Komentář ke zpochybnění mé objektivity a objektivity mého zaměstnavatele

11. 4. 2011 / Vladimír Wagner

Mým zaměstnavatelem je Ústav jaderné fyziky AVČR a částečně i Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT. Než se pustím do vysvětlení, proč považuji připojení disclaimeru v případě (nejen) tohoto mého článku za hodně nesmyslné, musím zdůraznit jednu věc. Všechny články, které jsem v Britských listech nebo jinde publikoval a které se obracejí k širší veřejnosti, byly a jsou čistě mé soukromé. Pokud jsou v nich prezentovány kromě faktů i analýzy a názory, tak jsou pouze mé osobní. Ani jeden z mých zaměstnavatelů je ani neinicioval, ani nekontroloval a nic nevěděl o jejich obsahu. Pokud lze mé zaměstnání a vzdělání s nimi spojovat, tak je to jistý oprávněný předpoklad, že mé znalosti jaderné fyziky jsou na určité výši, která mi umožňuje v těchto institucích pracovat. Pochopitelně, úplně jiná je situace u mých odborných publikací. Ty byly publikovány jedině s plným schválením a vědomím mého zaměstnavatele.

Posláním akademie věd je základní výzkum

Hlavním posláním ústavů Akademie věd je základní výzkum v širokém rozmezí oborů. Pochopitelně i zde se podaří řadu věcí dovést až k aplikacím. Ale Akademie věd není závislá na financování z průmyslu. A to se týká i Ústavu jaderné fyziky AVČR. Příklady výzkumů, které se tam provádějí, jsem popsal ZDE a ZDE. I z tohoto popisu je vidět, že vztah k jaderné energetice má jen velmi malá část a ta se navíc týká její případné podoby až ve velmi vzdálené budoucnosti. Já se věnuji hlavně dvěma výzkumným oblastem. První je spojená se studiem velmi horké a husté hmoty pomocí srážek těžkých jader. V současné době třeba také spolupracuji na experimentu ALICE, který studuje fáze hmoty s využitím největšího urychlovače LHC, které zde byly v těch nejranějších fázích vývoje vesmíru. Na populární popis posledních výsledků těchto studií se můžete podívat ZDE. Je vidět, že se jedná o tu nejryzejší formu fundamentálního výzkumu, jejíž praktické aplikace jsou zatím absolutně nepředstavitelné a určitě velmi vzdálené. Druhou oblastí je studium produkce neutronů v tříštivých reakcích a jejich transportu v různých materiálech. V tomto případě je už možné využít získané poznatky i pro jadernou energetiku. Ovšem až pro nové pokročilé budoucí systémy, jakými jsou urychlovačem řízené transmutory. Případně je možné využít získané poznatky o pravděpodobnostech reakcí neutronů s vyššími energiemi s různými materiály taky pro budoucí reaktory IV. generace či využití termojaderné fúze. Ovšem stejně tak jsou nutné a využitelné pro budování neutronových zdrojů založených na tříštivých reakcích, které umožňují studovat a měnit vlastnosti materiálů, studovat vlastnosti biologických struktur i produkci radiofarmak. Dále je lze využít i při studiu biologických účinků neutronů a dalších částic, které jsou důležité i při některých medicínských aplikacích jaderné fyziky. Ani existence tohoto výzkumu tak není závislá na využívání či nevyužívání jaderné energetiky.

Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT v Praze

Učím na této fakultě jeden ze základních předmětů -- základy subatomové fyziky. Tento předmět absolvují téměř všichni studenti jaderných oborů této fakulty. Tedy i ti, kteří jsou zaměřeni na jaderné reaktory a další oblasti, které jsou uplatnitelné v jaderné energetice. Ovšem stejně tak i ti, kteří budou pracovat v medicínských aplikacích, při studiu či úpravě vlastností materiálů nebo aplikaci jaderných metod při ochraně kulturního dědictví. Druhý předmět je jaderná spektroskopie zaměřená pro studenty experimentální jaderné fyziky, u kterých se předpokládá právě spíše zaměření na fundamentální výzkum struktury hmoty. Pochopitelně, že případný rozvoj jaderné energetiky zvyšuje zájem o studium na této škole, ale konkrétně třeba mé působení na fakultě není na jaderné energetice závislé. A už vůbec ne moje činnost na ní.

Zpochybnění objektivity

Připomeňme si, co se píše v tom mém článku, ke kterému se disclaimer připojil. Jde o reakci na krátkou zmínku o jaderných nehodách v Japonsku, kde bylo velice málo informací, některé navíc chybné a hlavně bez kontextu. V článku je popis těchto nehod a jejich následků. Je pravda, že vychází hlavně z informací mezinárodních organizací, které se dohledem nad bezpečností jaderné energetiky zabývají a byly vypracovány odborníky na jadernou fyziku. Ale seriozní informace tam budou spíše než v novinových článcích či aktivistických propagačních materiálech. Nikde v článku není žádná zmínka o tom, jestli jaderná energetika ano či ne, jde o prostý přehled faktů, který má umožnit čtenáři si utvořit vlastní názor.

Jan Čulík neukázal na nic, kde bych něco podstatného zamlčel nebo kde bych lhal. A neukázal ani, kde bych se mýlil. I když pochopitelně se na krátký prostor článku nemohlo vejít vše a v tak komplexních věcech se i odborník může omylu či zjednodušení lehce dopustit. Ostatně, že by byly problémy s fakty v některých z mých dřívějších článků v Britských listech, se zatím nikde neobjevilo. Zpochybnění mé objektivity bylo založeno pouze na tom, že jsem jaderný fyzik. Pokud by se tento způsob zpochybnění objektivity měl uplatňovat důsledně, tak by "objektivně" o problému psali jen ti, kteří o něm nic nevědí a nemají znalosti v daném oboru.

Ve svých článcích na Britských listech i na Deníku Referendum jsem se snažil v co největší míře o předkládání faktů a čísel. Naopak o co nejmenší zabředávání do ideologických a politických půtek, které jsou pro daná media dost typické. Je mi jasné, že mé názory jsou odlišné od převažujících názorů větší části redakcí i čtenářů těchto deníků. Ale pod kritickým dohledem lze v názorové diskuzi nejlépe najít případné chyby ve svých úvahách. Pokud jsem vyjadřoval, že by se například měla rozvíjet jaderná energetika, tak jsem vždy zdůrazňoval, že je to můj názor a jaké faktické důvody mě k němu vedou. V obou mediích většinou nikdo nepředložil fakta, která by mé argumenty vyvracela, ale postupně se přešlo k osočení z profesní podjatosti nebo přímo k osočení, že jsem "placen jadernou lobby".

Po dvou článcích v Deníku Referendum mi bylo jasně naznačeno, že žádné další už nejsou žádoucí. Takže jsem slíbil, že už s žádnými nebudu obtěžovat. A později ve svém článku šéfredaktor jasně napsal, že jediné informace o jaderné energetice, které se zde budou publikovat musí být založeny na zprávách Greenpeace. Čtenářům doporučuji si přečíst diskuzi pod tímto článkem mezi Jakubem Patočkou a Martinem Škabrahou. Krásně ukazuje, že oba prosazují názor, že věda a zjištěná fakta jsou správná jedině tehdy, když odpovídají jejich ideologickým názorům. I když Martin Škabraha připouští, že alespoň z hlediska daného oboru by některá fakta odporující jejich ideologickým představám mohla být skutečná. Názorům Martina Škabrahy na ideologizaci vědy jsem už na Britských listech oponoval.

Moje hluboké přesvědčení je, že věda je prostředek k hledání objektivní reality a nemůže být pod ideologickou kuratelou. Proto se mě zpochybňování mé objektivity disclaimerem pana Čulíka hluboce profesionálně dotýká. Už z toho důvodu, že jsem členem panelu GAČR a sněmu Akademie věd, kde je pochopitelně objektivita tou zásadní podmínkou a zavázal jsem se k ní. To by nebylo tak důležité, protože se to týkalo pouze mě osobně. Ovšem v okamžiku, kdy Jan Čulík píše, že by se Britské listy mohly stát "obětí lobbistických a frakčních tlaků" jen podle institucí, ve kterých jsem studoval a jsem zaměstnán, tak zpochybňuje objektivitu všech zaměstnanců ústavů Akademie věd a dvou nejvýznamnějších vysokých škol v tomto státě, tedy Univerzity Karlovy a Českého vysokého učení technického. Zpochybňuje totiž objektivitu odborníka, který dané věci rozumí, jen proto, že obor na zmíněných školách vystudoval, učí na nich a v daném oboru bádá zde nebo v nějakém ústavu Akademie věd. A naznačuje, že by tyto instituce mohly být zdrojem nějakých lobbystických tlaků na Britské listy. Jan Čulík nedokládá, že Vladimír Wagner píše nepravdy a vymyšlená fakta. Tvrdí, že jako zaměstnance Ústavu jaderné fyziky AVČR a FJFI ČVUT je třeba jej podezírat z neobjektivních informací a vytváření lobbistických tlaků.

Na závěr bych chtěl upozornit na jednu věc. Mým názorem je, že je třeba diskutovat v rovině faktů a ne v rovině osobního napadání a snahy o osobní diskreditaci oponenta. Bohužel jsem už na Britských listech takovou snahu vůči mé osobě zažil. Nešla však ze strany šéfredaktora, takže jsem v psaní do Britských listů pokračoval. Teď je však situace rozdílná. Už jsem musel odejít z Deníku Referendum a teď to vypadá na odchod i z Britských listů. Myslím, že hledání reality a nejlepších řešení problémů, které stojí před naší civilizací, je možné jen na základě co nejkomplexnější znalostí faktů. Tato fakta nezmizí s tím, že se v daném periodiku o nich nebude psát a autoři, kteří na ně poukazují, se vyštvou. A už vůbec ne, když se definuje, že objektivně o faktech z daného oboru nemohou psát odborníci ale pouze úplní ignoranti.

Vytisknout