7. 7. 2015 / Jan Čulík
Cílem veškerého snažení je zajistit, aby existovalo trvale strategické studijní centrum věnované problematice ČR a střední Evropy aspoň někde na světě, ideálně samozřejmě v anglosaské zemi, produkující anglicky mluvící univerzitní absolventy, kteří jsou zahraničněpoliticky nejvlivnější, A proč to středisko musí být v zahraničí? Protože většina lidí vůbec netuší, že nějaká Česká republika existuje.
V důsledku výrazné a stále rychleji pokračující komercionalizace západních, především anglosaských univerzit, dochází v západním světě k rychlé likvidaci středisek strategických studií poměrů ve střední Evropě a především v České republice, která je pro západní univerzity komerčně jako téma vysokoškolského studia nezajímavá.
Skoro všechny země světa si tohoto přechodu na komercionalizaci jsou vědomy, a proto ve vlastním strategickém zájmu financují vysokoškolské studium poměrů ve svých zemích na zahraničních univerzitách (Rusko například prostřednictvím prestižního mezinárodního programu AXA, v jehož rámci přichází do Moskvy každoročně na politologické stáže více než desítka nejlepších zahraničních absolventů rusistiky, aby se z nich stali světoví odborníci). Jak mj. ruští, ale nejen ruští, politikové vědí, je nesmírně důležité mít ve vlivných zemích Západu mezi absolventy univerzit aspoň minimální množství místních odborníků na jejich zemi, aby v případě krize - a že se Evropa rychle destabilizuje - se v místním diskursu postavili na obranu zájmů té země.
Poměry v České republice jsou už snad čtyři sta let určovány ze zahraničí, Česko však nemá v rozhodujících zemích v místní populaci informované sympatizanty a spojence. Upozorňuju na to už léta, v článcích, jako je tento. Česká republika nefinancuje v zahraničí svá kulturní a politologická studia, jak to například dělá Chorvatsko, Rusko, Itále, Německo, Francie a mnoho dalších zemí.
Po dlouholetém lobbování se podařilo přesvědčit českou vládu, aby od roku 2010 začala financovat JEDINÉ postgraduální doktorské stipendium, jehož je v současnosti držitelem skotský doktorand Sam Beaton. Z politických důvodů bylo tehdy stipendium pojmenováno po bývalé americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové, protože ta má v západním zahraničí velké jméno a v kontextu, kdy se na západních univerzitách o Českou republiku nikdo nezajímá a nic o ni neví, bylo spojení jména Madeleine Albrightové velkou reklamní podporou pro česká studia.
Na podzim roku 2014 rozhodla česká vláda, že bude doktorandské stipendium financovat i nadále, a od roku 2016 bude toto stipendium k dispozici pro celé DVA studenty. Mohou se na něj hlásit uchazeči z celého světa a během školního roku bude doktorandské stipendium inzerováno. V kontextu rozpočtu anglosaských univerzit jde o naprosto minimální finanční částku, která bude od r. 2016 zvýšena na celých 10 haléřů ročně na jednoho obyvatele České republiky. Argumentuji, že je to velmi důležitá, i když minimální investice ve prospěch strategické budoucnosti České republiky. Roční rozpočet typické britské univerzity je půl miliardy liber, tedy cca 20 miliard Kč. V tomto kontextu, uznáte, neudělají česká studia v zahraničí zrovna díru do světa.
Úsilí Jana Čulíka o zviditelnění České republiky na Západě prostřednictvím tohoto stipendia a dalších aktivit nemá nic společného s platem Jana Čulíka ani s jeho pozicí na Glasgow University. Západní univerzity si tvrdě cení své názorové nezávislosti. Stipendium nemá nic společného s Britskými listy ani s jejich názory. O Janu Čulíkovi je známo, že se ostře staví proti manažerské politice svého zaměstnavatele a veřejně systematicky hájí ideu veřejné univerzity, mj. i na mezinárodních přednáškách, např. ZDE V Británii je na univerzitách zatím svoboda slova a vedení univerzity kritický postoj Jana Čulíka respektuje.
Je smutným paradoxem, že někteří občané České republiky, kteří by měli být rádi, že se někdo stará o dlouhodobější zabezpečení jejich strategické bezpečnosti (až dojde k příští politické krizi, Česko bude velmi rádo, bude-li mít informované britské či americké poslance v britském či americkém parlamentě, kteří budou hájit jeho zájem) vymýšlejí pitomosti, jako že "Madeleine Albrightová ve svých osmdesáti letech půjde studovat na náklady české vlády češtinu do Glasgow" nebo další hlouposti, publikované na anonymních zdrojích.
Jeden anonymní autor si opsal ze stránek Glasgow University jména několika postgraduálních studentů v oboru českých studií a vymyslel si, že všichni jsou financování z peněz české vlády. Kéž by tomu tak bylo, bohužel je to nesmysl.
Jan Čulík k tomu dodává: Cílem veškerého tohoto mého snažení je zajistit, aby po mém odchodu do důchodu z univerzity za několik let existovalo trvale strategické studijní centrum věnované problematice ČR a střední Evropy aspoň někde na světě, ideálně samozřejmě v anglosaské zemi, produkující anglicky mluvící univerzitní absolventy, kteří jsou zahraničněpoliticky nejvlivnější, A proč to středisko musí být v zahraničí? Protože většina lidí vůbec netuší, že nějaká Česká republika existuje. Univerzita, jako je například Glasgow, kde studují mladí lidé ze 100 zemí světa, je pro ČR obrovskou příležitostí k prosazování svého vlivu. Ovšem zdá se, že navzdory mému mnohaletému úsilí česká vláda nemá strategickou vizi a žádné takové středisko nikde v zahraničí , tak, jak to dělají mnohé jiné státy, včetně Ruska, financovat nebude. Například v Británii je situace českých studií tragická: v Oxfordu po smrti dr. Jamese Naughtona visí na vlásku, v Londýně se budou asi omezovat jen na komparativné celoevropské kursy s prvky středoevropských témat a v Sheffieldu se učí čeština jen jako doplňkový alternativní předmět pro studenty ruštiny. A velmi podobně je to dnes všude na světě. Na univerzity je vyvíjen tlak, aby provozovaly jen kursy s velkým počtem studentů, což nikdy nebude případ středoevropských a českých studií: přesto Česko určitý počet západních odborníků na středoevropskou tematiku nutně potřebuje. Ale holt to nebude, tak se nedá nic dělat. Čeští občané by to ale měli vědět.
K tomu TÉMA
Vytisknout24.3. 2016 / Ivo Barteček
Česká republika by měla usilovat o to, aby o ní svět věděl. Měly by se zakládat univerzitní obory, které se věnují České republice, historii a kultuře. Česká republika by se měla hnát kupředu, rozevírat, třebas i násilně, náruč dalších národů, aby se...