Dobře (či lépe blbě) utajované výdaje, aneb já nic, já muzikant!

10. 4. 2011 / Jiří Baťa

Mezi několika, (nevím, zda napsat desítkami či stovkami jiných eventuálních, dosud nepublikovaných) případy je zde případ projektu hospice pro onkologicky postižené děti ve Vesňanech (nedaleko Mělníka). Ministerstvo zdravotnictví, prostřednictvím tehdejšího ministra Julínka, který rozhodnutí podepsal, bylo pro tento projekt uvolnilo 30 milionů korun. Stavba hospice se rozestavěla, ale nedokončila. Prý pro nedostatek financí. Ze zamýšleného hospice je dnes druhým rokem jen rozestavěné torzo zarostlé trávou.

Zajímavý je ovšem osud oněch 30 milionů korun, které jako příspěvek MZ poskytlo sdružení Hospic V dobré víře. Původně byl tento projekt odmítnut, neboť úřednící ministerstva měli o projektu vážné pochybnosti. Nicméně tým ministra T. Julínka v květnu 2008 rozhodl, že částku 30 milionů korun do Vraňan pošle. Nyní, když se zjišťují okolnosti, proč se ve stavbě projektu nepokračuje, je pozornost obrácena i na osoby, které se na této transakci podílely. Patří mezi ně především bývalý ministr zdravotnictví Julínek, který se k věci vyjadřuje, no jak jinak, zcela negativně. "Nic mi to neříká. Nikdy jsem ani neslyšel, že by tu nějaký dětský hospic byl", sděluje k věci Julínek. Takže, ačkoliv jako ministr rozhodnutí (kolektivní rozhodnutí porady vedení, které svým podpisem stvrzuje ministr) podepsal, tvrdí, že o ničem neví. Páni ministři, jak patrno, ani nevědí, co podepisují! Tento fakt ovšem není zas až tak překvapující. Jednak se to potvrzuje v mnoha jiných případech, kdy dotyčný něco podepíše, aby v zápětí tvrdil, že o ničem neví, tedy "já nic, já muzikant". Pozoruhodné je také Julínkovo konstatování, že "Nikdy jsem ani neslyšel, že by tu nějaký dětský hospic byl". To prosím, říká bývalý ministr zdravotnictví! Neskutečné! Pravda, není jich mnoho, nicméně jsou a pan ministr by o nich měl něco vědět ! Třeba už proto, že na jeden (projekt) poslal státní dotaci 30 milionů korun! Neskutečné.

Na realizaci dotace vraňanského hospice se, podle úředníků MZ, podílela jednak Julínkova bývalá náměstkyně Markéta Kellerová ("Obecně platí,že jsme všichni tehdy podporovali hospicovou péči, ale že bych se zasazovala právě o tento projekt, to ne!"), ale rovněž nechvalně známý "šibal" a "šejdíř" Marek Šnajdr. Ten se k věci vyjadřuje především tvrzením, že si na tuto dotaci, jak jinak, vůbec nepamatuje! "Ročně jsme projednávali spoustu podobných žádostí, na tuto konkrétní si nepamatuji. Takže rozhodně jsem ji nemohl prosazovat. Ne, fakt ne", říká k tomu M. Šnajdr. A opět malá perlička. Pan Šnajdr se vyjadřuje v tom smyslu, že si fakt na tuto dotaci nevzpomíná, ale jedním dechem dodává, "že ji nemohl prosazovat!"! Jaksi pomíjí možnost, že nevzpomenout si neznamená zcela vyloučit možnost existenci dotace, ale na druhé straně zcela jednoznačně tvrdí, že ji proto nemohl prosazovat. A je vymalováno.

Suma sumárum, rozhodnutí pro dotaci stavby hospice ve Vraňanech zřejmě schválil Lesní výbor černých mravenců a podepsal jej sám Ferda Mravenec, coby podnikatel pro práci všeho druhu.

Snad to není až tak zajímavá informace, protože podobných případů je na politické scéně dost a dost. Ostatně ani pan ministr Vondra si nevzpomíná, že by kdy podepisoval nějaký rozpočet, potažmo peníze pro ProMoPro, bývalá ministryně obrany Parkanová si rovněž nevzpomíná, že by požehnala mj. nákupu obrněných transportérů, Kalousek nic neví o tendru na padáky pro armádu, pistole pro policii atd. Nebude asi dlouho trvat a dozvíme se, že si třeba pan premiér Nečas už nevzpomíná, že by kdy podepisoval nějakou koaliční smlouvu, pan ministr John zase už nyní zapomíná, že v programovém prohlášení měli boj s korupcí a tak bychom mohli pokračovat. Zkrátka, v politice hraje Alzheimer první housle! Ke spokojenosti politiků, ke škodě státu a občanů!

Nepsal bych o tom, kdybych se nedíval na ČT24, kde politoložka paní profesorka Dvořáková, stejně jako den před tím předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský otevřeně a srozumitelně mluvili mj. o stavu naší politiky, o příčinách její morální pokleslosti, o vlivu moci a hlavně peněz, které jediné jsou hnacím motorem kontroverzního konání vlády a mnohých (čest výjimkám) poslanců pod taktovkou stranických aparátů, vlivných kmotrů, sponzorů, lobbyistů atd. Právě paní Dvořáková zdůraznila, že místo toho, aby zvolení politici konali a naplňovali svěřenou jim důvěru a činili vše pro blaho občanů a společnosti, jejich cíle a snažení jsou vesměs stranické, potažmo osobní, vedené sobeckým pudem po penězích na úkor ( ze zákona ) chybějící zodpovědnosti za své činy, odpovědnosti za stát, potažmo jeho občanů.

Perspektiva či výhledy do budoucna nejsou nejlepší. Rozkládající se koaliční vláda tancuje na křehkém a již lámajícím se ledě, kauzy rostou jako houby po dešti, otázka vyslovení (ne)důvěry vládě je na spadnutí. Podle mého, čím dřív, tím lépe, jenže! Koho za ně? Najdou se lepší, hlavně odpovědnější a poctivější lidé? Toť otázka! Dělat si nějaké příliš velké iluze není na místě, ale zase na druhé straně je naděje, že by se nová vláda měla (mohla) z dosavadních zkušeností, mnohému vyvarovat. Poučení z chyb či nedostatků (dá-li se to tak nazvat) vlády současné by měla víc než dost. Co mne se týká, rád bych tomu věřil. Pochybnosti však zůstávají.

Vytisknout