Bodláky Václava Duška
9. 7. 2015 / Václav Dušek
Udržujeme drahná léta nevídaný luxus, splachujeme pitnou vodu. Myjeme pod vodním proudem nádobí, v plných vanách máčíme znavená těla... Nu co, vody je! K čemu hrotit takovou drobnost. Vodních zdrojů prý ubývá a v blízké budoucnosti svedou bytosti mohutnou bitvu o přežití – zatím máme od matky přírody občasná varování; jsou krajiny, kde je voda nad zlato.
U nás provozovatelé zanedbají rozvaděče a lidičky dostanou laxírku. Kdo nedostal, dostane. Kdo dostane, nezapomene. Plýtvání vodou, a nejen vodou, má u nás zakořeněnou tradici. Řveme: chudneme! Bratři, víte kulové o tom, co je skutečná nehezká chudoba... až budete spát pod hvězdami, lízat mokrý písek, jíst jednou denně tučnou ještěrku, masitého hada, chlupatého pavouka – a nebo skejsnete v chudinském táboru, dáte si pečenou krysu a zapijete jídlo kontaminovanou vodu, na sobě budete mít vetché hadry... k čemu strašit?
Nás nezabijí chudoba, naopak přežranost. V operačních sálech přešívají žaludky metrákovým žroutům, potřebným bytostem poskytnou nová játra, ledviny, plíce, srdce... my chudí duchem žehráme na údajnou fyzickou chudobu. Že se Boha nebojíte, barbaři pokroku. Pozor, stane se a budete bloudit krajinou a volat samá voda... ale vody nebude. Spláchnete poslední kapky do klozetu a budete čubrnět, co má nebo nemá cenu v tomhle mnohdy nevlídném světě. A vtipkování druhu: vodu nepiju, třou se v ní ryby, zapomenete.
Takže, šetři vodu, chraň vodu, braň vodu. K tomu nemusíš být příznivcem zelených politruků, co káží vodu a pijí víno. Mít vodu je bohatství. Říkal v hospodě filozof vysoké životní školy, kalič všech kaličů futrál: bez vody se nedá žít.
Vytisknout30.7. 2015 / Václav Dušek
V zájmu pokroku se musí manipulovat s národy, aby nezhasl plamen podezírání, nenávisti, krutosti, zrady a odplaty. V tomto čase - nečase - jsme podrobováni chirurgickým řezům zvláštních úřadů pracujících skrytě a urputně v zájmu jakýchsi vyšších byto...
16.7. 2015 / Václav Dušek
Řeka života plyne opuštěným rájem. Ještě včera – nebo předevčírem sršel člověn nápady, přednášel polomyšlenky i smyšlenky, hájil neobhajitelné, lhal a podváděl, opájel se politickou mocí, cítil se povolán měnit životy za revolučního pochodu, a náhl...
29.6. 2015 / Václav Dušek
V šedesátých letech nedaleko Strážského, děsilo okolí sršní hnízdo. Důstojník útvaru rozhodl, že nebezpečné ohnisko je třeba zlikvidovat. Navlékli jsme se do atomových obalů, včetně plynových masek, a vydali se bojovat se zdánlivě slabším nepřítelem...
25.6. 2015 / Václav Dušek
Lavina slov zachvacuje denně chtivého čtenáře, k tomu nám do hlavy klove díry televizní zpravodajství zaměřené na neukojené diváky. Půtky v novinách, slábnoucích a hledících do nejisté budoucnosti, vztekle bulvarizujících všelijaký vesmírný pšouk, na...
18.6. 2015 / Václav Dušek
Být exekutorem je výhodnější, než buzerovaným a exekuovaným penzistou, svobodnou matkou, bezdomovcem, či nezaměstnaným. Nenažranost exekutorských bojarů nezná často mezí. Přisají se jak ploštice a lemtají ti krev za živa, dlužníku; stát čučí a mlčí. ...
15.6. 2015 / Václav Dušek
Nekvalitní genofondy prý vlečou lidstvo do záhuby. Jak kde! S úžasem a rasistickým kukátkem u oka žasneme nad množením dle našich norem méně kvalitních bytostí – nu, přátelé, my běloušové jsme zkrátka na prahu zániku, neboť se nemnožíme, a nepřemnož...