Dobrými úmysly podložený amatérismus je pro politiku podobnou katastrofou jako korupce a klientelismus

19. 4. 2011 / Michael Kroh

Věci veřejné se po volbách staly na čas synonymem boje proti korupci a o sociálně citlivější podobu reforem. V atmosféře všeobecného nadšení šířené médii se ovšem přehlíželo, že jde fakticky o amatérskou partičku kamarádů soustředěných kolem jedné velké bezpečnostní agentury, kteří měli zkušenosti pouze na úrovni komunální politiky, většinou bez funkční odpovědnosti. Na poslední chvíli se k ní přidalo několik odpadlíků od ODS a populární investigativní novinář.

Každý rozumný předseda takto nově etablované parlamentní strany, notabene za pomoci protestních hlasů, by naordinoval na prvé volební období působení v opozičních lavicích. Tak by si strana uchovala i přes případnou toleranci nějakého vládního uskupení relativní nezávislost, političtí nováčci by se naučili parlamentnímu řemeslu, získali by zkušenosti. Také by se ukázalo, kolik z nich odolá vábničkám lobbyistů a kolegů lovících přeběhlíky.

Namísto toho však VV opakovaly scénář Strany zelených z roku 2006, a jak se ukazuje, i s podobným výsledkem. Nezkušení a nadměrně ctižádostiví lídři neodolali svůdné možnosti vyzkoušet si vládní angažmá. Není je nutno hned podezírat, že to činili ze zištných důvodů nebo dokonce cílem privatizovat veřejný prostor soukromou firmou. Měli jistě dobré úmysly, ale málo vědomostí a zkušeností, aby věděli jak na to. A tak (s výjimkou nenápadného Kamila Jankovského) ve svých resortech působili jako přísloveční "sloni v porcelánu" a znepřátelili si kde koho. Jejich zkušenější koaliční partneři si jen počkali na první záminku, aby se jich pokusili zbavit.

Obviňovat dnes Víta Bártu ze snahy pojímat politiku jako pokračování byznysu je ze strany ODS a TOP 09 voláním zloděje "Chyťte zloděje!". Bárta jen s otevřenou naivitou dělá totéž, co jiní činí skrytě a mlčky. Ve své podnikatelské kariéře se v našem prostředí musel nutně "namočit" a jeho protivníci to na něj v pravý okamžik vytáhli. Nezkušený Bárta hrubě podcenil schopnosti klientelistické lobby i investigativních novinářů. Ve svém narcisismu si zřejmě nepřipustil, že i druzí umějí pátrat. Určitě nedocenil ani nebezpečí plynoucí z pocitu odstrčenosti na vedlejší kolej u bývalého dlouholetého předsedy VV a svého kamaráda Škárky či z toho, že se některé z mladičkých poslankyň může zatočit hlava z vlastní důležitosti (Kočí). A véčkaři jako celek si nepřipustili ani možnost, že se jim konkurenti budou chtít pomstít za to, že jim "ukradli" klíčové ministerstvo vnitra (ODS) či nemálo hlasů ve volbách (ČSSD).

Člověk se v současné přemíře zpráv těžko může orientovat, kdo vlastně koho první uplácel, odposlouchával, nahrával či jinak mystifikoval a podrazil. Pravda se v té mlze hledá těžko a ani elitní protikorupční vyšetřovatelé asi moc nezjistí. V každém případě však z toho všeho čiší hloupost, amatérismus a v případě poslankyně Kočí s ohledem na její věk i notná dávka otrlosti a cynismu.

Nepřijde ani žádný spasitel, který by oddělil ekonomiku a politiku neproniknutelnou zdí. Ono to ve skutečnosti ani nejde. Ekonomika s politikou jsou navzájem těsně spojeny a vzájemně se ovlivňují. Problém je však v tom, že u nás proti sobě stojí práskaní byznysmeni se svými lobbisty a nezkušení amatéři ze státní správy. Periodické politicky motivované čistky státní správu soustavně decimují a jejich frekvence se navíc v posledních letech natolik zrychluje, že než se stačí předchozí garnitura zaškolit a profesionalizovat, už stojí před branami nová. Marně volají odborníci po zákonu o státní správě, ani jedna z velkých stran už schválenou úpravu neuvedla v život.

Všichni se vymlouvají na peníze, ale hlavní příčinou je obava, že přijdou o vliv z klientelistického rozdělování sinekur po volebním vítězství. Kromě toho za poslední období enormně vzrostla vzájemná nedůvěra a prohloubily se příkopy mezi politiky. Sportovci vědí, že vítězství nad šampiónem má větší hodnotu než zdolání outsidera, byť znamená stejný bodový příděl do tabulky. U nás v politice se ale setkáváme s nedostatkem respektu a pokory vůči konkurentům, kteří jsou představováni v rámci primitivní dichotomie dobra a zla jako neschopní pitomci či dokonce škůdci.

Amatérské řízení státní správy, jehož čerstvě potvrzeným důkazem je kauza Promopro, samozřejmě irituje i mnohé podnikatele a vyvolává v nich motivaci jít do politiky s cílem udělat pořádek. Jenže stát a jeho instituce nejsou firmy, vyžadují poněkud odlišný manažerský přístup. Angažování podnikatele do role ministra, hejtmana či starosty proto nemusí přinést očekávaný výsledek. Klasickým příkladem je italský premiér a současně velkopodnikatel Silvio Berlusconi, do jehož příchodu k moci se vkládaly velké naděje. Itálie však na tom pod jeho vedením není o nic lépe než předtím a sám premiér se do dějin zapíše spíše svými skandály, soudními procesy a slovním mystifikačním novotvarem "bunga bunga", který si coby dobrý obchodník nechal pro jistotu patentovat.

Je příznačné, že v nejhorší české vládě od roku 1990 je nejvíce podnikatelů nebo osob s podnikáním těsně spjatých. Chybějí však i kvalitní politici, kteří by uměli řídit chod státu. Politik je profese, která vyžaduje dlouhodobou přípravu. Strany však zcela rezignovaly na politické vzdělávání, a pokud existuje v podobě think-tanků, institutů či akademií, jeho úroveň v přímém televizním přenosu (a dnes již i v divadle) názorně dokumentuje absolventka pravicově liberálního institutu CEVRO Kristýna "Ivánek" Kočí.

Přitom jen kvalitní politici s charismatem a schopností vést (nebýt jen slouhou zájmových skupin) dokáží s byznysmeny jednat s dostatečnou autoritou a kvalifikovaně jim oponovat. A podnikatelé zase vědí, že když se s nimi na něčem rozumném dohodnou, mohou si být jisti, že dohoda bude naplněna a že není zapotřebí, aby přímo vstupovali do politického boje. Bohužel kvalitní politici jsou u nás nedostatkovým zbožím. Proto současná krize není poslední a ctižádostiví amatéři nás korupce a klientelismu těžko zbaví.

Vytisknout