Opožděná vzpomínka a novoroční přání
31. 12. 2013 / Tomáš Fiala
Dnes, poslední den v roce, jsem cestou po Praze zahlédl plakát s výzvou, abychom vzpomněli 18. prosince výročí úmrtí Václava Havla tím, že budeme celý den nosit výrazně vyhrnuté kalhoty.
Škoda, že jsem to neviděl dříve, možná bych se také připojil. Připadá mi to jako dobrý a přitom neotřelý způsob vzpomínky na tuto naši velmi výraznou osobnost poslední doby.
Ale nemělo by zůstat jenom u této symbolické vzpomínky. Bylo by dobré, kdybychom se zamýšleli častěji nad tím, co nám Václav Havel přinesl dobrého a pozitivního, dále v tom pokračovali a rozvíjeli to. A samozřejmě přemýšleli i o tom, v čem jsme s jeho názory a postoji nesouhlasili či je dokonce odmítali. A hledali cesty, jak by to mohlo být jinak a lépe a především, co pro to my sami můžeme udělat.
Často mne napadá, že až příliš často spoléháme na velké osobnosti a věříme, že vyřeší všechny problémy za nás. Zprvu je až nekriticky obdivujeme, fandíme jim, ale když později neprobíhá vše podle našich představ, hledáme vinu opět především u těch, co nás vedli a z dříve obdivovaných se stávají zatracovaní.
Snad nejznámějším heslem Václava Havla bylo: Pravda a lásky zvítězí nad lží a nenávistí. Postupem času se však toto heslo stalo otřepanou až zesměšňovanou frází, dokonce se některým lidem začalo posměšně říkat "pravdoláskaři".
Co k tomu vedlo? Nevím. Odmítáme pravdu a lásku? To asi ne. Spíše jsem stále častěji cítili rozčarování a zklamání, že v řadě případů pravda a láska nevítězila. Ale jestliže jsme v té době také občas (či často) lhali a nenáviděli (z pohodlnosti, z prospěchářství, ze strachu), čemu se pak divíme? To jsme čekali, že pravda a láska zvítězí sama od sebe?
Jan Werich kdysi řekl: "Bitva s lidskou hloupostí se nedá vyhrát. Ale nesmí se z té bitvy také utéct. Protože to by blbost zaplavila svět". Považuji to za realistickou protiváhu předchozího hesla. Nemít přehnaná očekávání, ale přitom se osobně trvale angažovat, i když výsledek se hned nemusí dostavit.
Proto mne na konci roku napadá jedno přání.
Buďme v tom novém roce všichni pravdivější a laskavější. Samozřejmě to není zárukou, že pravda a láska vždy a všude zvítězí. Ale rozhodně by pak bylo kolem nás, u nás i v nás o něco méně lži a nenávisti a o něco více pravdy a lásky.
VytisknoutObsah vydání | Úterý 31.12. 2013
-
1.1. 2014 / Britští politikové se postavili proti rasistické hysterii, zaměřené vůči přistěhovalcům ze střední Evropy1.1. 2014 / V Británii zemřel vynikající komik John Fortune31.12. 2013 / Veronika Sušová-SalminenRuský medvěd útočí? Rusko a jeho zahraničněpolitické ambice včera a dnes1.1. 2014 / Karel DolejšíŠvédsko, Gotland, NATO: Sonda do důsledků vystupňovaného ruského zbrojení a zahraničněpolitické agresivity1.1. 2014 / Štěpán KotrbaKotrba k roku 2013: S Babišem klidně, s křesťany nikdy, se zpravodajstvím ČT do pekla1.1. 2014 / Dvě bomby vybuchly v Mogadišu27.12. 2013 / Reklama v losangeleském metru24.12. 2014 / J.S. Bach, Vánoční oratorium30.12. 2013 / Volgograd se stal terčem druhého sebevražedného atentátu30.12. 2013 / Pracovala jsem v programu amerických bezpilotních letadel. Lidi by měli vědět, co se opravdu děje29.12. 2013 / Úspěšné ekonomiky musejí být otevřené a inkluzivní. Musejí stimulovat tvůrčí energii obyvatelstva31.12. 2013 / Raketoplán Endeavour v muzeu vědy v Los Angeles27.12. 2013 / Knihovnička v losangeleských ulicích26.12. 2013 / Češi by se neměli brát tak vážně27.12. 2013 / Reklama v příměstském vlaku do Los Angeles25.12. 2013 / Snowden: Zeptat se je vždycky levnější než špehovat23.12. 2013 / Petr Uhl: Jsem proti institutu prezidenta23.12. 2013 / Petr Uhl: Češi pořád proti něčemu bojují24.12. 2013 / Vánoční a novoroční vydání Britských listů11.12. 2013 / Hospodaření OSBL za listopad 2013