Korektní diskuze jako bludička nad močálem?

11. 4. 2011

Zahlédl jsem Drábkovu výzvu ke korektní diskuzi ohledně připravované sociální reformy. Výzva je součástí reakce na alarmující články pana Hrebenara. Aby nedošlo k mýlce - rád budu diskutovat s kolegou, manželkou, zedníkem i s filosofem. Otázka však nezní, zda korektně diskutovat, ale s kým korektně diskutovat. Má smysl vést takové dialogy s někým, kdo neříká pravdu? S někým, kdo přišel mimo jiné s návrhem, aby naspořený zůstatek v soukromých fondech zůstal po smrti střadatele těmto fondům? Co jiného je toto opatření, než zákonem posvěcená krádež? píše čtenář Vít Matějovský.

Není přitom vůbec důležité, že tento návrh údajně nebude nakonec zaveden (zatím). Šokující je to, že něco takového může vůbec někoho napadnout, notabene ministra práce a (a)sociálních věcí. S takovými subjekty jsou korektní diskuze ztrátou času a energie. Dovedeno ad absurdum, je to jako korektně diskutovat s Hitlerem o plynových komorách... Korektně nás vyslechne a korektně nás do nich pošle.

Všechny tyto diskuze mají za cíl pouze vytvářet dojem demokracie, dojem z toho, že vládu zajímají názory lidí. Uvolnit mantinely a postupně posunovat obecně přijímané paradigma. Začne se korektní diskuzí a pokračuje se pootevřením dvířek, hezky jako v pohádce O Smolíčkovi. Problém je v tom, že vládnoucím subjektům nejde o veřejné blaho a že tyto subjekty ve skutečnosti nemají názor, ale zájem. Lidé mají názory a vládnoucí subjekty mají toliko pouze zájem. Proti sobě tak ve finále nestojí názor a názor, ale názor a zájem. Zájmu jde o zájem. A zájem nelze porazit argumenty a názory. Zájem je možné porazit pouze akcí, aktivitou lidí samých.

Tento problém možná souvisí s etikou a s chápáním viny obecně. Fyzicky a krvavě vykonaná vražda je většinou chápána jako větší zlo než zničení života miliónů lidí jedním tahem pera drženého bílým límečkem. Takovéto chápání viny však dává za pravdu Stalinovi, který jak známo tvrdil, že jeden mrtvý je tragédie a smrt miliónů jsou statistika. Na čisté svědomí vládnoucích subjektů spoléhat nelze. Jednak se jím nemusí řídit a jednak svědomí může být pociťováno jako čisté i když jím není. Záleží na alibi... Zvlášť v prostředí arogance moci a s pevně nasazenými ideologickými brýlemi, které subjekt spolehlivě chrání před dialektikou svědomí a norem.

Dokud si lidé neuvědomí, že korektní diskuze s vládou jsou jen kouřovou clonou a že vina z prosazení asociálních reforem je stejná jako vina z vraždy, nestane se nic. Střední vrstva, která má největší potenciál, se také, jak říkal Marx, musí stát "třídou o sobě a třídou pro sebe". Zatím však není ani jedním. Je rozhádaná a obojetná, je v zajetí svých ambicí a frustrací, je snadno manipulovatelná. Je často xenofobní a to nejen ve směru k jiným rasám, ale i k nezaměstnaným, které takto vnímá jako jiný lidský druh. Jako by marginální sociální výdaje byly příčinou nastupující bídy středních vrstev.

Tato vláda si žádný korektní dialog nezaslouží. Pokud to chce někdo zkoušet, ať to zkouší. Není vyloučeno, že dosáhne drobných úspěchů. Asi mám již málo fantazie, ale mě napadá pouze jeden velký, letecký den. Nekorektní.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.4. 2011