Neuvěřitelné dění v české politice

20. 4. 2011 / Boris Cvek

Prezident Klaus se znovu ukazuje jako hlavní strůjce této koalice a premiér se svými prohlášeními o tom, že nikdo nějak spojený s ABL nebude v jeho vládě, jako šašek. Kdyby prezident přijal Nečasovo rozhodnutí odvolat Dobeše a Johna, což bylo prezidentovou ústavní povinností, současná vládní koalice by nejspíše padla. Ministři za VV jsou ovšem pod prezidentovou ochranou a ani sám premiér je nemůže ze své vlády odvolat (jak vidíme).

Tím se naše republika za vlády Václava Klause stala prezidentským systémem, kde prezident je zároveň faktickým premiérem a nominální premiér je služebníček. Žasnu, že si Nečas nechá líbit něco tak trapného a ponižujícího. Jak by asi v jeho situaci reagoval sám Klaus nebo Paroubek či Topolánek?

Premiér veřejně označil ministra Johna jako prvního kandidáta na odvolání, a přesto ho nyní chce nechat ve své vládě jako člověka zodpovědného za boj proti korupci.

Jde vidět, jaký význam dává boji proti korupci, když tímto úkolem pověřuje nejméně schopného člověka ve své vládě. John je přitom předsedou strany, v níž se rozdávají obálky s hotovostí v rámci půjčkové demokracie (ústavní činitelé a zřejmě i další lidé si mohou půjčit u Víta Bárty, který nezištně zajišťuje tyto charitativní služby pro bohaté).

Naprosto legitimní otázkou je: půjčil si něco John od Bárty? John jako ministr vnitra veřejně na tiskové konferenci úkoloval policii v případu svého vlastního trestního oznámení a v zájmu své politické strany, která je pravděpodobně Bártovým podnikatelským projektem.

Takový člověk má být garantem boje proti korupci?

Ještě více šokující je jméno Jan Kubice ve spojitosti s tím, kdo bude novým ministrem vnitra. I kdybych tomuto policistovi byl sebevíce nakloněn, musel by se v mých očích definitivně zničit, pokud vstupuje do takové vlády a dává jakési morální posvěcení půjčkové demokracii.

Krom toho však vážně pochybuji, zda Kubice může být zárukou nějaké nestrannosti a čistoty. Už jednou (pár dní před volbami 2006) se stal loutkou v politickém zápase, kde velice dobře posloužil ODS a velmi pravděpodobně změnil výsledek sněmovních voleb ve prospěch této strany.

Tzv. Kubiceho zpráva však dosud nevedla k vyšetření žádného významného zločinu (naopak je Kubice spojený s případem Věry Jourové, který si on sám nejvíce vyčítá), Kubice odešel do civilu a má prý dnes svou soukromou bezpečnostní firmu, což by ho mělo samo o sobě vyřadit z jakékoli úvahy o kandidatuře na post ministra vnitra.

Vytáhnutí Kubiceho může tak být pouze psychologický tah, který má zavřít ústa všem protiparoubkovským voličům pravice, přičemž se počítá s tím, že ti nebudou nad ničím přemýšlet a jenom padnou na kolena ze jména "Kubice".

Stane-li se však Jan Kubice ministrem vnitra v této bártovsko-drobilovské vládě, vrhne to zcela nové světlo na jeho dřívější působení a pověst neúplatného policisty. Byl, je a bude opět loutkou v rukou jiných.

Kromě toho v obecné rovině je naprostý nesmysl, aby ministrem vnitra byl bývalý detektiv, který nemá žádný mandát od voličů, který nemá žádné politické názory a který navíc nemá ani žádnou zkušenost s řízením tak velkých úřadů či s působením ve vládní administrativě. Ministerstvo vnitra není přece policejní orgán.

Spor o vnitro a několikrát v médiích omílané (a Schwarzenbergem veřejně v Otázkách VM potvrzené) podezření, že ve vládní krizi vlastně vůbec nejde o VV a jejich pojetí demokracie, nýbrž o kontrolu ministerstva vnitra, je jasným doznáním současné vládní koalice, v níž VV podávají trestní oznámení na členy vlády za ODS (ministr Fuksa) a za TOP09 (ministr Kalousek), že má strach z policejního vyšetřování a že toto vyšetřování lze přes ministerstvo vnitra de facto ovlivňovat.

Kde jsou slova vládních politiků (Nečase, Schwarzenberga, Kalouska...) o tom, že pro "nutné reformy" je nezbytné mít důvěru veřejnosti?

Dělají-li se "reformy" v rámci půjčkové demokracie, jde v nich o soukromý a nikoli veřejný zájem.

Vládní politici měli šanci ukázat, že jim ještě aspoň trochu jde o veřejný zájem, jestliže by nadřadili své pravicové ideologii volající po "reformách" potřebu zachovat demokracii a ústavní systém absolutním rozchodem s VV a vyvoláním předčasných voleb, aby VV už neseděly v poslaneckých lavicích.

Dokonce se chvíli zdálo, že to Nečasovi a Kalouskovi došlo a že se v tom shodují s ČSSD a KSČM.

Zdálo se, že Klausova vláda s bártovsko-drobilovskými základy musí skončit, protože prostě i Nečasovi a Kalouskovi došlo, že politiku nelze vyprodat úplně, že z ní nelze udělat půjčkovou frašku, že je třeba držet aspoň nějakou fasádu "slušnosti".

A ejhle! Tento eminentní veřejný zájem byl hozen do koše a pošlapán ve jménu "reforem", které zejména v této situaci představují všechno jiné, jenom ne veřejný zájem.

Co naše vládní činitele přimělo, aby se tak okatě a arogantně vysmáli demokracii a ústavnosti? Čí úmysl a prospěch sledují? Anebo: kolik jim Bárta půjčil? Tohoto cejchu se současná vládní koalice už nikdy nezbaví. Je ovšem zřejmé, že jí je to úplně jedno.

Kubice si nejvíce vyčítá zatčení Věry Jourové: ZDE

Vytisknout