Zloděj -- sólokapr. Senzace či smutná realita?

7. 3. 2011 / Jiří Baťa

V rubrice Černá kronika Kroměřížského deníku ze dne 3.března 2011 je popsán poněkud kuriózní případ krádeže v obchodním domě. Kradla zde totiž čtyřiaosmdesátiletá stařenka. Hodnota ukradeného zboží: třicet korun! Případ šetřila přivolaná městská policie, která měla původně za to, že stařenka věc odcizila z roztržitosti. To se však nepotvrdilo, žena se ke krádeži přiznala a za tento přestupek jí byla uložena pokuta sto korun. Tolik stručně ze zprávy.

Nevím, nakolik je tato zpráva důležitá pro veřejnost, ale nepředpokládám, že by měla mít odstrašující charakter. Spíše se jedná o kuriozitu a nevídaného zloděje --sólokapra! Jedno mne však nenechává klidným -- a sice, zda se také někdo zamyslel, proč asi ta stará žena kradla. Na rozdíl od jisté skupiny našich spoluobčanů to nebyl úmysl bezpracného zisku nabytí nějakého předmětu, ale snad i nutnost, potřeba, která měla své opodstatnění, tedy možný sociální podtext. Tím je míněn nedostatek finančních prostředků, kdož ví, ale uložená pokuta musela se stařenkou pěkně zacloumat. Mám obavy, že počet takových případů bude brzy narůstat, protože situace seniorů bude čím dál svízelnější. A pud sebezáchovy povede i k takovému zkratkovitému, ne-li zoufalému jednání. Nemám v úmyslu takové počínání obhajovat, ale mám pro to jisté pochopení a také chci poukázat na fakt, že krádež za třicet korun je jednak úplná "prkotina" proti tomu, co "za pět prstů" nakupují jiní "spoluobčané" - a že se tím zabývala i městská policie mne překvapuje o to více.

Protože mám jisté zprostředkované zkušenosti s takovými nákupy, vím, že už nejsou mnohými obchodníky ani registrovány. Z jednoho prostého důvodu: marnost nad marnost! Krádež do pěti tisíc korun není trestný čin, ale pouze přestupek, který se zpravidla projednává ve správním řízení. To trvá někdy značně dlouho, nemluvě o tom, že množství přestupků se ani nestíhá řešit. Toho využívají "taky spotřebitelé" k tomu, že nemají žádné zábrany, aby ve svých "nákupech" pokračovali. Zakopaný pes je totiž v přehnané liberizaci našich zákonodárců, kteří aby prý ulehčili policii, stanovili hranici přestupku, respektive trestného činu, v takovéto nerozumné výši. Jinými slovy, obchodníci či manažeři, ale i policie (státní či městská), se neradi takovými "nákupy" zabývají, neboť sami vidí, že to k ničemu nevede. Výsledek? Krade se vesele dál! Proto mne poněkud překvapila skutečnost, že ke krádeži věci za třicet korun, notabene se čtyřiaosmdesátiletou "zlodějkou", byla k šetření povolána policie. Svým způsobem možná senzace, ale možná také tvrdá či holá sociální realita dnešních a brzkých dnů budoucích.

PS: V jiných případech podobného nákupu, i v ceně vyšší než třicet korun, je pachatel sice zadržen, "zakoupené" zboží je mu odebráno, aby nakonec s velkým povzdechem (a vztekem) obchodníků byl propuštěn na svobodu. Docela demokratické, že?

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.3. 2011