Vznikne o dabingu seriózní diskuze?

31. 12. 2013 / Daniel Strož

Nevhodně potom autor do tématu vtahuje i vysílání Deutsche Welle, jejíž různojazyčné pořady slouží v zahraničí k prezentaci Německa. Čímsi podobným bývalo kdysi přece též zahraniční vysílání Československého (českého) rozhlasu ještě předtím, než je popřevratový režim zlikvidoval. A konečně: nemá snad ani cenu, abych se vyjadřoval k Mrskošovu poněkud pokleslému vtipkování ohledně závěrečných filmových titulků. Cítím se ale povinen ho poučit, že informace o tom, kdo vysázel knihu a dokonce z jakého druhu sazby, nebývá (v některých obzvlášť kvalitně zpracovaných publikacích v Evropě!) nijak vzácná.

Myslím si, že je také nutně zapotřebí, abych doplnil, že jsem ve svém článku vycházel z Vohryzkova elaborátu, zveřejněném dne 19. 12. 2013 v papírovém vydání Lidových novin. Ten není zdaleka identický s tím, který byl připojen k mému příspěvku s poukazem na to, že Vohryzka svůj původní článek "Dabing, velmi české specifikum" publikoval v BL již v říjnu 2013. Mne k odezvě vyburcoval jeho výrazně obměněný text, sice pod stejným titulkem a na stejné téma, ale velmi agresivní, ne-li rovnou sprostý, dovolující si (drze?) mj. označit každého potencionálního příznivce dabingu "kulturním analfabetem".

Soudím, že by kolem dabingu měla vzniknout širší diskuze, která by probrala všechny jeho přednosti i případné zápory. V níž by se otevřeně hledaly skutečné příčiny toho, proč se dabing poslední dobou dostává pod palbu kritiky. Pochybuji totiž, že mohou být vážně míněna tvrzení, že vysílání filmů v originálním jazyce přispěje u nás k jazykové výuce. Zvláštní je také, že se nikdo nevyjadřuje k rapidnímu poklesu úrovně této u nás dříve vysoce ceněné umělecké disciplíny. Nejsou za tím vším náhodou důvody úplně jiné, kupříkladu ekonomické? Příliš bych se ani nedivil v tomto, kulturně i politicky čím dál vychrtlejším státě.

Vytisknout