Demokracie nebo oligarchie, humanismus nebo ekonomismus?

7. 3. 2011 / Vladimír Nindel

Ani jedna ze tří stran současné české vládní koalice nevyhrála volby do Poslanecké sněmovny. Koaliční "vítězové" nepřihlížejí k programu skutečně vítězné strany a nechtějí vést dialog se společností, jen -- při opouštění řady předvolebních slibů -- prosazují jistý dlouho promýšlený úzký sociálně-ekonomický koncept. Chovají se, jako by neexistoval jiný než jejich program, jako by ve společnosti neexistovaly žádné alternativní programy, jako by jim země neomezeně patřila, jako by byl jejich mandát, vzniklý na základě povolební kalkulace, neomezený.

Mýlí se a povolební vývoj ukazuje na rozpor mezi touto kalkulací a skutečnými názory veřejnosti.

Skutečnost, že slovo "demokracie" zní ve dvaadvacátém roce éry pravdy a lásky mnoha českým občanům téměř jako neslušné, má více příčin.

Situace je velmi vážná. Za pokračování dosavadního stavu bude demokracie dále zneužívána, diskreditována a deformována. Mimo jiné bude pokračovat záměrné vysávání, podvazování a ochromování všeho veřejného, z čeho ještě malému okruhu osob neplyne zisk. Mnozí bohatí a nejbohatší se dál budou chtít co nejméně dělit s většinou, která jim vůbec umožňuje vydělávat -- a zároveň na ní budou chtít ještě víc bohatnout. Tím bude zároveň vzrůstat jejich nepřiměřená moc. Bude pokračovat vytváření poměrů příkré nerovnosti, atmosféry neinformovanosti, povrchnosti, nepravd a polopravd, růst sobectví, manipulací, bezohlednosti, nevraživosti až nenávisti. Demokracie je formou humanity - ale v České republice je příliš mnohými nepochopen a fakticky odvrhován humanistický étos.

Zneužívána je i krize vyvolaná nezodpovědností soukromých finančních skupin, působících v globálním měřítku. Jejich neodpovědnost je třeba chápat doslova. Důsledky krize, vyvolané neodpovědnými finančními spekulacemi a operacemi, jsou masívně využívány k tvrdému nátlaku na veřejné sektory a sociální systémy demokratických států -- když předtím těmto státům způsobily obrovské potíže.

Faktická neodpovědnost finančníků a ekonomů, a do značné míry také politiků, je zřejmě hlavní příčinou současného marasmu.

Politici demokratických států a jejich uskupení však zodpovědní být musí. Tento princip je nutné zejména v současné situaci zvlášť zdůrazňovat. Dalším takovým principem je společenská spravedlnost.

Demokracie byla vyvinuta proto, aby sloužila všem lidem, všem občanům, nikoli jen nebo převážně zájmům oligarchie - domácí, cizí či globální.

Probíhá zápas mezi demokracií a oligarchií, který je zároveň zápasem o skutečnou demokracii. Demokracie se musí stát reálnou, jinak zanikne. Podobně se musí zreálnit i ekonomika a informovanost. Mnozí ekonomové a jiní podobní experti se musí "zařadit" -- pochopit, že nejsou těmi, kdo rozumějí všemu a mohou rozhodovat o všem. Zkušenost posledních desetiletí ukazuje, že nejsou důvody pro takovou pýchu.

Ekonomika musí sloužit lidem, nikoli lidé pokažené ekonomice, spekulacím, asociálnímu inženýrství. Život lidí, i těch "obyčejných", život národů, ale vlastně veškerý život na této planetě, kterou chceme mít rádi, si nezaslouží, aby s ním byly hrány sobecké a nezodpovědné hry. Svět, zejména však Evropa a "Západ", potřebuje silnou humanistickou vizi.

V naší zemi můžeme navázat na domácí i světovou tradici. Vlastně musíme -- pokud nechceme zradit sami sebe. Důsledkem tohoto postoje je i výrazný nesouhlas s různými formami nedemokratické a nespravedlivé politiky. Je potřebná intenzívní věcná diskuse o účinných způsobech zásadního ozdravení poměrů u nás.

Svatopluk Beran (Jihlava), Štefan Haviar (Holešov), Jiří Jareš (Písek), Jan Krátký (Praha), Doc. Ing. Ivan Němec CSc. (Brno), Vladimír Nindel Mgr. Ing. (autor textu, Praha), Hynek Opolecký (Praha), Valentýn Plzák (Praha), Jindřich Sklenařík (Praha), Ing. Jan Tamáš Ph.D. (Praha), Tomáš Vokoun (Brno)

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.3. 2011