Tentokrát vezmeme s sebou celou Zemi

8. 3. 2011

Civilizace procházejí vzestupem, rozkladem, a nakonec umírají. Čas, jak tvrdili antičtí Řekové, je pro jedince i pro státy cyklický. Jak se společnosti stávají komplexnějšími, stávají se nevyhnutelně i choulostivějšími. Jsou zranitelnější. A když se začínají rozpadat, objevuje se podivný únik vyděšeného a zmateného obyvatelstva před realitou, neschopnost uvědomit si vlastní křehkost a blízkost kolapsu. Elity nakonec hovoří ve frázích a žargonu, který se k realitě už nijak nevztahuje. Unikají do izolovaných útočišť, ať už na dvůr ve Versailles, do Zakázaného města, nebo do moderních palácových budov. Elity se oddávají neomezenému hédonismu, shromažďování zbytečného bohatství a extravagantní spotřebě. Jsou hluché k utrpení mas, jež jsou potlačovány se stále větší a větší krutostí. Zdroje jsou ještě nemilosrdněji spotřebovávány, dokud nedojde k jejich vyčerpání. A poté vybrakovaná stavba padne. Římské s sumerské impérium padlo tímto způsobem. Mayské elity, poté co vyklučily své lesy a znečistily vodní toky bahnem a kyselinami, upadly nazpět do primitivismu.

Zatímco se po celé planetě šíří nedostatek potravin a vody, zatímco rostoucí bída a utrpení vyvolávají pouliční protesty na Středním Východě, v Africe a v Evropě, elity dělají, co dělávají všechny elity. Rozpoutávají více válek, staví si větší pomníky, uvrhávají své státy hlouběji do dluhů, a když se všechno zhroutí, naloží to na záda dělníků a chudiny. Kolaps globální ekonomiky, který zlikvidoval bohatství ve výši šokujících 40 bilionů dolarů, byl vyvolán, když naše elity poté, co zničily výrobní základnu, prodaly masivní množství falešných cenných papírů krytých hypotékami penzijním fondům, malým investorům, bankám, univerzitám, státním a zahraničním vládám a akcionářům. Aby pak pokryly své ztráty, elity vyloupily veřejné rozpočty, což jim umožnilo znovu nastartovat spekulaci. Ve jménu úspor také začaly demontovat základní sociální služby, ničit poslední pozůstatky odborů, omezovat počet pracovních míst, zmrazovat mzdy, vyhazovat miliony lidí z jejich domovů a nečinně přihlížejí tomu, jak vzniká podtřída trvale nezaměstnaných a podzaměstnaných.

Mayská elita se nakonec, jak poznamenává Ronald Wright v "A Short History of Progress" (Krátkých dějinách pokroku), stala "extrémistickou, neboli ultrakonzervativní, vymačkávala z přírody i lidí poslední kapky zisku". Pravě takto všechny civilizace, včetně naší vlastní, kostnatějí a umírají. Známky blížící se smrti mohou být nepopiratelné. Zdravý rozum může volat po radikálně nové odpovědi. Avšak soutěž v sebeobětování se kvůli intelektuální a morální paralýze pouze zrychluje. Jak ukázal Sigmund Freud v esejích "Mimo princip slasti" a "Nespokojenost v kultuře", lidské společnosti jsou stejně tak intoxikovány a zaslepeny vlastní střemhlavým letem ke smrti a destrukci, jako hledáním erotického sebenaplnění.

Nepokoje na Středním Východě, zhroucení národních ekonomik jako irská nebo řecká, rostoucí hněv sužovaného dělnictva doma i v zahraničí, nárůst migrace ze zoufalství a odmítání zastavit neúprosnou destrukci ekosystému, na němž závisí náš život, to jsou předzvěsti našeho vlastního kolapsu a důsledky idiocie naší elity a šílenství globalizace. Protesty, které nevycházejí z potřeby kompletní rekonfigurace americké společnosti, včetně rapidní demotáže impéria a korporátního státu, mohou pouze bránit tomu, co je nevyhnutelné. Budeme zachráněni pouze zrozením nového militantního radikalismu, který usiluje o svržení zkorumpované elity a nevyjednává o lepší podmínky.

Globální ekonomika je postavena na mylném přesvědčení, že tržiště - čti lidská chamtivost - by mělo diktovat lidské chování, a že ekonomiky mohou věčně expandovat. Globalismus pracuje s předpokladem, že ekosystém může být bez vážných důsledků nadále bombardován masivními uhlíkovými emisemi. A motor globální ekonomické expanze je založen na ujišťování, že bude vždycky k dispozici hojnost levné ropy. Neschopnost čelit prostým pravdám ohledně lidské přirozenosti a přírodního světa způsobuje, že jsou elity neschopny artikulovat nová sociální, ekonomická a politická paradigmata. Hledají pouze způsoby, jak reprodukovat umírající systém. Thomas Friedman a celé spektrum dalších propagandistů globalizace dává asi stejný smysl jako Charlie Sheen.

Globalizace je moderní artikulací starodávné ideologie používané elitami minulosti k tomu, aby změnila občany v otroky a přírodní svět v ziskovou poušť. Těmto elitám není nic svaté. Lidské bytosti a přírodní svět jsou využívány až do vyčerpání nebo kolapsu. Elity nepředstírají, že hájí veřejné blaho. Krátce řečeno, jde o porážku racionálního myšlení a smrt humanismu. Pochod k sebezničení už zlikvidoval 90% velkých oceánských ryb a zničil polovinu tropických pralesů, které jsou plícemi planety. Při zachování stávajícího tempa ničení zůstane na Zemi v roce 2030 pouze 10% tropických pralesů. Kontaminovaná voda každý den po celém světě zabije 25 000 lidí, a každý rok je nějakých 20 milionů dětí zmrzačenou špatnou výživou. Skleníkové plyny v atmosféře jsou nyní na úrovni 329 částic na milion a koncentrace roste, zatímco většina klimatologů varuje, že nemůžeme překročit úroveň 350 částic na milion, pokud má zůstat zachován život v té podobě, jak ho známe. Mezivládní panel pro klimatické změny odhaduje, že v roce 2100 může koncentrace dosáhnout 541 až 970 částic na milion. V takové situaci se ohromné části planety postižené přelidněním, suchy, půdní erozí, náhlými bouřemi, masivními neúrodami a stoupající hladinou moří stanou neslučitelnými s lidskou existencí.

Jared Diamond v eseji "Poslední Američané" poznamenal, že v dobách, kdy Hernan Cortés dosáhl Yucatánu, miliony Mayů už zmizely.

"Proč", píše Diamond, "králové a šlechta tyto problémy neuznaly a neřešily je? Hlavním důvodem bylo, že jejich pozornost byla evidentně zaměřena na krátkodobé starosti ohledně vlastního obohacení, vedení válek, stavění monumentů, vzájemného soupeření a vymačkání dostatku potravin z rolníků na to, aby bylo možno tyto aktivity podporovat."

"Vytěžení této ropy, pokácení těchto stromů a chycení těchto ryb může elitě prospět, když jim přinese peníze a prestiž, ale přece je pro společnost jako celek (včetně dětí elity) dlouhodobou ztrátou," pokračuje Diamond. "Mayští králové byli zaneprázdněni bezprostředními starostmi o svou prestiž (která vyžadovala více větších chrámů) a úspěchy v příští válce (vyžadující více příznivců) spíše než štěstím obyčejných lidí nebo příští generace. Lidé s největší mocí prosadit rozhodnutí v naší dnešní společnosti pravidelně vydělávají na aktivitách, které mohou celou společnost a jejich děti poškodit; tito decisionmakeři zahrnují manažery Enronu, řadu developerů a zastánce daňových škrtů pro bohaté."

Na Velikonočním ostrově to nebylo jiné. Když obyvatelé v 5. století osídlili ostrov o ploše 120 km², nalezli tam hojnost pitné vody a dřeva a lesy plné palmy Jubaea chilensis, stromu, který může dosáhnout velikosti dubu. Potrava získaná z moře, včetně ryb, tuleňů, sviňuch a želv, a hnízdící mořští ptáci byli velmi hojní. Společnost na Velikonočním ostrově, která se dělila podle propracovaného kastovního systému na šlechtu, kněží a prosté obyvatele, se během pěti či šesti století rozrostla na nějakých 10 000 lidí. Přírodní zdroje byly stravovány a začaly mizet.

"Klučení lesů za účelem pěstování plodin vede k růstu populace, ale také k půdní erozi a snižování úrodnosti půdy," napsali Paul Bahn a John Flenley v knize "Easter Island, Earth Island" (Velikonoční ostrov a ostrov Země). "Bylo třeba vyklučit stále větší rozlohy půdy. Stromy a keře musely být také vykáceny kvůli stavbě kanoí, na otop, výstavbu domů a na klády a lana nutné k přesunu a vztyčování soch. Palmové plody byly pojídány, a tak došlo k omezení regenerace palmových porostů. Krysy dovezené kvůli potravě se mohly živit palmovými plody, rapidně se množit a zcela zabránit regeneraci porostů. Nadužívání hojných zdrojů v podobě mořských ptáků je s výjimkou několika příbřežních ostrůvků zcela eliminovalo. Požíráním vajec tomu mohly napomoci také krysy. Hojné zdroje potravy z rybaření, lovu mořských ptáků a krys podporovaly rapidní počáteční populační růst. Neomezovaný vzrůst lidské populace později vyvinul tlak na dostupnost půdy, což vedlo ke sporům a nakonec k válčení. Nedostupnost dřeva a provazů učinila další tesání soch bezpředmětným. Deziluze z neschopnosti kultu soch zajistit splnění tužeb lidí mohla vést k opuštění tohoto kultu. Nevhodné kanoe omezily rybaření na vnitrobřežní vody, což vedlo k dalšímu úpadku zásobování proteiny. Výsledkem mohl být všeobecný hladomor, válka a kolaps celé ekonomiky vedoucí ke značnému úbytku populace."

V pozdějším období civilizace Velikončního ostrova klany soupeřily v uctívání svých předků stavbou větších a větších kamenných zobrazení, které si vyžadovaly poslední zbytky dřeva, provazů a pracovní síly na ostrově. Kolem roku 1400 bylo všechno dřevo pryč. Půda erodovala a byla splachována do moře. Ostrované začali bojovat o staré klády a byli odsouzeni k pojídání svých psů a brzy i všech hnízdících ptáků.

Zoufalí ostrované vyvinuli systém víry, který tvrdil, že kamenní bohové, moai, obživnou a zachrání je před katastrofou. Tento poslední únik do magie charakterizuje všechny společnosti, které přejdou do terminálního úpadku. Je to šílená odpověď na ztrátu kontroly, stejně jako na zoufalství a bezmoc. Tento zoufalý únik do magie vedl kmen Čerokí k tanci duchů, beznadějné Taki Onqoye k revoltě proti španělským dobyvatelům v Peru, a k aztéckým proroctvím z roku 1530. Civilizace v poslední hodince nadšeně vítají úplné oddělení od skutečnosti, která se stala příliš bezútěšnou, než aby byla strávena.

Novodobá víra evangelikálních křesťanů v nanebevzetí, které v biblické literatuře neexistovalo, není o nic méně fantastická, když dovoluje popírat globální oteplování a evoluci a zastávat absurdní myšlenku, že spravedliví budou spaseni - až na konci časů odletí nazí do nebe. Víra, že věda a technologie, které jsou morálně neutrální a slouží lidským ambicím, svět znovu zcelí, není o nic méně iluzivní. Nabízí se nám magické myšlení v sekulární stejně jako v religiózní formě.

Máme za to, že jsme jaksi unikli slabinám minulosti. Jsme si jisti, že jsme moudřejší a větší než ti, kdo tu byli před námi. Naivně věříme v nevyhnutelnost našeho spasení. A ti, kdo tuto falešnou naději servírují, zejména když se věci zhoršují, sklízejí obdiv a chválu. My ve Spojených státech, pouhých 5% světového obyvatelstva, jsme uraženi kýmkoliv, kdo se nám pokusí říci, že nemáme svaté právo na úroveň spotřeby, která vyžaduje 25% světové energie. Prezident Jimmy Carter, když naznačil, že taková spotřeba patrně nevede k dobrému, se stal předmětem národního posměchu. Čím je situace horší, tím více si přejeme iluzívní šťastné žvanění Ronalda Reagana. Ti, kdo jsou ochotni krmit nás fantaziemi a sebeobelháváním jsou proto, že nás činí politicky pasívními, štědře financováni a povyšováni korporátními a oligarchickými silami. A na samotném konci jsme radostně vedeni přes okraj útesu prosťáčky a náměsíčníky, z nichž mnozí vypadají jako uchazeči o Republikánskou prezidentskou nominaci.

"Mají věci, k nimž došlo před třemi sty lety na malém vzdáleném ostrově, nějaký význam pro svět ve velkém?", ptají se Bahn a Flenley. "Věříme, že mají. Považujeme Velikonoční ostrov za mikrokosmos, který představuje model pro celou planetu. Tak jako Země, i Velikonoční ostrov byl izolovaným systémem. Lidé tam věřili, že jsou jediní, kdo přežili, a všechna ostatní souš se potopila do moře. Provedli pro nás experiment, když dovolili neomezený růst populace, marnotratné využívání zdrojů, destrukci prostředí a nekritickou důvěru v to, že se jejich náboženství postará o budoucnost. Výsledkem byla ekologická katastrofa vedoucí k populačnímu zhroucení... Musíme opakovat experiment v takto velkém rozsahu? Musíme být tak cyničtí jako Henry Ford a říci, že 'historie je žvást'? Nebylo by rozumnější poučit se z historie Velikonočního ostrova a uplatnit toto poučení na ostrov Zemi, na němž žijeme?"

Vypadá to, že lidské bytosti jsou odsouzeny k opakování těchto cyklů exploatace a kolapsu. A čím větší je rozsah úpadku, tím méně jsou schopny pochopit, co se kolem nich děje. Země je pokryta fyzickými zbytky lidského šílenství a arogance. Vypadá to, že jsme jako druh odsouzeni hnát sebe a své společnosti směrem k vyhynutí, ačkoliv tento okamžik vypadá jako rozuzlení celého smutného příběhu civilizovaného života, který začal před nějakými 5 000 lety. Na planetě nezbývá nic, co by se dalo obsadit. Spotřebováváme poslední zbytky našeho přírodního kapitálu, včetně lesů, fosilních paliv, vzduchu a vody.

Až klesneme tentokrát, bude to globální. Nejsou tu nové země, které lze vyplenit, žádní noví lidé, které lze využít. Technologie, která vymazala časová a prostorová omezení, změnila naši globální vesnici v globální smrtící past.

Článek v angličtině: ZDE