Fakt, že v Británii není občanka, že za zalhání své identity při policejní výpovědi je těžká pokuta (tehdy 500 liber), a že strážníci nenosí pistole, mě šokoval v GB už v roce 1975, když jsem tam coby student s příslibem žebráctví od české banky byl poprvé.

Ale vlastně mě to nešokovalo, jen to byla novinka, jíž jsem celkem hned porozuměl. Strážníci tehdy nenosili pistole proto, aby je nemuseli nosit kriminálníci, a aby se tedy při zločinné činnosti nemuselo zabíjet. Myslím, že tohle už za těch pár (desítek) let padlo. Protože gentlemanská dohoda se zločinci nemá naději přetrvat - oni jsou přece profesionální porušitelé.

Naopak dohoda státu s občany o vzájemné důvěře naději na trvalost má, protože my občani jsme slušní, a dokud si do parlamentu nezvolíme křiváky nebo dokonce hajzly, dotud bude důvěra kvést a pomáhat k rozkvětu i obchodu, "dobré náladě", atd.

Letos jsem byl prvně v Irsku (Eire). V zemi, kde ještě před sto padesáti lety vymřely tuším dva miliony lidí hladem (po opakované neúrodě brambor a za nečinného přihlížení landlordů z Anglie), se dnes na sebe lidi usmívají, asi jako to bylo u nás krátce po převratu (tom posledním).

Je to divné, ale proti hlupácké středoevropské buzerativní kultuře si nepomůžeme nenošením občanky, protože to by se nejdřív musely podařit podstatné legislativní změny. Pomoct bychom si však mohli tím, že se nepoddáme ani stupiditě úřadů, ani korumpovanosti nejvyšších představitelů státu, nýbrž tím, že se soukromě rozhodneme přistupovat k druhým lidem s úsměvem, a pokud to dovedeme a uneseme, také s důvěrou.

Nedávno v Literárkách vzpomínala Jiřina Hauková, jak teprve na vysoké se setkala s vyučujícím, který s ní jednal jako rovný s rovnou. A to bylo před půl stoletím. Kolik procent občanů u nás se dodnes s takovým učitelem nesetká vůbec?

My absolventi vyšších učení jsme pobyli ve školách dost dlouho a asi se takový nakonec našel, ale co když jste vstoupili do praxe v 14, 16, 18 letech, a nic? Kde ještě jsou ty kořeny pro zachování důvěřivého vztahu k lidem?

O kořenech nedůvěry víme moc dobře, a stále nové zarůstají do našeho humusu: Proto museli bolševici po 48 popravit své vlastní předáky - aby nezůstala ani důvěra v to, že když se někdo dá k nim, má své bezpečí jisté. To byla cílená (ať už záměrná nebo samovolná) likvidace důvěry v národě. Dneska se samozřejmě totalitním vůdcům partají taky nehodí občané - voliči, kteří by nebyli "vyvoraní" z toho, že zase někdo unikl se zlatým padákem nebo že si papaláši mohou odhlasovat cokoliv. S národem, který si nechá nainstalovat například systém státních maturit, které jsou koncepčně padesát let za opicemi, ale zato pohrnou prachy do kapsy skupině mazaných privatizátorů úřední moci, s takovým národem se ovšem dá vládnout moc dobře - jako s hadrem na holi.

To, že u nás na ulici (v Praze to tak je, možná v menších městech je to lepší?) vládne vzájemná nechuť, že lidi v obchodě nebo tramvaji reagují buď podrážděně nebo proskleně na jakékoliv atypické podněty, a že se vlastně vůbec neusmívají, to je z vůle obyčejných lidí - a přitom úsměv je důležitý protijed na politické snahy našich sešikovaných tunelářů nahoře.

Chápu, že dobrá nálada v Irsku pramení z hospodářského vzmachu, dotovaného z EU, ale myslím, že pramení taky z jejich zvláštního ne-nacionalistického vlastenectví. Teď nemyslím na teroristy ani na zblbělé skupiny jejich přívrženců v Severním Irsku, ale na normální obyvatele. Přestože byli tak dlouho jako Češi porobeni tupě kolonialistické sousední mocnosti, nevyrostli jako národ v duchu ukřivděném, zamindrákovaném. Možná díky tomu, že jich další miliony v 50.letech 19. století utekly do USA a tam se mnozí dobře prosadili - jsou na sebe pyšní. Ale my máme taky šikovné emigranty, a z mindráku vůči nim je z národa vypuzujeme...

Chtělo by se mi říct, že Češi jsou asi opravdu nenadějný, zabedněný národ. Ale to by bylo moc v naší v tradici. Přemýšlím, kde by se dalo účinně pěstovat sebevedomé a tvořivé vlastenectví, spojené zároveň s péčí o sebeúctu a důvěru v lidech. Já pořád myslím na to škosltví, ale třeba někdo z čtenářů ví o dalších možnostech - mělo by se o tom aspoň víc psát, diskutovat, než se najdou lidi, kteří se do toho pustí i ve větším měřítku...

Poznámka JČ: Většina policistů chodí v Británii beze zbraně dodnes, aby si neznepřátelila obyvatelstvo. Ozbrojeni jsou jen příslušníci několika málo speciálních zásahových jednotek.