Kupředu rozum, zpátky ni krok, už jsme vyzkoušeli všechno

8. 3. 2011 / Ladislav Kubeš

V ČR jsou v zásadě dvě skupiny lidí: na jedné straně ti, kteří ze stávajících poměrů mají hmotný prospěch, na té druhé potom ti, kteří na tyto poměry hmotně (a nejen hmotně) stále tvrději doplácí. První skupina přirozeně udělá všechno pro to, aby se současný stav co nejdéle udržel. Ta druhá jej bude trpět tak dlouho, dokud se v k r i t i c k é m množství neocitne ve stavu chudoby, osobního bankrotu, exekuce majetku a bezdomovectví. Případně bude stačit už jen reálná vidina téhož. Potom přijde rychlý konec.

Téměř jistě se tak stane silou ulice a nikoliv politickou vůlí. Jak již bylo mnohokrát řečeno -- ryby si dobrovolně svůj rybník nevypustí. Ty naše "ryby" jsou svými prebendami a svojí životní úrovní zcela zaslepeny. Jejich odtržení od životní reality nás "socek" je již fatální. Stali se z nich sociopati neschopní vnímat realitu a reagovat adekvátně na situaci. I kdyby reagovat chtěli a mohli, neudělají to. Oni to totiž neumějí. Ke svým funkcím a ziskům se dostali díky zcela jiné "kvalifikaci" než je ta, která je potřebná k řízení státu.

K členství v "Bratrstvu kočičí pracky" nejsou nutné znalosti, zkušenosti, praxe, ani morálka. Stačí zaujmout své místo v soukolí a být za všech okolností loajální. Potom penězovody fungují jako v pohádce.

Každá pohádka ale má kromě začátku a dějové zápletky i konec, který by tomu celému měl dát smysl a pointu. I ta naše "posametová" se k němu kvapem blíží. Otázka ale je, co bude dál. Až zazvoní zvonec (už ne klíče !), nesmíme především udělat stejné chyby. Nesmíme si nechat namluvit další "revoluci" jako jsme si nechali namluvit tu sametovou. Přišli by titíž "vůdcové", jen opět v jiných převlecích. Možná už si je někde pomaloučku potichoučku připravují. Dalších dvacet let vlády politiků by tahle země už ale nevydržela. A je zcela lhostejné, jestli by to byli politici modří, oranžoví, zelení, rudí, veverkovití, bohem nebo čímkoliv jiným se zaklínající. Nekontrolovatelná moc korumpuje bez rozdílu barvy. Nepotřebujeme žádnou revoluci!!! Potřebujeme konečně rozumnou, racionální a inteligentní změnu, která bude jednoznačně ve prospěch lidí a celonárodní prosperity. To se ovšem nepodaří bez návratu k morálce. A morálka s politikou nejdou dohromady.

Už velmi dávnou historií jsou doby, kdy skutečná morální elita národů byla povolávána do politiky proto, aby pomáhala své zemi. Dnes je situace zásadně jiná a vyžaduje také zásadně jiné řešení. Politik je dnes egoistický lobbista, mnohdy nebezpečný sociopat. Pracuje v zájmu toho, kdo jej nejlépe zaplatí. Dělá pouze to, z čeho má největší osobní prospěch. To je celé. Prospěch země je v hierarchii hodnot současného politika na posledním místě. Nemluvím o výjimkách, mluvím o rozhodující většině.

Tak jako jsou institucionalizované církve největším nepřítelem skutečné víry a tolerance, stejně tak je správa českých věcí veřejných praktikovaná za pomoci politických stran největším nepřítelem v š e c h vrstev lidu, skutečné demokracie a prosperity země. Naše země už si v novodobých dějinách vyzkoušela mnohé. Měli jsme CaK monarchii za Rakouska-Uherska, prvorepublikovou parlamentní demokracii, protektorátní nacionálně fašistickou správu, tzv.diktaturu proletariátu za vlády jediné správné strany a nakonec opět návrat k tzv. parlamentní demokracii. Začínáme se opakovat. Nemáme skutečně žádnou paměť? Co zkusíme teď? Opět socialismus? Abychom za dvacet let opět konstatovali, že to "překvapivě" nefunguje?

Když se loď potápí, je pošetilé doufat v záchranu díky tomu, že námořníci přebarví lodní stěžeň. Politická správa státu evidentně je právě takovou lodí. Politika ztratila nejen původní významový obsah toho slova. Díky opakovaně prokazovanému neúspěchu ztratila i legitimitu jako systém řízení věcí veřejných. Nenechme se proto již ohlupovat průhlednou hrou na levici, pravici a všechny možné barvy duhy, na socialismus, kapitalismus a jiné -ismy. Jediným cílem této hry je rozdělit nás (rozděl a panuj !), zabavit nesmyslnými pseudospory (chléb a hry!), odlákat pozornost a jejím hlavním protagonistům poskytnout kouřovou clonu, za kterou si (už bez rozdílu barev a v bratrské spolupráci) mohou dělat co chtějí. Bohužel, politika je dnes velmi špinavou záležitostí a je nutno udělat s ní jediné : odstavit ji od výkonné moci ve správě státu.

V den, kdy se toto v potřebné míře konečně stane zřejmým, bude třeba začít od základu stavět na zelené louce. Většinu národního bohatství jsme si nechali rozkrást a prohospodařit.

Doufám, že alespoň v něčem jsme se poučili a dnes již víme, že sametem se s lumpy nevypořádáme. Proto až k tomu nadejde čas, považuji za nezbytné provést první čtyři základní kroky k obnově naší země:

1.

Zkonfiskovat majetek všem, kteří jej evidentně nemohli nabýt legální cestou. Tvrdě a nekompromisně. Vyhlásit a praktikovat pravidlo nulové tolerance proti všem nemorálním jevům rozkládajícím společnost. Jasně ukázat, že napříště se vyplatí pouze slušnost a poctivost. Že špinavě nabyté peníze jsou jen dočasnou iluzí majetku, spolehlivě likvidující hodnoty skutečné a trvalé.

2.

Ustanovit všelidovým referendem skupinu morálně čistých a odborně fundovaných lidí (ještě pořád takové máme !) a pověřit je výběrem nikoliv provizorní, ale řádné vlády odborníků. V této, opět všelidovým referendem schválené vládě musí zasednout nejlepší mozky, jaké má tato země k dispozici, abychom dokázali napravit následky téměř sto let trvajícího politického pokusnictví a nastoupit cestu k prosperitě. Musí jít o nezpochybnitelné morální a odborné autority, kterým lidé budou věřit.

3.

Rozpustit všechny politické strany nebo je zákonem postavit na úroveň zájmových organizací, jako jsou např. zahrádkáři, včelaři nebo sportovní svazy.

(Jejich členové jistě budou mít zájem nadále se věnovat

filozoficko-politickým otázkám a společenskovědním

tématům. Ovšem pouze na přísně teoretické úrovni a bez

možnosti jakkoliv ovlivňovat fungování státu. Bez zátěže

zavádějícího a rozptylujícího balastu moci tak konečně

budou moci nezaujatě a objektivně obhajovat své

ideologické postoje.)

4.

Vytvořit novou ústavu a zakotvit v ní jako jediný možný způsob správy státu přímou demokracii , uplatňovanou prostřednictvím lidových referend různých úrovní a s výkonnou mocí vlády odborníků. Ustanovit takové mechanismy, aby každý veřejný činitel na každé úrovni byl pod přímou kontrolou veřejnosti a kdykoliv odvolatelný vládou nebo referendem příslušné úrovně. Ústavou zaručit nezpochybnitelná práva a povinnosti každého občana v rámci důsledně solidárního a humanistického státu. Takového státu, kde se vyplatí podnikat a vytvářet bohatství a kde současně budou moci důstojně žít všechny vrstvy a skupiny obyvatel, včetně těch nejslabších.

Rád se nechám kamenovat za fantazírování a naivitu, ze kterých budu za tento článek jistojistě nařčen. Byť někteří tvrdí, že jsme národ nepříliš inteligentní a samovládnutí neschopný, já jsem pevně přesvědčen o opaku. Věřím schopnosti našeho národa převzít řízení státu formou přímé demokracie. A i kdyby tomu tak nebylo, po utrpěných zkušenostech budu vždy tvrdit, že je mně milejší a rozhodně méně nebezpečný nepříliš chytrý, ale poctivý sedlák, než patologicky vychytralý a kradoucí inteligent s titulem a funkcí. A myslím, že k stejnému závěru už dospěli mnozí z těch, kteří budou v následujících měsících rozhodovat o dalším směřování naší země. Politici to nejsou. Bohužel. Bohudík.

Vytisknout