VÁNOČNÍ ČTENÍ:

Vánoční zamyšlení

29. 12. 2013 / Jan Werich

A v tom je zbytek naděje na lepší svět.

Filosofie vystavěná na lásce bližního k bližnímu trvá několik tisíc let.

Prošla mnohýma rukama.

Špinavýma rukama lidí zlé vůle, kteří ji překrucovali, vulgarizovali, ale ona, ta základní myšlenka --- už všechno přežila.

Člověk nemusí být křesťan, stačí být než člověk --- aby při vzpomínce na bezbranné a chudé nemluvně v jeslích kdesi v chlévě --- aby se nezamyslil.

Aby se nerozpomněl, že ten človíček se narodil na útěku před brutální mocí. Na útěku před blbostí --- rodnou sestrou moci.

A že všechny krásné a lidské věci, myšlenky, kumšt, svoboda, se musí skrývat před mocí, že se rodí na útěku, ale že se nepřestanou rodit - protože se rodí z lásky.

Když řekneme lidstvo, lidi --- co máme na mysli? Koho vidíme?

Vlastně to, co jsme viděli, svoje rodiče --- sourozence --- příbuzné --- svůj národ --- svoji rasu. Svou barvu --- atd.

Přiznejme si, že vidíte bílé lidi, že nevidíte odstíny --- necítíte pachy --- vždyť jeden druhému smrdíme.

A přece říkáme lidstvo --- že můžou žít spokojeně --- je to rozumné. Tak mluví rozum.

A všude to slyšíme, čteme --- a teď přijde zrada rozumu: Válčí se, bouří se, rozkazuje se, nařizuje se, dovoluje se, cenzuruje se --- a píše se:

Na jednom konci světa noviny píšou --- včera padlo 100 vlastenců a bylo likvidováno 100 agresorů (čísla jsou namátková, můžete si dosadit větší, nebo menší, jste-li nenapravitelní optimisté).

Na druhém konci světa čtete, že bylo likvidováno 100 vzbouřenců a padlo sto našich chrabrých. Háček je v tom, že co jsme na jednom konci světa likvidovali co agresory, na druhém konci jsme oplakali co naše chrabré bojovníky. Zatímco na druhém konci likvidovaní vzbouřenci jsou vlastně vlastenci a naši chrabří jsou agresoři.

Nikde však nečtete, že 200 mladých lidí se pobilo, připravilo o život.

Válka začala, protože to velel rozum. Tentýž rozum, který nám rozumným velí chtít lepší život všude a pro všechny.

A najednou na všech koncích světa z nás dělají blbce.

V tomto století, které si s falešnou pýchou říká materialistické --- kdy víme pozitivně, že láska není hmota, a kdy nevíme, co je hmota.

Láska --- to nejdůležitější v životě, nepodléhá přitažlivosti zemské. Rodná sestra svobody, štít, který uchránil pokolení lidí dobré vůle, že zachrání svět.

Bez lidí dobré vůle by život byl než nákladné a nebezpečné dobrodružství.

Tak tedy Pokoj lidem dobré vůle.

Z posmrtné sbírky autorových kratších útvarů Listování (2003) vybral Tomáš Koloc.

7. (30. prosince)

Vytisknout