31. 1. 2011
Rád bych zareagoval na článek Martina Škabrahy, píše Petr Dvořák. Na hodně místech jsem citován, a tak bych rád uvedl věci na pravou míru.
Do této definice pirátství spadá. Představte si například, že půjdete ke kadeřnici a ona Vás ostříhá. Vy potom utečete bez placení. Jde o krádež? V mém chápání ano, protože oné kadeřnici za její práci nezaplatíte, a ukradli jste jí tudíž peníze, které jí náleží. Se softwarem, filmem a hudbou je to naprosto stejné. Ve chvíli, kdy používáte produkt, za který jste měli zaplatit, způsobujete autorovi újmu v ceně tohoto produktu. Nikdo už nebude řešit, že by jste k té kadeřnici jinak nešel, nebo si například film nekoupil, protože je Vaše hlava již ostříhaná a film jste dokoukal.
O tomto jsem se ve svém článku již zmínil. Pokud nemáte k prodávajícímu dostatečný respekt, jeho produkt Vám nestojí za to, aby jste mu za něj (tolik) platil, tak si produkt nekupujte a na film nekoukejte. Rozhodně Vás to, a to ani morálně, neopravňuje daný film stáhnout a mrknout se zadarmo. Svobodné právo zákazníka produkt nekoupit, a tudíž nevyužívat vždy máte. Jeho použití v rozporu se stanovenými podmínkami je jistá míra vypočítavosti o které se zmiňujete ve své definici homo economicus. Není to ale omluva, i homo economicus by měl ctít nějaká pravidla a pokud toho není schopen, degraduje na tzv. homo stupidus.
Určitě nepovažují autoři své dílo za mor, jejich šíření nelegální cestou však za mor označit lze, jelikož autorům ubírají na jejich právo dostat za své dílo zaplaceno.
Ano, autorská práva nejsou nějaký bezchybný monolit, ale je potřeba také chápat, že piráti si nevybírají a nestahují jen produkty se zásahem producenta do obsahu. Schytalo to hodně filmů a hudby, které vznikaly z čisté autorovy svobody.
O tom, že pirátství je škodlivý fenomén způsobující miliardové škody a degradující mnohdy celé části průmyslu, Vám ukážu na jednoduchém případě z herního prostředí. Společnost Sony vydala v roce 2004 svoji první přenosnou herní konzoli nazvanou PlayStation Portable (dále jen PSP). Prodeje prvních her byly nadmíru uspokojivé, bohužel netrvalo dlouho a PSP byla hacknutá. Silný problém představovalo navíc i to, že hry na PSP měly jen několik stovek MB, tudíž po velmi krátkém úkonu čítajícím několik minut, jste mohli používat software, za který bylo v obchodě nutno zaplatit přes tisíc korun. To, co následovalo, je onen mor, o kterém jsem mluvil. Prodeje samotné konzole byly velmi uspokojivé, ale prodeje software šly dolů. Chvilkovou výhodu pro zákazníky v podobě silně klesajících cen brzo vytřídal naprostý nezájem vydavatelů o tento hardware. Snížil se objem vydávaných her na naprosté minimum a z PSP se stala téměř mrtvá konzole. Každý ji měl, každý hrál, nikdo nic nekupoval, nic nového na ni nevycházelo. Celý systém od totální apokalypsy zachránilo jen a pouze Japonsko, kde je úroveň akceptování autorských práv na vysoké úrovni.
Jakožto člověk plně chápu svobodu projevu, právo na informace, morální práva a svobody jdoucí za syntaxi zákona. Nikdy se však nesmířím s lidskou vypočítavostí a to je to, co mi na pirátství vádí. Onen motiv.
Vytisknout1.8. 2014 / Štěpán Kotrba
Programová neujasněnost, do extrémů dohnaný vnitrostranický formalismus hraničící s šikanou vedení, bezuzdně cynický trolling části členské základny, integrace "zelených" a "sorosovských" agend - to vše je dnes Pirátská strana po odchodu jejího char...