Vybíráme ze včerejších 55 minutových Channel Four News (z dne 10. 10.):

Moderátor Jon Snow: Mnoho Afghánců uprchlo před spojeneckým bombardováním. Někteří na území, které ovládá Severní aliance. Náš reportér Gaby Rado se setkal s mužem, jehož otce před šesti lety zavraždil režim Talibánu. Jeho rodina se obávala, že mladého muže nyní potká tentýž osud, a tak ho přesvědčila, aby uprchl. Sami zůstali v Kábulu.

Po první noci leteckých úderů unikl na sever Afghánistánu, kde nám vylíčil svůj příběh.

Reportér: Požádal nás, abychom nepoužívali jeho skutečné jméno, tak mu budeme říkat Chalid Masúd. Do neděle studoval literaturu na univerzitě v Kábulu. Té noci zaútočily na město americké a britské rakety. Nerad z města uprchl a zanechal za sebou matku, čtyři sestry a dva bratry. Matka se bála, že ho Talibán zabije jako zabil před šesti lety jeho otce.

Reportér: Jak ho zabili?

Chalid Masúd: Bičem. Kabelem.

Reportér: Čím se život pod vládou Talibánu liší od života předtím?

Chalid Masúd: Jsou velké rozdíly. Lidem se vede velmi špatně a jsou smutní. Nejsou svobodní.

Reportér: Je možné se setkat s přáteli na ulici?

Chalid Masúd: Ne, je nemožné se s nimi jen tak setkat na ulici. Když se pár lidí zastaví na ulici, přijde Talibán a ptá se, proč tam stojíme.

Reportér: Oni se lidí ptají, proč stojí na ulici? Chtějí vědět, o čem mluví?

Chalid Masúd: Ano. Podezřívají, že mluvíme proti Talibánu.

Reportér: Chalid uvádí, že po sebevražedných útocích v Americe a po hrozbách z USA, které následovaly, mnoho afghánských členů vedení Talibánu začalo s rodinami opouštět Kábul. Řízení Talibánu převzaly daleko více pákistánské elementy a arabský kontingent Osamy bin Ladena. Začali si budovat v okolních horách protiletecké kryty. Používali k tomu otroky - muže, které zatkli ve městech. Do krytů si odvezli těžké zbraně.

Reportér: Řekněte mi, co se stalo během noci, kdy došlo k leteckým úderům, když dorazily americké střely.

Chalid Masúd: Když přiletěly střely, lidi spali a byli velmi překvapeni, co se stalo. Co budeme dělat, říkali si. Kam se podějeme? Není kam uniknout ani kam se skrýt. Byli velmi zděšení. Přestala jít elektřina. Celé město se utopilo ve tmě. Lidi byli ve svých pokojích. Poslouchali a čekali, co se stane pak.

Reportér: Kolik jste slyšel výbuchů?

Chalid Masúd: Slyšel jsem té noci čtyři výbuchy.

Reportér: Co jste pak dělal?

Chalid Masúd: Matka mi řekla, abych ráno odešel z Kábulu, protože by mě Talibán mohl zabít. Ve čtyři hodiny mě vzbudila a řekla mi, že bych měl jít.

Reportér: Jaké to bylo, když jste se rozloučil s matkou?

Chalid Masúd: Plakala. Stáli tam taky můj malý bratr a sestra a brečeli.

Reportér: Co vám nakonec řekla matka:

Chalid Masúd: Abych se nevracel. Nevíme, co se stane, neměl bych se vracet.

Reportér: Chalid Masúd nyní bydlí u příbuzných na území, které ovládá opozice. Čeká, až režim Talibánu padne, aby se mohl zase vrátit k matce a sourozencům.