Hrůza z radioaktivity? Pár poznámek k Fukušimě

11. 4. 2011 / Milan Honusek

Ze sdělovacích prostředků má řada příspěvků odstín tiché hrůzy a spíše se blíží šíření poplašné zprávy. Nepodceňuji havárii reaktorů v Japonsku, je to velice nepříjemná věc, ale měli bychom se pokusit o zařazení této problematiky do více souvislostí, o což se bodově pokusím.

Žijeme v prostředí, kde jsme obklopeni přírodní radioaktivitou. Máme např. v ČR velké množství radonu, uniká ze země, boj s ním je i otázkou stavebních řízení atd. Plyn se dostane do plic, tam se rozpadne a může vyvolat rakovinné bujení. Zapříčiňuje i úmrtí na rakovinu plic. Přírodní aktivita je dobře měřitelná, např. i na jednoduchém germaniovém detektoru se po několika minutách měření objeví linka s energií 1460 keV příslušející přírodnímu radioizotopu 40K. Zvýšená radioaktivita se projevuje i v letadlech ve vyšších výškách vzhledem k vlivu kosmického záření. Mj. atmosféra je zaneřáděna pozůstatky pokusů s jadernými zbraněmi. Zvýšená radioaktivita se pozoruje i v okolí tepelných elektráren vzhledem k přítomnosti uranu v popílku.

Přirozená radioaktivita je zhruba 0.1 -- 0.2 µSv/hod. Přejděme k hodnotě 100 milionkrát větší, tj. cca 10 Sv/hod. (Upozorňuji na obrovskou škálu hodnot, které jsou i dobře měřitelné. Někde tady bude asi i příčina toho, že byla omylem na Fukušimě naměřena hodnota 1000 x vyšší). Pokud tam člověk bude cca 1 hodinu, projeví se na něm tzv. deterministické účinky záření, čili situace, kdy můžeme hovořit o tom, že je jednoznačná vazba mezi onemocněním a ozářením.

A co ozáření člověka hodnotami mezi těmito krajnostmi? Jedná se o náhodné účinky, které můžeme vyhodnocovat na základě statistického zvýšeni rakovinných onemocnění. Nemůžeme říci, kdo onemocněl "díky" radioaktivitě a kdo jiným způsobem. Čím větší ozáření, tím roste pravděpodobnost vyvolání rakoviny.

Domnívám se, že neexistují tak přísné předpisy na ochranu zdraví jako je ochrana před radioaktivním zářením. Neexistuje bezpečná dávka, vychází se z toho, že dávky mají být tak nízké, jak je to rozumně dosažitelné a samozřejmě existuje systém limitů. Princip je znám pod názvem ALARA (As Low As Reasonable Achievable). Představme si, že by byl stejný přístup aplikován na ochranu ovzduší. Pak třeba na Šumavě změříme množství škodlivých látek a budeme požadovat např. v Ostravě stejné hodnoty. Nechci zlehčovat vliv radioaktivního záření, ale je potřeba zvážit, o jakou zvýšenou dávku se jedná (samozřejmě i z hlediska doby pobytu v zamořeném prostoru) a porovnat ji s celkovou roční dávkou občana 1 mSv.

Objevuje se i zděšení nad únikem 131I do moře. Je oprávněné. Tak vysoká koncentrace radioaktivity do přírody uniknout neměla. (Ani ropa v Mexickém zálivu). Z hlediska likvidace havárie je ale potřeba připomenout, že jednak se aktivita rozptýlí do moře, ale hlavně se izotop brzy rozpadne na zanedbatelnou hodnotu. Poločas 131I je 8 dní, za dva poločasy je už ho čtvrtina. Za 80 dní je ho tisícina, za 160 dní už miliontina. Izotop 131I je navíc dobře měřitelný gama spektroskopickými metodami.

Znovu zdůrazňuji, že nechci zlehčovat problémy s poškozenými jadernými reaktory. Rozhodně je zde nebezpečí výskytu dlouhožijících izotopů poblíž elektrárny a vnitřní kontaminace. Vše je ale možno monitorovat s pomocí současné techniky a přijímat odpovídající opatření. Je ale potřeba věci vyhodnocovat pomocí racionálních argumentů. Někteří novináři jsou asi placeni za senzace.

Vytisknout