Normalizovaný Monbiot aneb Náruč establishmentu otevřená

6. 4. 2011 / Karel Dolejší

I.

Jádro, ne uhlí - tak by se dalo shrnout Monbiotovo nové krédo. Uhlí je prý totiž horší: Kvůli globálnímu oteplování, dopadům na lidskou populaci a kvůli tomu, že alternativní energetika coby možná náhrada uhlí je údajně opět horší než jádro.

Mobbs namítá, že ve skutečnosti neexistuje důvod zjednodušovat problém na uvedenou dichotomii. Uhlí koneckonců není samo o sobě ničím absolutně špatným, čeho se zbavíme a nastane ráj na zemi. To, co je naopak klíčové, je rozsah jeho použití. Polovina uhlíkových emisí z pevných paliv, které lidstvo vyprodukovalo od začátku průmyslové revoluce, vznikla po roce 1971, a tři čtvrtiny po roce 1937. Třetina uhlíkových emisí ze všech fosilních paliv vznikla po roce 1992, kdy svět oficiálně uznal potřebu emise radikálně omezit. To znamená, že rozsah využití fosilních paliv přes všechny krásné řeči masivně narůstá, a stejně tedy rostou i emise. Fundamentálním problémem není fakt, že využíváme uhlí, ale že naše spotřeba zdrojů exponenciálně roste.

V roce 2004 emise skleníkových plynů z pevných paliv představovaly 22% všech skleníkových emisí, kdežto odlesňování, metan a oxidy dusíku uvolňované průmyslovým zemědělstvím (tedy bez započtení emisí vznikajících spálením fosilních paliv při zemědělských pracech!) představovaly až 39% podíl. Jinak řečeno, typický západní konzument neškodí klimatu na prvním místě spotřebováváním elektřiny vyrobené z uhlí, ale svou dietou. Průmyslové zemědělství totiž jednak samo produkuje obrovské množství skleníkových plynů, jednak ničí kapacitu přírodního prostředí tyto plyny zpětně pohlcovat jejich vázáním v půdě a biomase.

Příznivci "zeleného kapitalismu" - představy, že naše společnost zůstane v zásadě stejná jako nyní, jen se "přepne" z neobnovitelných zdrojů na obnovitelné - často argumentují tím, že lidstvo v současnosti spotřebovává necelé 1% energie, která na Zemi dopadá ze Slunce. Mobbs ovšem podotýká, že na povrch planety sice skutečně za rok dopadne 5 400 000 exajoulů, nicméně z nich je prostřednictvím dosud nejefektivnějšího procesu přeměny solární energie, jaký známe - fotosyntézy - pouze 4 200 exajoulů nakonec vázáno v biomase. A lidstvo už v současnosti z technologických i netechnologických důvodů využívá asi 1 000 exajoulů této energie, tedy necelou čtvrtinu. Představa, že můžeme dál radikálně zvyšovat podíl námi spotřebované energie na úkor globálního ekosystému, na jehož fungování závisí naše přežití, je tedy zavádějící. Pokud by se ekosystém destabilizoval, budou nám chybět i takové základní věci jako dýchatelný vzduch. Opět tedy narážíme na fakt, že naše spotřeba je jednoduše příliš velká.

II.

Monbiotovo tvrzení o poměru radioaktivních emisí uvolňovaných z uhelných a jaderných elektráren se opírá o zastaralou studii z roku 1977, kterou ještě navíc dezinterpretoval. Není pravda, že spalování uhlí uvolňuje stokrát více radioaktivních látek než provoz jaderných elektráren. Studie, kterou Monbiot z druhé ruky cituje, tvrdila, že na tehdejší technologické úrovni spalování uhlí uvolňovalo na jednotku vyrobené energie desetkrát více radioaktivních izotopů než jaderné elektrárny. Mezitím se ovšem ekologický standard uhelných elektráren značně zlepšil a množství uvolňovaných pevných částic, včetně radioaktivních, radikálně kleslo. Dnes mají uhelné elektrárny stejně velké nebo dokonce menší radioaktivní emise než elektrárny jaderné. Kromě toho vždy existovaly některé oblasti, ve kterých byly JE odjakživa nebezpečnější - například pokud jde o radioaktivní jód ohrožující štítnou žlázu.

Stejně tak je zřejmé, že Monbiot úplně ignoruje novější studie o dopadu radioaktivity na lidské zdraví, a proto i události ve Fukušimě interpretuje chybně. Nestará se např. o pravděpodobnost vzniku genetických vad v důsledku dlouhodobé expozice. Nezná nová epidemiologická data z Německa, Švédska a USA, která ukazují, že dosavadní model kauzálního působení radioaktivity na lidské zdraví nedokáže vysvětlit tisíce případů onemocnění, které podle něj vůbec neměly nastat.

Rozsáhlá studie nedávno publikovaná v časopise Annals of the New York Academy of Sciences kriticky zkoumá údaje o skutečném počtu obětí černobylské jaderné havárie z roku 1986 a dochází k celkovému číslu 985 000 obětí. To je ovšem něco jiného než tvrzení o 4 000 obětí, které Monbiot převzal od MAAE.

Monbiot také nerozlišuje mezi působením vnějších a vnitřních emitorů radioaktivního záření. Nedávná série demisí v ICRP souvisí s tím, že její oficiálně uznaný model dopad vnitřních emitorů (vdechnutých nebo snězených radioaktivních izotopů) na lidské zdraví zjevně podceňuje, možná až třistakrát.

III.

Jádro není ani zdaleka "čisté", pokud jde o uhlíkové emise. Bilance mimo jiné silně závisí na kvalitě rudy, z nichž je vyráběno palivo. Tato výroba totiž vyžaduje značné vstupy v podobě fosilní energie. Kvalita těženého uranu ovšem klesá ještě rychleji než kvalita těženého uhlí. Oxford Research Group přitom spočítala, že při zpracování rudy s obsahem U₃O₈ na úrovni 0,02% bude celkový energetický zisk z jaderné elektrárny nulový. V současnosti se zpracovávají rudy s průměrným obsahem U₃O₈ na úrovni 0,15%..

***

George Monbiot se fixuje na potřebu zachování ekonomického růstu, který je údajně nejefektivnějším nástrojem řešení problémů. Je to ovšem nástroj, s nímž můžete příjem nejchudšího obyvatele planety zvýšit o jeden dolar pouze tak, že tomu nejbohatšímu umožníte vydělat dalších 166 dolarů - což proklamovanou efektivitu poněkud zpochybňuje. Nekonečné pokračování růstu na konečné planetě navíc ani fyzicky není možné. Z novějších kalkulací vyplývá, že destruktivní efekty přelidnění a vyčerpávání zdrojů se dostaví dříve než masivní efekty klimatických změn (které ovšem pak situaci dále zhorší).

Neexistuje prostě žádný způsob, jak společnost, v níž žijeme a na kterou jsme zvyklí, učinit dlouhodobě udržitelnou - ať už s jádrem, nebo bez něj. Ale přesně o to se právě Monbiot snaží. jeho cílem je stasis, stagnace, zablokování evoluce.

Tento model uvažování je ovšem dosti rozšířen. Lidé kdysi považovaní za environmentalisty vzdali kritiku základních myšlenkových předpokladů průmyslové moderny a přizpůsobili se fungování lobbyistického a mediálního světa, který chce slyšet pouze optimistické příběhy se šťastným koncem. Namísto alternativního životního stylu nastupují lehce do zelena obarvené mluvící hlavy. Zhodnoceno s Marcusem, alternativa byla opět vstřebána.

***

Mobbs zdůrazňuje, že je čistě Monbiotova věc, jaké interpretace používá; měl by však mít v pořádku fakta, o nichž hovoří, a to nemá.

Lobbyistický a mediální environmentalismus přestal čelit základním ekonomickým, termodynamickým a ekologickým skutečnostem a zaměřil se na přátelskou komunikaci s establishmentem, který mu za to nabízí marginální ústupky. Tradiční environmentalismus se rozpadl na svět "zelené" mediální popularity a svět nepříjemné pravdy.

George Monbiot si zjevně vybral ten první.

Vytisknout