Může existovat jiný svět?

11. 4. 2011 / Iris Marion Young

Ideje a argumenty o tom, co globální demokracie a globální spravedlnost vyžaduje, jsou daleko lépe rozpracovány než ideje o tom, co mohou lidé a organizace světa dělat, aby je uskutečnili. Důvodem k optimismu je v tomto ohledu růst a imaginace nadnárodních sociálních hnutí, zvláště těch zapojujících národy a sdružení z jižní polokoule, jež se důrazným způsobem staví proti existujícím strukturám vojenské a ekonomické hegemonie. Již několik let se desetitisíce těchto lidí setkává na Světovém sociálním fóru a skoro na každém z klíčových setkání globálních elit v posledních pěti letech lze vidět a slyšet demonstrace proti kapitalistické globalizaci.

Tato nadnárodní sociální hnutí jsou však v převážné míře orientována na diskusi a mají opoziční charakter. Někteří z aktivistů tvrdí, že tato hnutí by se z principu měla vzdát formulování specifických programových cílů institucionální změny a pokusu o její prosazení. Chápu důležitost zachování kritického hlasu, který stojí mimo, a oceňuji hodnotu široké a inkluzívní diskuse, jež by mohla být uzavřena v případě snahy o dosažení shody o cílech jednání. Některé organizace a instituce by nicméně měly navrhnout institucionální a politické alternativy, jež by učinily globální vládnutí demokratičtějším a spravedlivějším.

Zdá se, že takovéto alternativy si nelze představit, jestliže žijeme v podmínkách globální diktatury. Hraje se o hegemonii. Většina lidí, kteří nevidí žádnou alternativu, vůči hegemonii rezignují a jsou pohlceni její mocí s vírou, že se sami zachrání před bombami a možná z toho získají nějaký prospěch. Rezignace a cynická podpora jsou však živnou půdou diktátorství jakéhokoliv typu. Jediný možný způsob, jak lze diktátora oslabit, je odmítnout s ním spolupracovat. Jediným možným prostředkem posunu od hegemonie k demokracii je tedy to, že státy, soukromé organizace a jednotlivci se pokusí společně zorganizovat odpor proti snahám USA a s nimi propojenými mezinárodními finančními a podnikovými silami řídit světové záležitosti svým vlastním způsobem. Toto dělají již některá hnutí a na stole leží některé další návrhy.

Spotřebitelská hnutí férového obchodu přímo spojují volbu spotřebitelů s prospěchem pro primární producenty, i když jsou stále ještě příliš omezená na to, aby měla výrazné dopady na obživu. Rostoucí počet organizací v USA a jinde, abychom zmínili jiný případ, se snaží omezit zdroje Světové banky tím, že bojkotují dluhopisy, na nichž je závislý rozsah jejich financování.

Na úrovni koordinace států, jak tvrdí někteří autoři, může být důležitým způsobem konfrontace s vojenskými a ekonomickými zájmy, jimž dominují zájmy americké, rozšíření eura v mezinárodním obchodě. Z hlediska mnoha méně mocných národů by to samozřejmě mohlo prostě znamenat výměnu jednoho děsivého diktátora za jiného, poněkud méně hrůzostrašného. Někteří autoři snad pozitivnějším způsobem navrhují, že EU je schopna zavést daň z finančních transakcí či nějakou jinou daň kvůli financování globálního vládnutí a redistribuce, a pokud to udělá, pak se další státy mohou připojit.

Konečně existuje možnost pracovat na úrovni a prostřednictvím OSN, stejně tak jako na vytváření nových globálních institucí. Od té doby, co USA a Velká Británie vedou svou válku proti Iráku v přímé konfrontaci s Radou bezpečnosti, mnozí lidé ze všech částí politického spektra dospěli k závěru, že OSN se s ohledem na tvorbu globální politiky stala ještě méně relevantní než předtím.

Nicméně je zjevné, že aspirace demokratizovat světové vládnutí a distribuovat povinnosti globální spravedlnosti vyžadují nějaký typ globálních institucí, jež v principu zahrnují či reprezentují každého na světě. Dnes je OSN, především pak Valné shromáždění, jedinou institucí, která zahrnuje všechny národy světa, i když to dělá omezeným a výrazně nedokonalým způsobem. Je něco pravdy na tvrzení některých lidí, že OSN se často jeví jako nástroj a zdroj legitimizace cílů amerických vojenských a ekonomických zájmů. Události z jara 2003 však ukazují, že OSN může být scénou pro globální diskusi a politický konflikt. V průběhu posledních dvou desetiletích globální sociální hnutí využívala oficiální zasedání OSN, jež se týkala specifických záležitostí, k tomu, že vznášela politické požadavky na státy a mezinárodní organizace a formulovala radikálnější alternativy. Existují-li totiž domácí občanské společnosti pouze ve vztahu ke státům, pak globální občanská společnost, kterou tak oslavují mnozí aktivisté, existuje ve vztahu k oficiální mezinárodní organizaci OSN.

Konečně jde o to, že existující OSN musí být reformována či transformována takovým způsobem, aby sloužila cílům vedoucím k demokracii a spravedlnosti. Současná podoba Rady bezpečnosti není férová a je zastaralá. Je rovněž potřeba opustit brettonwoodské instituce a svět by měl začít s novou globální finanční regulací. Ustavení shromáždění národů vedle Valného shromáždění při OSN by mimo to podpořilo lokální sebeurčení v kontextu globální koordinace. Kromě toho jde o to, že nejlepší způsob, jak lze nasadit uzdu unilaterálním americkým vojenským silám, je vytvoření nadnárodních vojenských sil s daleko větší autoritou a kapacitou, než byla doposud poskytována silám OSN. Faktická existence globální hegemonie by nás neměla odrazovat od úsilí o dosažení těchto cílů a spíše by nás měla přesvědčit o tom, že nemáme žádnou jinou možnost než o ně usilovat.

---

Text je ukázkou z knihy, která byla publikována na konci minulého roku: Iris M. Young: Proti útlaku a nadvládě. Transnacionální výzvy politické a feministické teorii. Ed. Z. Uhde. Filosofia, edice Filosofie a sociální vědy, Praha 2010.

Vytisknout