Zákon trhu: Proč Češi nechtějí nebo neumějí točit takovéto filmy?

5. 7. 2015 / Jan Čulík

Hrdinou je jednapadesátiletý bývalý soustružník Thierry, který přišel před půldruhým rokem o zaměstnání, protože jeho výdělečná firma, zaměstnávající 700 osob, byla záměrně uzavřena, aby z toho měli manažeři prospěch.

Nezaměstnaný Thierry prochází ubíjejícím kolečkem pohovorů na zprostředkovatelně práce a více či méně nesmyslných rekvalifikačních kurzů. 15 lidí zprostředkovatelna práce přeškolí na obsluhu jeřábu, aniž by věděli, že žádná stavební firma nepřijme obsluhu jeřábu bez předchozí konkrétní zkušenosti. Vidíme také ubíjející pohovory při Theirryho pokusech získat zaměstnání, i školení o tom, jak má při pohovorech vystupovat, aby se potenciálnímu zaměstnavateli zalíbil.

Thierry nakonec dostane práci jako bezpečnostní stráž ve velkém supermarketu. A tady nastane morální dilema. Vzpomínáte na Formanův dávný film Černý Petr, v němž mladý učeň Petr dostane úkol špehovat v samoobsluze soudružky spotřebitelky, pro případ, že by některá z nich něco ukradla. Teenager Petr považuje tento úkol za naprosto demoralizující.

Uplynulo 50 let a někdejší nevinné socialistické techniky se zdokonalily. V supermarketu funguje 80 špehovacích kamer, mnoho z nich je pojízdných. Naleznou všechno. Thierry se často podílí na výslechu přistižených zákazníků, kteří něco ukradli. Pokud je to drzý mladík, který jen tak z hecu ukradl nabíječku pro IPlayer, je to v pořádku. Politikou supermarketu je, že když přistižený zloděj ukradené zboží na místě zaplatí, nebude ho firma po zjištění jeho totožnosti dále žalovat. Poté, co mu to oznámí, se mladík začne chovat jako arogantní zákazník a vyžaduje, aby mu zřízenci supermarketu sloužili.

Jiné je to ale s případem důchodce, který si roztržitě dá do kapsy kabátu dva bifteky ve fólii. Když po něm Thierry a další zřízenci chtějí, aby za maso doplatil požadovaných 15 euro, důchodce se přizná, že to doplatit nemůže, do konce měsíce totiž nemá ani halíř. Skončí na policii.

Zřízenci se k přistiženým zákazníkům chovají při výsleších zdvořile, jazyk a přístup je však nelidský. Kamery v obchodě špehují i pokladní: jedna z nich je přistižena, že si od zákazníků sbírala slevové kupóny. Je jí oznámeno, že bude vyhozena, a žena na místě spáchá sebevraždu. Jiná prodavačka, taky chudá, je přistižena, že si při zkasírovávání zákazníků připisovala slevové body za jejich nákup na vlastní věrnostní kartu, když ji zákazníci neměli. Hrozí jí také vyhazov.

Film ukazuje "zákon trhu" dnešní kapitalistické společnosti v jeho nahé nelidskosti. Nekomentuje to. Vede však k zamyšlení. Je skutečně nutno brutálně zacházet s důchodcem, který se přizná, že nemá na maso, které si strčil do kapsy, anebo s prodavačkou, která ukradla použité kupony, protože finančně podporuje problematického syna?

Film je přesvědčivým zamyšlením nad brutalitou dnešního systému, který je stejný, ne-li horší v České republice - jenže čeští filmaři o tom nevědí nebo o tom záměrně netočí filmy.

Vytisknout