Proč Kotrba lobuje za ruské tajné služby?

8. 3. 2011 / Jana Ridvanová

Ali Atsajev byl obviněn z údajné účasti na vraždě právničky Iriny Maximovny Choroševské. Podle FSB a Kotrby jsou vrazi jasní. "Rodáci z Čečenska, Dašimbek Sulejmanov, Imran Čakajev a Islam Boršigov - byli chyceni krátce po zločinu", píše Kotrba, ale už neuvádí, jakým způsobem ruské tajné služby frabrikují soudní obvinění na nepohodlné lidi. Je řada důkazů o tom, že vězně mučí tak dlouho, dokud nepodepíší obvinění někoho dalšího.

Atsajev byl v Rusku podle Kotrby "obviněn i z dalších nájemných vražd, ozbrojených útoků a vydírání v Moskevské oblasti". V žádosti Generální prokuratury RF o vydání Aliho, která byla zaslána české straně, se však hovoří o jednom obvinění - z údajné organizace vraždy Choroševské.

Dále Kotrba píše "Podle ruské agentury Interfax je Atsajev koordinátorem čečenských "zločineckých struktur ve východní Evropě". Ruské agentury již "spolehlivě" psaly o okupaci Československa. Od těch dob si jen změnily jméno.

V otevřených dopisech, které jsem na Britské listy poslala ohledně případu Ali Atsajeva, a které Kotrbu podráždily, nešlo o "svaté humanitární nadšení" ani o jakýsi "lobbing", a už vůbec ne jen o azyl, jak se Kotrba snaží naznačit.

V dopisech šlo o protest proti nezákonnému rozhodnutí ministra spravedlnosti Pospíšila, který postupoval v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, když rozhodl o vydání Aliho Atsajeva do Ruské federace. Podstata dopisů tedy spočívá v neuvěřitelném narušení zákonnosti naším vlastním ministrem spravedlnosti a také ministerstvem vnitra, jak je zmiňováno v dopise Radku Johnovi!

Nemyslím si, že pouhý apel na respektování právního státu vypovídá o nějakém extremistickém humanitárním aktivismu, i když i ten má vzhledem k některým případům extremního bezpráví v dnešních tzv. právních státech své místo.

Kotrba se jasně staví za ruské velmocenské zájmy, bez ohledu na to, jaký teror to znamená pro lidi žijící na Severním Kavkaze. Kdyby v této oblasti žil, tak by snad s takovým přesvědčením nehovořil v duchu známé metafory "když se kácí les, tak létají třísky".

Vzhledem k mým předchozím článkům na Britských listech dokumentujícím genocidní zahraniční politiku Spojených států si je Kotrba vědom, že můj postoj nemůže diskreditovat označením mě za Američany placenou aktivistku. Snaží se ze mě tedy udělat humanistickou naivku, která skočila na kampaň hystericky antikomunistického bývalého komunisty Štětiny.

V souvislosti se Štětinou Kotrba zmiňuje i případ Timura Borčašviliho a považuje celou akci za štětinovinu. Pan senátor se o Timurův případ zajímal v rámci své předvolební kampaně, ale po ní jeho zájem o osud jak Timura, tak Aliho ochladl. Navíc Štětina se případem Timura Borčašviliho začal zabývat až na pokyn nedávno zenulého předsedy senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Jiřího Dienstbiera. Tento Výbor byl požádán o řešení Timurova případu senátním Výborem pro vzdělávání, vědu a kulturu, lidská práva a petice.

Dezinformace má však Kotrba evidentně z mediální manipulace ruskou tajnou službou FSB.

V první verzi svého článku mě Kotrba obviňuje ze zamlčování toho, že Ali Atsajev byl velitelem jednotky čečenských povstalců generála Maschadova.

Kotrba si ovšem ve své sebejistotě popletl dva Ali Atsajevy. Ali Atsajev, který u nás sedí víc než rok bez odsouzení na Pankráci, nemá s Alim - bývalým reprezentantem prezidenta Maschadova v Baku - společnou ani pra-prababičku.

Poté, co jsem Kotrbu na danou skutečnost upozornila, si tuto dezinformaci v článku vymazal, ale už se neobtěžoval se omluvit, nebo svou chybu v článku pod čarou přiznat. Stejně tak se zachoval i v případě dalších "chyb" v jeho článku.

Kotrba v podstatě obviňuje Aliho Atsajeva z Baku z terorismu, protože existuje záznam telefonátu Aliho na telefon Barajeva, který podle FSB vedl přepadení moskevského divadla na Dubrovce. Jenže ani tento Ali nebyl krvelačný terorista, jak Kotrba vybarvuje všechny Čečence, kteří si dovolili bojovat proti ruské kolonizaci. Ali volal Barajevovi, aby propustil rukojmí -- mezi kterými bylo i několik Ázerbajdžánců, včetně manželky ředitele státní letecké společnosti AZAL paní Askerovové.

Dokonce i ruské noviny tento fakt potvrzují a nepřekrucují.

Barajevovi tehdy volalo spoustu Čečenců (a nejen jich), snažili se ho uprosit, aby propustil rukojmí. Jeho mobil předávala lidem sama FSB... Historie přepadení je jiná kapitola, a že by nešlo o akci Putina, pochybuje málokdo. Kotrbovi jistě není nutno vysvětlovat praktiky tajných služeb. Jak dobře ví, operací, kdy tajné služby nebo jiné státní či nestátní organizace zosnovaly teroristické útoky a pak z nich obvinily skupinu, kterou potřebovali v očích veřejnosti diskreditovat, jsou dějiny plné. Během studené vláky to byly např. teroristické útoky NATO pod názvem Operace Gladio. Velmocenské taktiky se prostě příliš neliší, což Kotrba dobře ví, ale to ještě neznamená, že by proto byl ochoten obě velmoci odsoudit. To přeci dělají jen naivní aktivisté ve "svém svatém humanitárním nadšení," jak o mě ve svém původním článku psal Kotrba.

Podobným případem jako Dubrovka bylo i přepadení školy v Beslanu. Později v místní TV ukazovali záběry ze školy, kde ležely zmražené mrtvoly "partyzánů" (zeleno-bílé, s pokroucenýma rukama a nohama), přivezené z márnice, a ti skuteční atentátníci prostě odjeli nebo odešli, protože podle mnohých důkazů a svědectví, včetně matek dětí obětí, byl teroristický útok opět organizován FSB.

Podrobnosti o nesrovnalostech s oficiální verzí (tj. FSB verzí) případu píše např. Julia Latynina z opozičního rádia Echo Moskvy. Latynina upozornila např. na nesrovnalost ve tvrzení FSB, že všechny teroristy z Beslanu zabila kromě jednoho - Kulajeva. Podle FSB byl velitelem banditů v Beslanu Taziev pod přezdívkou Magas, který byl však v roce 2010 zatčen v Ingušsku. Po smrti Basajeva zaujal Taziev jeho místo. A stal se mužem číslo dva po Dokku Umarovovi v tzv. Emirátě Kavkaz.

ZDE

Po masakru proběhly změny ruských federálních zákonů a byly posíleny pravomoci státních donucovacích orgánů. Zvýšil se dohled vlády a prezidenta nad médii, což kritici Putina považovali za krok, kterým dále centralizoval svoji moc. Změnila se též forma volby hlav federálních subjektů. Už je nevolí lidé v regionech, ale dosazuje si je president.

Ve svém několikráte pozměňovaném článku, kde Kotrba straší udělováním azylu čečenským "banditům" (v další verzi "velitelům") zmiňuje jen jako "povstaleckého vůdce" Aslana Maschadova, přestože to byl oficiálně zvolený čečenský president. Ten se stal Kremlu nepohodlný tím, že se neustále snažil o mírové řešení situace na Severním Kavkaze, přičemž se několikráte obrátil k nejvyšším evropským představitelům. Ale díky energetické závislosti na Rusku Evropa jeho prosby nikdy nevyslyšela. 8. března uplyne šest let ode dne, kdy ho FSB v Čečensku zavraždila.

Dále se Kotrba obouvá do Timura Borčašviliho, spolupracovníka Maschadova a člověka, který umožnil italskému novináři Antoniu Russo získat důkazy o používání zakázaných biologických a chemických zbraní ruskou armádou proti civilistům v Čečensku. Krátce poté byl Russo nedaleko Tbilisi brutálně zavražděn.

V případě Timura Krajský soud v Brně rozhodl, že OAMP MV nepostupoval správně, když Timurovi odmítnul azyl, a věc byla vrácena MV k dalšímu řízení.

Přestože soud takto rozhodl, Timur dále zůstával několik měsíců bez dokumentů. Teprve poté, co se do případu vložil bývalý zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb, dostal Timur průkaz žadatele o azyl.

Timur ani nepřijel na ukradený pas, jak tvrdí Kotrba, ale na pas svého bratra, protože poté, co zavraždili Antonia Russo, hledali i Timura.

Kotrbovi dále vadí, že Timur na OAMP o sobě neuváděl pravdivé údaje. Vzhledem k tomu, co je známé o postupech OAMP, se Timurovi nelze divit. To už by se rovnou mohl jít sám udat na FSB.

Vytisknout