Je třeba sejmout spořiče

8. 3. 2011 / Jiří Šejnoha

Aha, tak zřejmě z tohoto důvodu se nám spořílkům odepírá slušný úrok. Proto si ty banky nad sebou vytvořily centrální banky, aby si mohly půjčovat levněji, než od spořílků, a tím úročení našich vkladů držet pěkně u země. Kdyby hrozil hon na bankovní úspory, opět zasáhne centrální banka a dolije do nich likviditu. Skoro zadarmo. Chytrý vynález.

Všichni přece nemůžeme zbohatnout, kdo by pak za nás pracoval? A tak jsme vymysleli dluhový systém, který krotí a filtruje postupné zbohatnutí nás všech. Aby jeden na dluhu mohl zbohatnout, někdo jiný musí zchudnout. Chudí museli vždycky někde udělat chybu, když zůstali chudí, a musí za to platit pokutu, říká moje tržní zásada.

Založte si u nás spořicí účet s vysokým úročením 1,75%, tak se chlubí jedna zahraniční banka. Letošní inflace, díky stoupajícím cenám pohonných hmot a sjednocené DPH od října na všechno kromě výjimek, bude odhadem 1,5 až 2%. Lze předpokládat, že i peníze spořílků vysoce úročené 1,75% zůstanou reálně na své hodnotě. Nikoliv, to je omyl. Zapomněli jsme přece na to, že stát ještě zdaní připsaný úrok sazbou 15%, a to už je zhovadilost toho nejhrubšího zrna. Zdanění záporného úročení peněz, tak tomu říkám byznys.

Na běžném účtu mám úrok 0,1%. Není to nic moc, ale také to není nula. Protože tam stále udržuji nějakou částku, dostávám od své banky dvakrát ročně skvělou nabídku předem schváleného úvěru bez ručitele s RPSN okolo 13,9%. Dvakrát ročně se urazím, neboť mi tím banka dává najevo, jaký mám jako klient úvěrové hodnocení. Rating horší než irské dluhopisy. Banka mi mezi řádky touhle nabídkou sprostě vynadá do chudáků neschopných splácet a já jí mám za to být vděčný? Bonitním klientům přece půjčují za 8%. Tak, ať si to strčí zpátky do pytlíku.

Protože jsem odpovědný šetřílek, diverzifikuji svá rizika. U další banky mám tedy peníze uložené ve dvou zajištěných fondech. Díky krizi dostanu zpět to, co jsem tam před pěti lety vložil. Nedostanu, zapomněl jsem přece na inflaci. Dostanu tedy méně. Ale tahle banka mi vzápětí posílá pyšné oznámení, jak skvěle si vedla, neboť dobrým hospodařením se jí v minulém roce podařilo o 25% zvýšit zisk. Ze samého vzteku jsem nepostřehl, zda šlo o čistý, nebo jen hrubý zisk. Jak je to možné, vždyť já klient jsem ve ztrátě. Jak to ta banka dělá? Zřejmě umí vydělávat i na poklesu cen akcí. Jak? Třeba nějaký zbabělec nevydrží pohled na pád cen a svůj podíl ve fondu prodá pod cenou. Ale banka ví, co s tím udělá. Vydělá na tom poklesu, někdo rád koupí, až budou akcie zase stoupat. Tak to chodí.

V dnešní společnosti je vážený takový člověk, který obstará hodně peněz s vynaložením co nejmenší námahy. Kdo to umí, je ctěn. Já to ale neumím, a proto je třeba mne sejmout.

Vytisknout