Pracovala jsem v programu amerických bezpilotních letadel. Lidi by měli vědět, co se opravdu děje

30. 12. 2013

Americká a britská armáda tvrdí, že program užívání bezpilotních letadel je bezchybný, avšak je podivné, že uvádějí chybné informace, neuvádějí skoro žádné statistiky civilních obětí a zkreslují technologické zprávy o efektivitě dronů. Tyto konkrétní incidenty se nemění a počet civilních mrtvých neklesá, navzdory tomu, co nám tvrdí vojáci.

Veřejnost si musí uvědomit, že video, které poskytuje bezpilotní letadlo, vůbec není jasné, takže je i pro nejlepší analytiky nesmírně obtížné určit, zda někdo má u sebe zbraň či nikoliv. "Ten obraz je tak pixelovaný, co když to, co ten muž drží v ruce, je lopata a ne zbraň?" Tento zmatek jsem pociťovala pořád, stejně jako všichni ostatní analytikové videosignálu z bezpilotních letadel. Pořád máme nejistotu, jestli nezabíjíme ty nesprávné lidi, jestli jsme zničili život nevinnému člověku kvůli nekvalitnímu záběru nebo nesprávnému úhlu.

Je důležité, aby si veřejnost uvědomila, že bezpilotní letadla řídí a video feed analyzují normální lidi. Nikdy jsem nebyla v Afghánistánu, ale sledovala jsem části tohoto konfliktu ve velkém detailu na obrazovce po mnoho dní. Vím, co je to za pocit, když vidíte, jak někdo umírá. Slovo "děsivý" to nedokáže popsat. A když jste tomu vystavováni znovu a znovu, stane se to jakoby malým videozáznamem, zakořeněným ve vaší hlavě, který se neustále opakuje a působí psychickou bolest a utrpení, jaké, jak doufám, většina lidí nezažije. Vojáci, kteří řídí bezpilotní letadla, jsou obětí nejen těchto děsivých vzpomínek na jejich práci, ale také viny, která pochází z toho, že si nikdy nejsou zcela jisti, jak přesné bylo jejich potvrzení, že zabíjené osoby měly u sebe opravdu zbraně.

Samozřejmě se nám dostává výcviku, abychom se dokázali těmto pocitům vyhnout, a bojujeme proti tomu a vede to k zatrpklosti. Někteří vojáci vyhledávají pomoc na psychologických klinikách, kterou poskytuje armáda, ale nemůžeme o své práci příliš hovořit, protože je tajná. Zdá se mi pozoruhodné, že se nezveřejňují statistiky o sebevraždách vojáků obsluhujících bezpilotní letadla a ani nejsou k dispozici informace, kolik vojáků, obsluhujících drony je na práškách kvůli depresi, nespavosti a úzkostným stavům.

Podrobnosti v angličtině ZDE