Všichni mluví o Řecích, ale o Portoričanech se mlčí

8. 7. 2015 / Daniel Veselý

Nejsou to ovšem jen Řekové, kteří měli v uplynulých dnech doslova nůž na krku, aby splatili nesplatitelný „dluh“. Portoriko je v dnešních dnech jakýmsi Řeckem západní hemisféry, nicméně je na místě uvést, že obyvatelé této na Spojených státech závislé země jsou na tom ještě hůře než obyvatelé Hellady.

Zatímco Řecko dominuje světovým médiím, obdobná či spíše horší situace na kdysi bohatém karibském ostrově Portoriko je vesměs opomíjena. Portoričané totiž nepředstavují „hrozbu“ nynějšímu statu quo – na rozdíl od Řeků, kteří svým „NE“ bez nadsázky otřásají pracně budovaným projektem evropské integrace.

Tento karibský ostrov se ocitl v koloniálním područí Bílého domu v roce 1898 poté, co byl 400 let kolonizován Španěly. Portoričané se od té doby snaží získat možnost rozhodovat o záležitostech své domoviny sami a zbavit se koloniálního jha, kupříkladu na začátku 50.let minulého století, kdy byla ale revolta místních utopena v krvi a mnoho osob bylo uvězněno. Někteří z bojovníků za nezávislost ostrova jsou za mřížemi dodnes, aniž by se o to „mezinárodní komunita“ nějak zajímala ZDE.

Dnes portorická vláda, tedy ve stejné době jako vláda řecká, nesplatila v šibeničním termínu svým věřitelům (v tomto případě americkým hedgeovým fondům a bankám z Wall Street) jednu miliardu dolarů z dluhu, který dosahuje celkové výše 72 miliard dolarů ZDE. Přestože jde o nižší částku, než mají splatit „trojce“ Atény, je třeba si uvědomit, že Portoriko je mnohem chudší zemí než žilou pouštěné Řecko. Na ostrově žije zhruba 45 procent lidí pod hranicí chudoby (v Řecku je to asi 25 procent) ZDE, nezaměstnanost je dvakrát vyšší než ve Spojených státech, zdejší zdravotní systém je na pokraji kolapsu, služby špatně fungují atd.

Portorický guvernér Alejandro García Padilla doznal, že tento dluh je nesplatitelný s odůvodněním, že nejde o politiku, ale o naprosto základní aritmetiku – zde existuje další podobnost s řeckou krizí. Padilla by s věřiteli rád vyjednal jakýsi splátkový kalendář, aby země zbytečně nekrvácela a aby měla k dispozici finanční prostředky k ekonomické stimulaci, vytváření pracovních míst atd. – opět jako v případě Řecka. Problém spočívá také ve skutečnosti, že vlády Spojených států dlouhé dekády ignorovaly ekonomické problémy země, zatímco americké korporace díky nerostnému bohatství ostrova bez problémů prosperovaly, a to i díky tomu, že zde pro ně de facto existuje daňový ráj.

Prosperitu zaznamenaly i již zmíněné americké hegdeové fondy a banky, které jako Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka, německé, francouzské a belgické banky v případě Řecka, půjčovaly portorické vládě peníze, ovšem na úkor obyčejných lidí (za cenu snižování sociálních standardů, privatizace veřejných statků, zavírání škol, přerušovaných dodávek elektrické energie apod.). Rozdíl je ale v tom, že Řecko je de facto suverénní zemí, kdežto Portoriko je součástí Spojených států. Jinými slovy, Řecko má větší volnost v rozhodování, jakým směrem se bude dále ubírat. V USA existují zákony, které poskytují výše uvedeným věřitelům značné pravomoci, jak dluhy vymáhat, takže Portoričané jsou ve větší kaši než Řekové ZDE.

Bohužel mediální „spotlighty“ se problémům obyvatel tohoto karibského ostrůvku poněkud vyhýbají, nicméně i oni si zaslouží naši podporu a solidaritu jako Řekové. Karty jsou ale bohužel rozdány jinak.

Vytisknout