Kouzlo zalepených obálek

12. 4. 2011 / Jiří Šejnoha

Z finančních důvodů jsem tehdy odmítl svému kamarádovi ze stejné branže služební cestu do Izraele, jejímž účelem byla návštěva mezinárodního veletrhu zabezpečovací techniky. Už ani nevím, kdo to organizoval, ale v podstatě se jednalo o jednu z forem skrytých daňových úniků, které se na konci devadesátých let tolerovaly. Sedmidenní dovolená v Izraeli spojená s návštěvou veletrhu -- to vše křišťálově čisté a hlavně v nákladech firmy. Já jsem si vždycky myslel, že bezpečnostní firmy a firmy na ostrahu majetku by neměly podvádět, natož krást. Byl jsem tak naivní!

Kamarád se po návratu z té služební cesty vrátil nadšený, díky štědrým organizátorům se projel po historických místech vzniku hebrejského náboženství a křesťanství a přivezl mi na památku, kromě jiného, i kameny z jeruzalémských výšin a z pevnosti Massada, o které píše hebrejský historik Flavius Josephus v díle Židovská válka. Pár kamenů jsem si ponechal a mám je dodnes. Ale to není vůbec zajímavé.

V čem tedy byla pointa příběhu? Hotel pro naši delegaci v Izraeli měl dvoulůžkové pokoje a můj kamarád dostal k sobě na pokoj jiného podnikatele. Shodou okolnosti jsem toho člověka zprostředkovaně znal. Trochu jsme si předtím zkřížili cesty, aniž bychom se však osobně setkali. Takže jsme měli společné téma. Můj kamarád mi vyprávěl, že ten podnikatel byl dost sdílný, a když přišla řeč na zakázky a na výběrová řízení, to byl, panečku, najednou na koni. Vychloubal se, že on výběrová řízení vůbec neřeší. Když prý je někde zajímavé výběrové řízení, že nějak zpracuje nabídku, vezme sebou obálky, zajde na komisi a těm lidem zalepené obálky rozdá se slovy: "dělejte si s tím, co chcete". Že prý to má jedinečný úspěch.

To věřím a děkuji Bohu, že jsem to nemusel nikdy takhle dělat. Zbývá říci, že ten člověk už nežije. Přišel tragicky o život kulkami vraha asi tři měsíce po smrti Františka Mrázka. Později jsem se dozvěděl, že to byl prý Mrázkův přítel. Kdo ví, jak to bylo ve skutečnosti? Já jen vím, že obálková metoda je účinná, ale zároveň je to i nejkratší cesta do pekel. Matěji Bártovi bych vzkázal, aby tyto metody v bezpečnostní firmě moc nepoužíval. Mohlo by se totiž stát, že jednou budou bezpečnostní firmy ještě většími zloději, než jsou firmy skutečně zlodějské. A těch je už nyní dost.