Byl zvolen nový papež František. Katolická církev v Česku se ho prozatím rozhodla ignorovat. Nejhorší nepřítel je ten vlastní. Byl zvolen nový český prezident Zeman. Akce Volte Karla splnila svůj cíl a její protagonisté mohou být spokojeni. Kníže zůstal lidu blíže. Nejhorší nepřítel je ten vlastní.

Zemřela Margaret Thatcherová a nikdo toho nelitoval. Zemřel Hugo Chávez a litovalo toho půl amerického kontinentu. Lance Armstrong přiznal doping a lidé stále koukají na podobné sportovce. Na Štědrý den padaly v České republice teplotní rekordy, aniž k tomu zelení vydali alarmistickou zprávu o globálním oteplování. Prý föhn (to není fén, ale fén). Bývalá ukrajinská premiérka Julija Tymošenková zahájila ve vězení hladovku s požadavkem, aby Viktor Janukovyč podepsal asociační dohodu s Evropskou unií. Janukovyč nepodepsal, úředníky, kteří dohodu připravovali, nechá stíhat za vlastizradu. Stovky tisíc demonstrantů demonstrují a prozatím je jim to houby platné. Prezident si z Moskvy přinesl silnější argument. Laciný plyn. Doba Tymošenkové skončila. EU má problém. Ukrajina ne.

Pojďme si, my ostatní, namísto almužen chudým, dát k Vánocům či Novému roku dárek: Stát, který se dokáže postarat (z "našich" peněz, samozřejmě) o všechny potřebné tak, aby nebylo třeba rozdávat almužny. Křesťani pak ostrouhají... Že jsem snílek? Že jsem blázen, komunista, anarchista a kdovíco ještě? No a co? Neplatím si stát, abych jednou musel žebrat.

Poučil jsem se totiž u nového katolického papeže Františka: "Nechceme tento globalizovaný ekonomický systém, který nám tolik škodí. Chceme spravedlivý systém, který všem umožní jít vpřed." (Sardinie, 22. 9. 2013) To by byl dárek, kdyby se zrealizoval nějakým Božím přičiněním... No není on nakonec papež také komunista? Jeho kázání jsou jako vzkazy na dálku pro kardinála Duku a jemu podobné. Radit na dálku Dukovi ale bohužel nenese výsledek. On vidí jen na blízko. A co nechce vidět, nevidí. Například nemravnost a nelegitimitu církevních restitucí. Nicméně, jak pravil jeho tiskový mluvčí, páter Badal, člen Rady Českého rozhlasu: "Pálení františků katolíky nabude letos mimořádného významu."

Byl jsem poučen, že křesťanská charita a s ní spojená "open society" mají vedle sociálně tržního aspektu hospodářství jeden jasný obsah. Nejprve bohatí v rámci svých zákonů okradou chudé a nemajetné. Pak drobet z toho, co nakradli, selektivně dávají v almužnách, charitě, sponzoringu a na podporu hladově krotké open society. Ten, jenž je ochoten milovat ruku, která jej okrádá, dostane dárek. Kapří polévku od primátora Hudečka. Na ty jiné, zloděje nemilující, se udělá zákon, jak je izolovat od slušné společnosti, buřiče jedny. Když to nejde jinak, zahýbe se s kursem měny. Chudí a bezdomovci jsou totiž nutní pro strašení třetí třídy a čím dál větší ožebračování zaměstnanců. Produktivita práce stále roste. Počítače počítají stále rychleji, pracovníci pracují také rychleji a efektivněji. Roboti už i luxují. Na kupní síle mezd a kvalitě sociálního systému ten více než půlstoletý pokrok ale není vidět... Čím to asi bude?

My, kteří chceme silný stát, chceme mít záruky sociální péče, která nebude milosrdenstvím, ale právem. Nárokovým.

On to byl v podstatě dobrý a užitečný rok. Mnozí přišli o iluze.

Lidovci v Sobotkově vládě mají dostat jak Ministerstvo kultury (rozhoduje o financování církví, o vydání řady movitých i nemovitých památek), tak i Ministerstvo zemědělství (pod které spadá Katastrální úřad i Pozemkový fond, Státní lesy a řada dalších institucí, které budou pro vydávání majetků církvím klíčové). A to je ústupek, který je trestuhodný. Stejně jako submisivní způsob vyjednávání s arcibiskupstvím.

Vyjednávání s Babišem prozatím vypadalo tak, že Sobotka nabízel a Babiš vyčkával. A co se mu líbilo, vzal. Kupodivu mi nevadí konflikt zájmů budoucího ministra financí, neb na něj je a bude vidět. Na lidovecké rejdy v úřednickém podzemí Ministerstva zemědělství ovšem vidět není. Nicméně domnívám se, že jako "jeden kněz nedělá církev" a jedna vlaštovka jaro, tak sociální demokracii netvoří pouze Sobotka a jeho rosolovitý kandidát na ministra vnitra. Vidím v ní víc lidí, kteří mají šanci Sobotku nahradit v případě neúspěchu. Hejtmani, někteří agilnější starostové a primátoři, někteří senátoři. Vadí mi ale pasivita vnitrostranické programové diskuze. Po smrti Valtra Komárka jako kdyby na levici už nebyli lidi s energií spolutvořit politiku této země. Straníci by měli hájit svoje ideje, jinak bude sociální demokracie v dalších volbách už nevolitelná a zaměnitelná s těmi subjekty politického středu, které už leží na smetišti.

Ti, které oslovuje dnes ČSSD ústy Jiřího Dienstbiera, Vladimíra Špidly a okruhu MDA, jsou spíše voliči zaniklé liberální Unie svobody či Bursíkových (modro)zelených než voliči tradiční nekomunistické levice. Ona "intelektuální" levice je nesrozumitelná jak nádražní rozhlas a pokud jí rozumím, tak takovou levici nechci. Nechci levici plnou naivních keců o globálním oteplování, nechci levici plnou náručí lidských práv ve Rwandě. Chci levici, která mi dá nekompromisní odpovědi na otázky, které zajímají mne. Tady a teď -- v Česku. Chci levici, která se dokáže postavit systémově proti nepřetržité privatizaci veřejných statků a služeb. Která dokáže za jedno volební období ukázat voličům, proč byla volena. Zbytečně politicky pasivní jsou bohužel i odboráři. Vyjednávají "drobečkově" a ne "třídně". Spokojí se nakonec vždy s málem. Stačí jim nasypat do misky. A všichni už to vědí... A nikdo z nich strach nemá.

Podpora byznysu je správná, stejně jako ekonomická diplomacie, která s sebou nese odklon od ideologizující zahraniční politiky. Dalajlámovy zájmy nejsou zájmy českého průmyslu a zájmy Washingtonu v Afghánistánu či Gruzii nemusí být a nejsou zájmy ČR. Česko se může a musí starat o politickou pozici Evropské unie, i když i na ni může mít (například na Ukrajině či v Izraeli) odlišný názor. A musí vědět, kdo a za kolik do Česka dováží klíčové suroviny -- plyn a ropu. Že i toto může být neuváženou diplomacií zásadním způsobem poškozeno, ukázalo v minulosti několik hlupáků na místě velvyslance v Moskvě a v Pekingu. Jejich ministři zahraničí tenkrát netušili, že nemá smysl mít v čele úřadu lidi, kteří nenávidí zemi, ve které slouží. To je nyní napraveno alespoň částečně...

Znám Jana Kohouta dlouho, oceňuji ho jako schopného diplomata a nemyslím, že by chtěl dělat Sobotkův ministr zahraničí zásadně něco jiného. Hynek Kmoníček je navíc výjimečně kreativní diplomat na vynikající pozici vedoucího zahraničně politické kanceláře prezidenta... Česko s ministrem financí Babišem bude nejspíš i pragmaticky podporovat euro.

Prezident Miloš Zeman vždy měl a dodnes má výjimečně špatný personální odhad. Často se mýlí a nic s tím nedělá. Spolutvořil kádrové obsazení vedení SPOZ, nechal vyhodit věrného a pracovitého Baxu, ve zlém se rozešel se Šloufem. Výsledkem bylo přesvědčení bafuňářů okresního formátu, že budou hrát první ligu. Zeman tomu nechtěl bránit. Není přitom nejtěžší zvítězit, ale neožrat se z toho. Opilost mocí je horší než hloupost, je to chyba. Ale zemanovci nikdy nebyli Zeman. On zemanovce jako politickou sílu nepotřebuje. Oni bez něj nejsou nic. Takže se nedivím, když Milošovi došla trpělivost.

Dalibor Balšínek vytvoří nějakou další tribunu pravicových pomluv, jako bylo 51PRO. Nic jiného neumí. Kdo mu na to dá peníze, chci ale vědět. Dnes se naštěstí nepíše rok 1990.

Vzkaz pro všechny křesťany a investory do komerčních médií: Godot nepřijde. Přestaňte ho vyhlížet.

Geopolitická danost se nedá změnit. Ukrajina s Ruskem sousedí. Mít velkého souseda znamená vždy být v jeho sféře vlivu. V tom dobrém i v tom zlém. Víme to od doby, kdy sousedíme s Německem. V dobrém: Do pohraničí i vnitrozemí přivedli Němci technickou inteligenci, založili zde desítky továren, přivedli do hor železnici, práci i pokrok. Chemie a strojírenství v Česku 19. století by bez německých inženýrů - konstruktérů a stavitelů, jakož i obchodníků, nepřinesly tolik možností výroby i odbytu. Na druhé straně -- Němci vytvořili silnou menšinu, která pak stála za etnickými konflikty, které skončily Henleinem a protektorátem. Ale stále si odmítáme připustit obě strany téže mince.

Snaha evropského komisaře Štefana Füleho, Catherine Ashtonové, britských či amerických tajných služeb rozeštvat "blízké pohraničí" Ruska má pro "západní" část Evropy nepopíratelný efekt ekonomický i politický. Slabé Rusko, jaké bylo za opilého Jelcina, je ideální trh na ovládnutí přírodního bohatství Asie a získání geopolitické převahy nad Čínou. Vzhledem ke změně klimatu jsou dnes Sibiř i asijské republiky v postsovětském prostoru jedinými dostupnými masivními zdroji zdrojů energie, fosilních paliv, nerostných surovin i levných pracovních sil.

Tato druhá studená válka se nevede o demokracii -- způsob volby a charakter politiky. Vede se ze strachu o budoucí přežití. O suroviny. Sílící Rusko a sílící Čína jsou svými politickými systémy i ekonomikami pro kapitalismus stále nebezpečnou alternativou. Jsou to politické systémy, které si nehrají na absolutní oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní.

Ukrajina je nárazníkovým pásmem. Už staletí. Už za carského Ruska místní elity šilhaly po evropské kultuře -- francouzské architektuře, nábytku a krajkách, baletu i italské opeře. A když šlechta skončila po revoluci v emigraci, stýskalo se jí. Nikdy se s tou vybájenou Evropou nesžila. A Evropa ji nikdy nepřijala. Dnešní Ukrajina je zemí, která je a bude nucena žít vedle Ruska, kulturně, vojensky, ekonomicky i etnicky je na něj navázaná. Být oddělena hranicí EU, netěžila by z geopolitických výhod. A v EU, jak známo, není nic než kšeft, ve kterém mají navrch bohatí. Dokázala nám to privatizace českého průmyslu i zemědělství.

Rusko je a zůstalo státem, který, má-li zůstat státem, se nemůže utápět v "demokratických" politických půtkách, jaké zažívá už dvě desítky let tápající Evropa. Čtyřletý volební cyklus a střídání "stojedničkových" koalic evropským státům neumožňuje provádět dlouhodobější kroky. Jedna vláda zákon přijme, druhá ho o čtyři roky později zruší... To není cesta vpřed.

Autoritu státu potřebuje Rusko pro udržení země pohromadě. Přeje si to vláda, armáda, bezpečnostní složky i dominantní pravoslavná církev. To smiřuje a spojuje trůn a oltář. A to je i důvod netolerance ke všem projevům jinakosti. Nemusí jít nutně o homosexuály, jde i o liberály, anarchisty... Může se nám to nelíbit, ale "liberální" turistické nudisty na pláži chtějí lynčovat a trestají pokutami či vězením i v "demokratickém" Řecku, nejen v "totalitním" Íránu. V Rusku je to podobné. Ateismus se neprojevuje mrdáním v přírodovědném muzeu nebo močením v chrámu. Názor lze vyjádřit i kultivovaně, ne pankáčsky.

Podle zásady svrchované rovnosti jsou si všechny státy rovny. Zásada nevměšování představuje právo každého suverénního státu řídit své záležitosti bez zásahu zvenčí. To jsou hlavní z několika základních pilířů mezinárodního práva, obsažené v Deklaraci zásad mezinárodního práva (1970). Respektuje to i Charta OSN.

Vzhledem k tomu, že ženy získaly rovnoprávnost ve Švýcarsku teprve v roce 1971 a nikomu to do té doby nevadilo, je naše dnešní upjatost k euroamerickému konceptu lidských práv farizejská a nelze v ní nevidět politické motivy. Rasová rovnost (přes pozitivní diskriminaci) nastala v USA de iure teprve vloni -- teprve tehdy soustavou odvolacích soudů prošel rozsudek, kterým v roce 1968 Nejvyšší soud prohlásil jakoukoliv formu rasové segregace za neústavní. V roce 1976 prezident Jimmy Carter pln studenoválečnického nadšení prohlásil: "Náš závazek k lidským právům musí být absolutní... Protože jsme svobodní, nemůžeme být lhostejní k osudu svobody kdekoliv." Důvod je to i dnes -- třeba k zabíjení Afghánců americkými drony. Bez soudu.

Absolutní závazek USA k lidským právům? Spojené státy sice ratifikovaly Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, avšak s pěti výhradami, pěti vysvětleními a čtyřmi vyhlášeními. Neratifikovaly První a Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, ani Opční protokol k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen či Konvenci o právech dětí. Nepodepsaly a hlasovaly proti Deklaraci práv původního obyvatelstva. Proboha, kdo má dnes právo poučovat druhé o lidských právech?

Rusko, jehož prezident je volen občany přímo (stejně jako ten český), prohlásilo, že buduje systém "řízené" demokracie. Pravoslaví se má stát v ústavě "základem národní a kulturní svébytnosti Ruska". "Demokracie participačních rituálů" podle Putina nezajišťuje zejména mezinárodní bezpečnost státu, ani požadovanou kvalitu veřejné správy. Být homosexuálem v Rusku asi není nic potěšujícího. Ale to není nic potěšujícího ani v Polsku nebo na Slovensku.