit ponížení. Že je dnes Spolková republika Německo normální, fungující demokracií, je taky díky tomu, že spojenci se dokázali poučit ze svých chyb a nesnažili se německý národ srazit k zemi.

Tehdejší Výmarská republika byla vskutku ideálním místem pro příchod falešného mesiáše. Pro nás věčně se hrbící Čechy není asi tak snadné pochopit vnitřní stav téměř každého příslušníka velkého hrdého německého národa s mohutnou kulturou. Hitlerova psychická a duchovní výbava dovolovala tento stav německé duše zachytit a jakýmsi způsobem zhmotnit. On byl do jisté míry médiem, kterým procházely duchovní energie. To, co je nám vlastně známo z dějin jako Adolf Hitler byla vlastně projekce temné části zraněné duše německého národa. Tady jde veškerá racionalita stranou tady jednají iracionální složky našich osobností. Tady jedná Stín, který se dosud ukrýval někde v hloubkách a způsoboval tak leda špatné sny."

Nemusím snad onu analogii nějak obšírně vysvětlovat. Vinou krátkozraké politiky evropské i americké zde vznikla početná skupina lidí, především arabské národnosti, kteří mají mnohdy oprávněný pocit křivdy. Historie nás učí, že tento pocit vždy může zneužít politický gangster.

V tomto kontextu je bin Ládin skutečně dítětem americké politiky. Dojde li k jeho fyzické likvidaci nic se nestane. Jistě má svého nástupce, kterého si buďto sám vychoval anebo někoho, kdo se do jeho role pasuje sám

Politici nás v poslední době rádi ujišťují, že je potřebné bojovat s terorizmem a nikoliv s arabskými národy či s islámem. Slova, která nikoho nic nestojí a za kterými není nic jiného než snaha získat podporu některých arabských států.

Ve skutečnosti to jediné, co sjednocuje arabské národy je společná nechuť k vměšování Západu do jejich záležitostí. Střední východ je stejně jako Balkán nebo subsaharská Afrika, umělá konstrukce vnucená národním populacím silou evropských států tak, aby vyhovovala jejich vlastním potřebám. Národy Středního východu byly vytvořeny a přemodelovány Společností národů po první světové válce. Chceme li odstranit příčinu terorizmu, musíme začít zde. To znamená, že zde musí vzniknout takové prostředí, aby se v něm nedařilo radikálním destruktivním ideologiím. Takovéto ideologie se nerodí ve vakuu, ale jen v jisté konkrétní situaci.

Již citovaní Cetron a Davies píší: "Spojené státy musí formulovat rozumnou dlouhodobou politiku pro své kontakty se Středním východem. Ve svém neústupném zaměřování na krátkodobá řešení Washington často ztratil a vytvořil Frankensteinova monstra." I ozbrojený Taliban je důsledek takovéto politiky.

Oba autoři dále říkají: "Pokud Spojené státy a jejich spojenci chtějí zajistit stabilitu Středního východu, musí najít cestu, jak se vyrovnat s arabskou populací, která přijímá náboženský fanatizmus způsobem pro Západ skutečně neznámým již od středověku, jejímž posláním je šíření islámu a vlastního puritánského životního stylu po celém světě a která vidí Američany jako nevěřící."

Nad tímto, ve skutečnosti politicky nekorektním, postojem je nutné se vážně zamyslet. Pro většinu náboženství, která existují na této planetě není lidský život na této zemi tou nejvyšší hodnotou. Všechna velká náboženství uznávají život po tomto životě. Všechna velká náboženství také znají situaci, kdy je třeba obětovat tento život pro život věčný. V minulém textu jsem napsal: "Schopnost sebeoběti je ve skutečnosti tou nejsilnější zbraní, kterou proti nám mohou islámští fundamentalisté použít. Té se totiž tato civilizace nedokáže ubránit, protože jí sama ztratila." Ne každému se má tvrzení líbila, ale já na nich musím trvat.

Hodně lidí má tendence sebevražedné jednání atentátníků zlehčovat, dostal jsem několik takových emailů. To je nesprávné a zaslepené. Do nitra druhého nevidíme a jestliže takovéto jednání odsuzujeme, dáváme tím jen najevo pocit vlastní nadřazenosti. Řekl li Silvio Berlusconi, že evropská kultura je nadřazena islámské, pak jen vyslovil to, co si většina myslí.

Pro puritánské muslimy, teď nemyslím jen teroristy, je evropská kultura ve stavu úpadku. V tom se s nimi ztotožňuji, aniž bych se ovšem hodlal stát teroristou. Patočka píše: "Je úpadkový takový život, kterému uniká sám vnitřní nerv jeho fungování, který je porušen ve svém nejvlastnějším jádře, takže domnívaje se, že je plným životem, ve skutečnosti se každým svým krokem a činem vyprazdňuje a mrzačí. Je úpadková společnost, která svým fungováním vede k úpadkovému životu, k životu v propadlosti tomu, co není povahou svého bytí lidské."

Jan Patočka nebyl terorista, ale jeho život byl také sebeoběť, když zemřel na následky estébáckého výslechu.

Každý asi řekne, že srovnávám nesrovnatelné. Ne tak docela. Političtí gangsteři dokáží zneužít jak obecné lidské nespokojenosti, tak lidskou touhu po transcendenci. Právě tuto touhu já pokládám za onen Patočkův vnitřní nerv. Současný konzumní hédonizmus je pro mne to, co není povahou svého bytí lidské. Islámský fanatizmus je pak jen pokřiveným zrcadlem naší vlastní bídy.

Napsal jsem, že bin Ládin má svou vizi, kterou se snaží naplnit a srovnal jej s Hitlerem či Leninem. Nejde mi ale o laciné působení na lidské emoce. Srovnání někoho s Hitlerem, znamená vlastně jeho zavržení, je to mediální klišé. Tak jednoduché to není. Jak jsem již napsal, v Hitlerovi se zhmotnily jisté tendence, latentně ukryté v německém národě. Psychiatr Václav Hroch říká: "V každém z nás jsou obsažena veškerá zla civilizace. Je to obtížné poznat a připustit si to, ale jinak to nejde. Musíme hledat srozumitelné výklady tohoto podivného tvrzení. Jedním z nich je dílo Dostojevského. Karamazov byl zavražděn, ale vinu přijímá neprávem obviněný, protože s vraždou nitřně souhlasil. Pochopil, že si zaslouží stejný trest, jako kdyby byl sám vrahem. Je s ním psychologicky totožný... V případě židovské genocidy je nutné jít tak daleko, že si musíme připustit, že bychom sami byli schopni něčeho podobného jako nacisté..."

Mediální odsouzení Usamy bin Ládina znamená stejně málo jako jeho fyzická likvidace. Příčinu terorizmu to neodstraní.

Mnohem konstruktivnější může být srovnání bin Ládina s jiným "velikánem" minulého století, V. I. Leninem. Já jsem se s touto podivnou postavou vyrovnával zde. V textu píšu:" U Lenina platí stejně jako u Hitlera, že pokud jej budeme poměřovat velikostí zkázy, kterou způsobil, byl to bezesporu velký člověk. Lenin byl především velký voluntarista. Není snad v celých světových dějinách krásnější ukázky síly a moci lidské vůle... Lenin hledal recept na štěstí pro celé lidstvo. Našel jej u Karla Marxe, který řekl, že za vše může buržoazní třída. Bylo to taky asi to jediné, co si z Marxe odnesl. Nuže tedy buržoazní třída se zničí a lidstvo bude štastné...

Leninova síla spočívala ve schopnosti simplifikace. On si prostě a jednoduše některé myšlenky nepřipouštěl. On byl profesionální revolucionář moderního typu, který plnil úkol, který si ve švýcarském exilu vytyčil. Osobně to byl vlastně čistý člověk. Žil skromně a na rozdíl od Stalina si nepotřeboval vyřizovat konkrétní osobní účty. On nebyl mstivý. Jeho vidění bylo ano nebo ne. Jdeš se mnou dobře. Nejdeš, zahubím tě. Chladně bez zášti jako profesionál. Slovo kompromis asi neznal. Lidství mu bylo slabošstvím. "

Opět snad nemusím onu analogii nějak zevrubně komentovat. I z toho mála, co víme o bin Ládinovi zjistíme, že podobnost není asi náhodná. Komunistická ideologie byla vlastně jen zvráceným náboženstvím, vyžadujícím krvavé oběti stejně jako islám v pojetí fanatiků.

Nelze ve skutečnosti mluvit o tolerantních či intolerantních náboženstvích. Musíme vždy mluvit o tolerantních a intolerantních lidech. Intolerance je problém kultury. Jedním z důvodů jejího vzniku je pocit ohrožení. Muslimové mají oprávněný pocit ohrožení. První izraelský premiér David ben Gurion řekl upřímně: "Proč by s námi měli Arabové uzavírat mír? Kdybych byl vůdcem Arabů, nikdy bych to neudělal. Je to přirozené, vzali jsme jim jejich vlast. Jistě, Bůh nám jí slíbil, ale copak je to zajímá? Vidí jen to, že jsme sem přišli a ukradli jim zemi. Proč by se jim to mělo líbit?" Izrael je jeden z důvodů, proč mají arabské národy pocit ohrožení. Obecně lze skutečně říci, že jej způsobila předchozí politika evropských států a USA.

Začal jsem své povídání v České republice a zde jej také ukončím. Aniž bych bagatelizoval možné riziko teroristického útoku na náš stát, tvrdím, že vím o větším nebezpečí. Je jím naše, tento pojem jsem slyšel od profesora morální teologie, předposranost. Tato ošklivá vlastnost má své kořeny v lidské neschopnosti najít hlubší (metafyzické) vnitřní zakotvení. Je pozitivním důsledkem teroristického útoku na USA, že ukázal labilitu naší konzumní společnosti. Někdo prostě jakoby řekl, že král je nahý a my si to buď přiznáme se všemi následky, které z toho vyplývají anebo musíme eliminovat každého, kdo si je tohoto faktu vědom a hovoří o něm.

Totalitní systém by u nás nikdy nevznikl nebýt předpokladů pro něj. Naše snaha o "životní jistoty", naše touha po míru a bezpečí nás dovedla do náruče J. V. Stalina. Současná situace se totiž velmi podobá situaci ve druhé nebo třetí republice. Opět se zde objevuje cenzura, která nemá žádné opodstatnění. Je jen otázka času, kdy se objeví, pokud už se tak nestalo, první udání. Máme zde již první "protistátní" letáky. Zatím jen psané fixem, ale tiskárnu může mít dnes každý, nemělo by se s tím něco preventivně dělat? Tomáš Pecina v článku o svobodě slova, tedy vlastně na stejné téma, cituje Benjamina Franklina, který řekl: "Ten, kdo je ochoten vzdát se občanské svobody, výměnou za trochu dočasné bezpečnosti, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost."

My jsme toto udělali v roce 1945. Principem poválečného života se měla stát národní jednota. Tato zásada vznikla z přesvědčení, že konec první republiky způsobila nejednotnost a politická roztříštěnost. Byla zde vytvořena tzv. Národní fronta Čechů a Slováků, instituce, která byla postavena nad parlament a mimo demokratickou kontrolu. Některé strany, stejně jako některé názory, byly jednoduše zakázány, protože byly mimo tuto "jednotu".

Zákonodárná moc byla nahrazena prezidenskými dekrety. Z nich zvláště vynikal dekret "o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech" (tzv. velký retribuční dekret z 19.6. 1945). Díky němu zavládla v celé zemi atmosféra strachu a podezíravosti. Našlo se jen málo politiků a novinářů, kteří měli odvahu proti tomu veřejně vystoupit.

Stabilita poválečného Československa měla být zajištěna mimo jiné i zjednodušením jeho národnostního složení. Se souhlasem celé politické reprezentace bylo rozhodnuto zbavit se národnostních menšin. Proč to píšu, když jsou to všeobecně známá fakta , může se leckdo zeptat.

Fabiano Golgo v úvodníku dvacátého devátého čísla časopisu Redhot napsal: "Jeden můj známý ze Středního východu, který žije Praze, mi řekl, že ho minulý týden naštívila doma cizinecká policie, aby vyplnil jakési formuláře s informacemi osobního charakteru. Já jsem také cizinec, ale nic takového se mi nestalo, což dokazuje, že jde o akci namířenou proti Arabům - jako kdyby vlastnili nějakou exkulzivitu na teroristické útoky!"

Někomu se možná zdá, že přeháním, ale má slova potvrzuje historie naší země. Větším nebezpečím než islámský terorizmus je pro nás to, že si zde za všelidového souhlasu vybudujeme nový totalitní systém. Tentokráte to ovšem, pokud bin Ládin nevyhraje, nebudeme míti na koho svést.

P. S. Tento text jsem dokončil v neděli kolem šesté hodiny odpoledne, tedy v čase, kdy začaly útoky na Afganistán. Řekl jsem si, že jsou jistě důležitější věci, než moje subjektivní názory a nechal jej "uležet". Prosím čtenáře, aby má slova brali jako osobní pocit konkrétního člověka, který se může mýlit. V tomto případě bych se i docela rád mýlil.

Napsal jsem, že nám chybí hlubší metafyzické zakotvení. Má slova korespondují s vynikajícím článkem Jana Čulíka v Blistech 8. 10, který mluví o švejkovské mentalitě našeho národa. Přemýšlím, jak cosi definovat. Jde o to, že demokracie je i vnitřní stav jednotlivce. Prostě pokud nemám v sobě prvek osobní jistoty, která musí spočívat i na prostředí, ve kterém žiji, pokud nemám jistotu, že v jistý čas naleznu oporu, protože prostředí v němž existuji je schopno akceptovat i transcendetální rozměr reality, jsem ztracen. Proměňuji se jen v biologickou jednotku, která neumí než konzumovat. Řekl jsem to asi trochu šroubovaně, smysl snad lze v mých větách nalézt.

Poznámka JČ: V současnosti, po rozšíření bin Ladenových videoprojevů televizními stanicemi celého světa, už je zřejmé, že to není "šílenec", ale zcela přesný, krutý, politický stratég.