Jak to děláme vždycky v dobách mezinárodních krizí, zaměřili jsme se i tentokrát v době po 11. září na publikaci výběru názorů z mezinárodního tisku a z anglosaských sdělovacích prostředků. Kritikové nás tedy mohou právem napadnout, že zejména za poslední měsíc byly Britské listy vlastně velmi nepůvodní. Jenže jejich radikálně zvýšená čtenost je bezpochyby důsledkem právě toho, že BL teď systematicky přinášejí výběr ze zahraniční debaty k problému nynější "americké války proti terorismu".

Jak známo, ta debata - navzdory tomu, že i na Západě se vyskytly výstřelky, požadující omezování svobody projevu - je ve světě daleko otevřenější než v České republice.

Pražští kavárenští "intelektuálové" sledují zřejmě s velkými obavami, že se jim z rukou vymyká kontrola nad veřejnou diskusí v této i v jiných věcech, a nelibě nesou, že do českého prostředí přinášejí Britské listy navzdory jazykové bariéře, kterou pražští intelektuálové rádi využívají ve svůj prospěch ("tady vládneme intelektuálně my") myšlenky odjinud, v konkurenci s nimiž nemůže jejich chabé, neprecizované a mezinárodně nezkušené uvažování obstát.

Jak však tuto ideologickou diverzi Britských listů zdiskreditovat? Jako obvykle: předstíráním, že nejde o výběr, zdůrazňuji, normálních názorů z mezinárodní debaty, tentokráte o svobodě projevu v krizových situacích a o tom, co si počít v "boji proti terorismu", ale o subjektivní výstřední názory "blázna Čulíka". Je to opakování přístupu Jiřiny Šiklové, která na tiskové konferenci sdružení ČT - věc veřejná reagovala letos v březnu reagovala na dotaz Jana Čulíka, zda není přítomným odborářům z České televize trapně ze střetu zájmů, když chtějí sami jmenovat členy Rady ČT, která má činnost ČT kontrolovat, známým výrokem Držte hubu, Čulíku (Čulíkovu otázku i reakci Jiřiny Šiklové odvysílala televize Nova).

Tuto argumentaci dávno známe: totéž se ozývá, když požadujeme od českých sdělovacích prostředků novinářskou profesionalitu a dodržování principů, ve světě běžných. Vybíráme je z předpisů BBC pro novinářskou práci, z novinářských publikací, které vydává Evropská unie či Mezinárodní svaz novinářů, z běžné novinářské praxe zejména britských televizí (jsou mezinárodně v oblasti žurnalistiky nejkvalitnější). O této praxi se může přesvědčit každý prostým stisknutím knoflíku - stačí si proboha tyto televize prostě jen pustit.

Aby se zavedeným profesionálním novinářským zásadám čeští žurnalisté nemuseli přizpůsobovat, předstírají, že nejde o dávno běžnou, profesionální novinářskou praxi, ale o jakési podivné, subjektivní, "anarchistické" názory jednoho excentrika. Totéž nyní píše na stránkách Peroutkovy nadace (!) (Peroutka by se v hrobě obracel) Tomáš Vrba, spolupracovník měsíčníku Nová přítomnost.

Bez ohledu na to, co si myslí pan Vrba, chceme ubezpečit čtenáře, že Britské listy nejsou "anarchistické", ani dryáčnické, ani bulvární. Naopak přinášejí do českého prostředí tu nejvyšší novinářskou kvalitu. Pozná to snad každý přemýšlivý čtenář, kdo si přečte libovolný článek v BL a srovná ho s Mladou frontou dnes, Lidovými novinami nebo s Novou přítomností :)

Zdůrazňuji, že BL jsou mainstreamové a normální: zprostředkovávají zavedenou, běžnou diskusi probíhající v západních společnostech. Nenormální jsou Lidové noviny, Nová přítomnost a Mladá fronta Dnes.

Těžko možno obviňovat z anarchismu britskou veřejnoprávní stanici BBC - tak obviníme z šíření anarchismu Čulíka, přestože - nebo právě proto, že publikuje v českém překladu transkripty diskusních pořadů z BBC, jichž se účastní čelní mezinárodní politikové.

Vrbovi se nelíbí reprezentativní výbor mezinárodních názorů k nynější teroristické krizi, publikovaný v BL, ale bylo by těžko diskreditovat autory jako americkou spisovatelku Susan Sontagovou, publicistu Christophera Hitchense, britského televizního moderátora Jeremy Paxmana v exkluzivním rozhovoru s Colinem Powellem, deník Guardian, deníky New York Times či Los Angeles Times, časopis Wired, atd., atd. - a tak předstírá, že jde pouze o "šílené a ještě k tomu neslušně vyjadřované" :) názory "českého podivína z Glasgowa".

Toto zkreslení je neseriózní. Nemůžeme však Vrbovi ani dalším "diskutérům" z pražských kaváren upírat autentické právo na znepokojení nad průraznou, otevřenou, ano - někdy až agresivní debatou, která je ovšem běžným mezinárodním standardem. Pokud se tento druh vedení diskuse Vrbovi a jeho kolegům nelíbí a přejí si dávat přednost nezávaznému kavárenskému klábosení bez originální myšlenky (viz např. pořad Katovna České televize), kdy se absence myšlení skrývá za štít "zdvořilosti" a kde je zdvořilost používána jako nástroj k snahám udržet si hegemonii na české "intelektuální" scéně, aniž by se člověk musel namáhat uvést do pohybu svou šedou hmotu mozkovou, mají na to samozřejmě právo. Musím však Tomáše Vrbu informovat, že jesliže se on hrozí drzosti, průraznosti a "kontroverznosti", právě těchto vlastností si zavedené demokratické společnosti cení: kritické zpochybňování konvenčně kolujících myšlenek je totiž motorem pokroku. Ten, kdo se bojácně plíží kolem zdí, myšlenkově zakrní. Nedávno měl britský konzervativní týdeník Spectator v Londýně billboard s fotografiemi asi šesti svých nejvýznamnějších analytiků a komentátorů. Text na billboardu hrdě zněl: "To jsou naši kontroverzní komentátoři." Kdy publikovala takovou reklamu Nová přítomnost?

Tak ještě jednou: Britské listy nejsou ani bulvární, ani dryáčnické, ani anarchistické ani - proboha - antiamerické! Jsou motivovány tím, čemu se anglicky říká spirit of independent enquiry - duchem nezávislé, kritické, podvratné diskuse, která je podstatou zavedených demokracií. Demokracii nelze kultivovat podporou konvenčního myšlení.

BL zprostředkovávají českému čtenářstvu tu nejvyšší kvalitu z mezinárodní debaty o aktuálních otázkách. Pokud se to konvenčním českým maloměšťákům nelíbí nebo tomu nechtějí rozumět, nebo se nezávislých myšlenek z mezinárodního fóra bojí, je to jejich problém.

Ocenili bychom však, kdyby tito kritikové nezkreslovali fakta a nepředstírali, že široká paleta textů ze zahraničí prezentuje "Čulíkovy názory". Čulík na danou problematiku názor většinou ani nemá: zajímají ho nezpodpovězené otázky a specializuje se na jejich prezentaci veřejnosti. Úkolem veřejné diskuse je přijatá řešení zpochybňovat, aby se zjistilo, v kterých aspektech nejsou nosné, a jsou tedy svou nepromyšleností pro společnost nebezpečné.

Jiný pošetilý útok proti Britským listům na základě snad záměrně zkreslených argumentů na stránkách serveru Peroutkovy nadace publikoval Jiří Leschtina. Podle Leschtinova článku se prý Britské listy stávají vůči České televizi "duchovním guru umanutých členů někdejší rady ČT a jejich akce 'Hodač na Kavčí hory'". Čtenáři Britských listů vědí, že Britské listy zastávají ve všech záležitostech, tedy i ve věci České televize, absolutně nezávislý názor a kriticky se stavějí i vůči členům někdejší rady ČT i Jiřímu Hodačovi. Leschtina nedokáže pochopit, že Britské listy nejsou lobbistickou organizací za žádnou zájmovou skupinu v ČR, anebo se jejich vliv snaží neutralizovat jejich diskreditací, záměrným neseriózním předstíráním, že BL lobbisty jsou. Diskredituje tím však jen sám sebe.

Poznámka ŠK:

Za jeden z nezanedbatelných úkolů Britských listů pro kultivaci společenského diskursu v ČR pokládáme překladatelskou a zprostředkovatelskou roli tohoto média: přesun mezinárodní debaty do prostředí českého jazyka, překlady zásadních statí ze světových jazyků o diskutované problematice, konfrontaci "českých" postojů s těmi "tam venku".

Česká společnost se vyznačuje (i na rozdíl od některých dalších postkomunistických států) velmíi nízkou znalostí cizích jazyků a i z toho vyplývající nízkou mírou sebevědomí v mezinárodním kontextu a velmi nízkou mírou migrace do cizího jazykového prostředí. Částečně je to dáno historicky (odpor jedné generace vůči němčině, druhé k ruštině, půlstoleté zpřetrhání vztahů s frankofonní i anglofonní Evropou). Pouze 12 % obyvatelstva zná dnes některý cizí jazyk na úrovni dostatečné k aktivní komunikaci a čtení denního tisku. A jen třetina z tohoto počtu je schopna číst a porozumět odbornému textu o společenských otázkách stejně, jako mu rozumí v mateřském jazyce. Nejinak je tomu u střední generace technické inteligence či různých "intelektuálů", "publicistů" i novinářů, a tak je česká mediální scéna nucena žít v izolaci a vytváří si svá "pseudo" témata a "pseudo" diskurs, mnohdy krajně odlišný od evropského či světového.

Britské listy jsou čteny mnoha českými žurnalisty, politiky a vysokými státními úředníky jako "zakázané ovoce" - pod lavicí, tajně a s pocity škodolibosti či viny. Mnohdy ale jako jediný zdroj necenzurovaných názorů. Mají díky tomu nezanedbatelný vliv na kultivaci myšlení svých čtenářů. Pokud budou Britské listy svou roli pro české mediální prostředí brát odpovědně a vážně, pak se může stát, že snad budoucí česká žurnalistická produkce přestane pokračovat v neblahém dědictví Rádia Svobodná Evropa a týdeníku Respekt - doktrinářtví, ideologické zaslepenosti a apriorní předpojatosti ke všemu, co se nehodí do "společně sdílených hodnot" tohoto mediálně-nepoliticky-politického bratrstva. K hlasité nelibosti "kavárenských" intelektuálů a těch "pravých" žurnalistů, včetně pánů Leschtiny a Vrby, ke kterým se postupně přidá jistě hlas postižených hus mnoho dalších, kterým budou jejich výtvory v redakcích konfrontovat editoři s Britskými listy. Pak se snad (sice uprostřed kejhajícího hejna) už nikdo nebude pohoršovat, že všichni nesouhlasí s tím či oním a mediální masírování společnosti už nikdy nebude znít unisono. A pak "kavárenští" intelektuálové v mnoha médiích asi práci nenajdou... A i o to jim vlastně jde. Avšak Pandořina skříňka multikulturní Evropy i světa je už stejně otevřena.

Poznámka TP: Dopustím se kritiky ad personam: Vzpomínám si velmi dobře, jak Tomáš Vrba před třemi lety připravoval pro Novou přítomnost rozhovor s Václavem Havlem. Pojal ho nikoli jako interview, v němž je politik konfrontován s dotazy novináře, ale jako společenskou událost. Jeho časopis byl tak poctěn tím, že mu hlava státu věnovala hodinu času, že po celou dobu nevyšel z pózy uctivého úklonu. T. Vrba má právo kritizovat, koho chce, nelze však zapomínat, že sám je jedním z nejservilnějších a nejméně kvalitních novinářů, kteří se v této zemi kdy žurnalistické profesi věnovali (a nyní o ní - přesně podle Shawovy teze - vyučuje).