Konkurenceschopnost koho vůči komu...?!?

8. 3. 2011 / Ladislav Žák

Musím se přiznat, že jsem v tomto skeptik od relativně útlého mládí, kdy se mi v prvním ročníku gymnázia dostalo od profesora biologie sdělení, že jsem sice uměl více než na výbornou, ale protože on nesehnal ráno v okresním městě přední hovězí, dostávám tři mínus a elegantně mi tuto známku také vykreslil do klasifikačního archu. Musím se pochválit, že mi došlo poměrně rychle, že mne profesor obdaroval velikým poznáním a nebojím se použit známou frázi, že žák byl osvícen. O tom, že ohodnocení mé osoby druhými je přímo závislé na kvalitě mého výkonu jen velmi volně, jsem se přesvědčil v životě mnohokrát a celkem bez skrupulí přiznávám, že ani já nejsem a nebyl jsem v posuzování svého okolí na tomto parametru příliš závislý, a to i tehdy, když jsem se o to skutečně snažil.

Trochu jiná je otázka, jak se díváme přes tento parametr sami na sebe. I tady si musíme přiznat, že máme do dokonalosti daleko. Umíme si odpustit opravdu hodně a snad i proto na nás působí asketové orientovaní na kvalitu svého výkonu poněkud exoticky. Jedinou výjimku tvoří v tomto ohledu naši podřízení a obecně ti, kteří jsou v onom obecném životním multilevel marketingu těmi, kteří snášejí na naši hromadu. To ovšem nejsou lidé, které považujeme za sobě rovné a hlasitě jim připomínáme, že jediné, co je na nich důležité, je jejich výkon, výkon a zase výkon.

To, čeho jsme svědky v propagaci znalostní společnosti nebo ekonomiky, není nic jiného, než to, že se nás elity snaží dostat do řady tak, abychom jim přinášeli více. Ti, kteří k nám promlouvají, politici, jsou jen prostředníky mezi bohatými posvátnými kravami, které obdivují a chudými dojnými kravami, kterým chtějí strhnout vemeno, abych použil bonmot Ivana Hoffmana. Je směšné, když si ekonomický expert Věcí veřejných Babák myslí, že je na vládní hospodářské politice co vysvětlovat, protože jednoduchou zlodějinu umí náš člověk rozeznat, i když je v očích našich politiků permanentně neznalým a nedovzdělaným. Možná by se měl pan Babák spíše soustředit na poučení poslankyně Kočí, že její výroky o tom, že důchodce potřebuje více chleba než knihy, jsou jenom arogancí Marie Antoinetty o chlebu a koláčích naruby.

Myslím, že nás naši politici tolik tlačí do vzdělanosti a konkurenceschopnosti, že se snad za chvíli vytvoří nějaké hnutí za právo zůstat v klidu nevzdělaným a nekonkurenceschopným. Jsem přesvědčený, že i tak budeme žít stejně kvalitně, jestli ne lépe, než jako konkurencí štvaní vzdělanci. Jediní, kdo s tím budou mít problém, budou naši politici, protože nepřinesou svým posvátným kravám dost flexibilní, vícekariérové, vzdělané, konkurenceschopné a důchodu nedoživší se píce do jejich bachorů, čepců a knih a stanou se zcela zbytečnými, protože my hloupí je budeme ignorovat a ti bohatí je přestanou platit. Když nás politici přestanou okrádat, budeme se mít dobře i bez dalšího školení.

Dovolím si proto plédovat za to, abychom se nestyděli za to, že jsme hloupí, protože v očích našich politiků a jejich sponzorů jsme za blbce všichni, akademiky počínaje a obtížně slabikujícími konče. Platí to ovšem jen potud, pokud mezi sebou bojujeme v pilné práci a vzdělávání o místo na slunci k větší slávě vlasti a plnějším kapsám někoho, koho ani neuvidíme. Povšimněme si, že nepřizpůsobivé a důchodce tihle lidé za blbce nemají. Mají je za nepřátele a štvou proti nim nás, toužících po stavu konkurenceschopnosti bůh ví s kým...

Pokud jsme tedy v očích našich politiků, jejich expertů a poradců pořád nekonkurenceschopnými ignoranty, bude asi nejlepší ignorovat především je. A možná každého rovnou dvakrát...

Vytisknout