Malá meditace o tenkrát i teď... Ale co bude zítra?

20. 4. 2011 / Ivo V. Fencl

Odložila pletací dráty a vzala do rukou růženec. Čtyřicátý den postní doby se modlila víc než obvykle. Už se jen šourala. Sedávala ve fotelu u okna, kde háčkovala ženská veledíla. Jak si pamatovala secesní vzory na stórách a přehozech už nevím. Tvořila je měsíce a zpívala si. Harantovi je hodina nekonečná, pro stařenky den sekundou. Okouním. Vyptávám se dětsky neodbytně... Vždy si najde čas odpovídat!

"Teď to bude za ty, co jim huby melou pátý přes devátý, místo aby na chvíli zaklaply ty svý komunistický zobáky a mysleli na Pánaboha, zkus si tuhletu modlitbu se mnou". Na ulicích začínala volební kampaň před šedesáti léty. Tvářička kulaťoučká. Pod zrzavou parukou brejličky. Poslouchám zbožně rytmicky zpěvavé odříkávání zdrávasů a otčenášů. Starožitný krucifix s ukřižovaným Bohočlověkem je na zdi naproti s ikonou Bogaródice. Přivezl ji náš legionář se svou ženou z Tuly... O tom vím ještě kulový.

Dětsky mimorozumový zážitek víry. Chvíle za možnostmi rozumu. Do toho prosby, vzývání, poděkování, sliby. Atmosféra mé rané krajní zkušenosti. Konvertité ji získávají osvícením, mystikové i klopotně. Moderní žíznivci po meditaci za ní teď jezdí tisíce kilometrů, ač promodlené chrámy jsou zde dosud.

"Potřebuješ modlitbu právě proto, že si myslíš, že se bez ní obejdeš", četl jsem v pozdní pubertě u Jana Zlatoústého, když jsem i já prožíval krizi víry a myslel, že vědy - filosofie, biologie, fyzika, kosmologie- umí vyložit vesmír, svět, člověka lépe než náboženství. Naše babi Helenka mě nadrilovala desatero božích přikázání jako násobilku. Děkuji ti! Ale mám se dnes modlit za celý svět a za vás, vy rošťáci? To přece byla hlavní povinnost mnichů... Kolik je takových řádových bratrů nevím. A jak by tu Helenka nadávala politikům, moderátorům, reklamám, kdyby jí nehrálo jen rádio, ale i televize? A kdo si, vy vzdělanci, vzpomene na jméno filosofa a jednoho theologa, kteří na rozhraní osvícenství a modernity vyhlásili smrt Boha?

Zvířátka svou víru v Boha, ve zmrtvýchvstání, v život věčný, neřeší. To je starost druhu "člověka moudrého". Někteří učenci ale nyní tvrdí, že je výsadou v genomu jen určitého procenta populace.

Katolická babička věřila Panence Marii Vršíčkové... Já zjišťuji, že matka Kristova nám nestárne. Kamarád mi přivezl zjevené poselství z Medžugorje v Bosně. "Nebuďte tak slepí a navázaní na pozemské věci a nemyslete tolik na pozemský život...Vidím vaše srdce těžkopádná a unavená ke všemu, co je milost a dar. Děkuji vám, že jste přijali mou výzvu."

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 20.4. 2011