Propočítal jsem důchodovou reformu a vyšla mi generální stávka

8. 3. 2011 / Josef Mrázek

Zdrojem pro průběžné financování důchodů dosud jsou odvody ve výši 28 % hrubé mzdy, z toho většina (21.5 %) odváděná přímo zaměstnavatelem a zbytek jako srážka z hrubé mzdy. Dohromady to přináší více než 340 miliard korun. Nově se navrhuje slevit zaměstnavatelům 1.8 %, stát by jim tak věnoval 22 miliard ročně. Je to nezmiňovaný malý dárek podnikatelům, ovšem jedenáctkrát větší než částka, kvůli které byla vláda ochotna nechat padnout nemocnice a pak je rozdat. A těch 22 miliard by chybělo v penzích a musely by se nějak nahradit.

To však není jediná schválnost a podraz útočící na průběžné financování důchodů. Podívejme se, co se nám předkládá jako reforma. Na rozdíl od stávajícího stavu nabízí se možnost nevratně se rozhodnout, že se z těch 28 % uberou 3 % a budou se odvádět do soukromého fondu (proč ne levnějšího státního nebo bankovního?) a k tomu se přidají 2 % navíc na úkor čisté mzdy.

Deponování 3 % hrubých mezd, určených až dosud pro průběžné financování důchodů, na účty soukromých fondů by ubralo z výběru pojistného asi 12 miliard v prvním roce, když by se zapojila předpokládaná třetina zaměstnanců. Postupně by se přidávali další, hlavně všichni s vyššími platy, protože nejen tato 2 % , ale také ta 3 % by vstupovala do soukromého fondu jako osobní vlastnictví vkladatele a ne jako příspěvek do solidárního systému. To je výhodné pro občany s vyššími příjmy, protože výsledný důchod by obsahoval také fondovou složku, přímo úměrnou výši platu důchodce v době jeho aktivní služby. Takové posílení "zásluhovosti" se ovšem dá zařídit také jednoduchou úpravou výpočtu důchodů v systému průběžného financování....

První rok by se na kontech soukromých fondů mělo objevit spolu se zmíněnými 2 % celkem asi 20 miliard korun a za každý další rok by to bylo stále více následkem zákazu vystoupit ze systému. Touto cestou by mohly pensijní fondy, kdyby nezkrachovaly, obsahovat v plném rozvoji až bilion korun, o které byla omezena spotřeba obyvatelstva se všemi následky pro ekonomiku.

To, že již v prvním roce by chybělo pro vyplácení důchodů zmíněných 22 a 12, tj. 34 miliard, má být záminkou pro trvalé zvýšení DPH na jednotnou sazbu 20 % bez ohledu na to, že by to mělo zničující vliv na sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva a na nemocné. Jen za léky a různé položky v nemocnicích by se muselo ročně připlatit 11 miliard korun. Za rok by se vybralo asi 58 miliard navíc, což znamená asi 500 Kč na obyvatele za měsíc. To všechno, aby každý občan, i nejchudší, přispíval na podnikatele 190 Kč měsíčně, a skládal se na kapitál umožňující bohatnout majitelům pensijních fondů.

Hrozné je zjištění, že zvýšení nižší sazby DPH vlastně bezohledně zatíží skoro jednotnou daní 500 Kč měsíčně každého, tedy i sociálně slabé, kterých se jinak týkají významné úlevy, a ještě větší měrou nemocné. Řeči o kompenzacích sotva někoho mohou přesvědčit. A přitom škody způsobené zvýšením DPH nejsou vyváženy žádným přínosem k řešení budoucích penzí, jak se nám lže. Zhruba devadesát procent z dřívější výšky penzí by bylo, i po hrůzném zavedení tak zvané reformy, financováno obdobně jako dosud, průběžným systémem. Zbylých v průměru deset procent a to, co se do fondu vkládalo navíc, by se vyplácelo zcela podle zásluhového principu. Na celkovou hodnotu důchodu by to mělo velmi malý vliv.

Průběžný systém je plně udržitelný

I podle návrhu "reformy" by se občané mohli rozhodnout zůstat v režimu průběžného financování, což by ještě dost dlouho nevyžadovalo žádný zákrok (i když se lže, že ano), jen by se v budoucnu mírně zvýšily odvody zaměstnanců na úkor jejich čisté mzdy. Stačilo by těmito úpravami dolaďovat náhradní poměr (poměr mezi průměrnou čistou mzdou a průměrným důchodem) u zavedeného průběžného systému. To by zaměstnance neohrozilo, protože stále roste produktivita práce. Také je možné, že demografický vývoj se narovná, jako ve Francii, pokud se rodiny dočkají slušnějšího zacházení ze strany státu.

Vidíme, že halasně vyhlašovaná nutnost reformy je lež, a kdyby občané byli dost informováni a nešli do fondů, stačilo by odvrátit to zákeřné ubírání 22 miliard každý rok a průběžný systém by bez problémů a ztrát mohl sloužit dále.

Rozbor problému je možné uzavřít tak, že zřízení pensijních fondů přináší rizika, škody a zbytečné náklady velkého rozsahu a nejsou k ničemu potřebné. Tvrzení, že je potřeba zvýšit DPH je nepravdivé a jeho prosazování nasvědčuje tomu, že může jít o nekalé záměry a nebezpečné korupční pozadí. Podkopání zdroje příjmu sociálního pojištění pod záminkou zlevnění pracovní síly by ve svém důsledku zvýšilo daňovou zátěž občanů s nižšími příjmy a nezaměstnanost. Vláda ignoruje všechny domluvy a věcnou argumentaci a vymlouvá se na Bezděkovu komisi, která je totálně ve střetu zájmů a zcela nevěrohodná.

Nabízí se zatím dva způsoby řešení. U obou je potřeba zlepšit informovanost obyvatelstva. Podle jednoho by mohli čestní poslanci odmítnout záměr privatizace důchodového systému a trvat na zachování průběžného systému. V rámci koalice by to mohli být poslankyně a poslanci Věcí veřejných a mohli by tak zahájit svou rehabilitaci, potřebují to. Druhé řešení je založeno na tom, že asi není moc daleko chvíle, kdy dost lidí pochopí, o co jde a co jim hrozí. Závažnost problému je veliká, a patří mezi ty, kvůli kterým je nutné uvažovat o možnosti generální stávky.

Ing. Josef Mrázek, CSc.,

vicepresident Svazu pacientů ČR

Vytisknout