Úspěšné ekonomiky musejí být otevřené a inkluzivní. Musejí stimulovat tvůrčí energii obyvatelstva
29. 12. 2013
Nejkvalitnější ekonomické myšlení nyní rozumí tomu, co je katalyzátorem inovací, investic, produktivity a růstu. Není to pouhá víra v nízké daně a volně regulované trhy. Nové ekonomické myšlení kritizuje odmítání snahy pochopit složitost toho, jak ekonomiky a společnosti vytvářejí a asimilují technologie, které mění dosavadní paradigma. Staré ekonomické myšlení také vůbec do svých analýz nezahrnuje kvalitu institucí v dané zemi - od interní organizace firem až po způsob a míru, do jaké se vláda zodpovídá ze svých činů voličům. Ani staré ekonomické teorie nehodnotí, do jaké míry společnosti budují inkluzivní, hodnoty vytvářející kapitalismus a nikoliv extraktivní kapitalismus, který oligarchové tunelují ve svůj prospěch.
Například v knize Why Nations Fail (Proč státy selhávají) Daron Acemoglu a James Robinson z Harvardu předkládají výsledky patnácti let svého výzkumu o vzestupu a pádu jednotlivých zemí. Argumentují, že zásadní faktor, jímž se různé země odlišují, je kvalita a efektivita jejich hospodářských a politických institucí. Kapitalismus musí být utvářen a řízen tak, aby dovolil novému, aby neustále měnilo a dokonce i ničilo staré. Úspěšný kapitalismus musí umožnit velkému množství osob, aby vytvářely nové skutečnosti, aby velkou měrou experimentovaly a aby dokázaly přesvědčit celé společnosti, aby přijímaly na sebe rizika. K tomu ale může docházet pouze tehdy, kdy hospodářské a politické instituce neupadnou do rukou jediné strany nebo jediné skupiny oligarchů, kteří prosazují jen své vlastní zájmy a v podstatě stát jen tunelují. Státní instituce musejí být otevřené a inkluzivní a musejí být schopny se neustále efektivně proti potenciálním tunelářům bránit.
Právě z tohoto důvodu oba autoři velmi pochybují, že Čína dál hospodářsky nezastavitelně poroste. Jde totiž především o integritu a o zdraví finančního systému, i o to, jak efektivně vlády dokáží přijmout riziko investic do úplně nových technologií, do nichž soukromí podnikatelé nejsou nikdy schopni investovat sami, jde o tom, jak zabránit firmám, aby padly do rukou správních rad přehnaně placených ředitelů, kteří prosazují jen své osobní finanční zájmy, a jak zajistit, aby při rozhodování firmem měli právo spolurozhodovat i zaměstnanci.
Oba autoři uznávají, stejně jako to uznává Mezinárodní měnový fond a OECD, že rostoucí nerovnost vážně ohrožuje energické společnosti. Čím větší nerovnost, tím větší procento populace je zapotřebí, aby silou hájily zájmy bohatých. Tyto policejní a bezpečnostní orgány odčerpávají energii společnosti, která se tak plýtvá na hlídání většiny obyvatelstva, aby se nevzbouřila proti skupince vládnoucích tunelářů. Policejní a bezpečnostní orgány neprodukují hodnotu a snižují celkovou produktivitu země.
Je skutečně předpověď CEBR tak přesvědčivá, když tvrdí, že Čína, Rusko a Mexiko, jimž vládnou tunelářské elity, si v nadcházejících patnácti letech povedou tak dobře? Je Evropská unie opravdu tak odepsaná? Ředitelem CEBR je euroskeptic McWilliams, který před více než dvěma lety varoval, že evropští politikové mají méně než měsíc na to, aby zachránili euro.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Vytisknout